Václav Noid Bárta v zoufalství: Ráno ho na farmě čekalo smutné překvapení, děti hned poznaly, co se stalo
Václav Noid Bárta si v posledních letech vybudoval život, který se od jeho hudební kariéry na první pohled výrazně liší. Zpěvák, skladatel a herec sice stále zůstává spojený s hudbou a koncertními pódii, ale část svého volného času věnuje něčemu mnohem obyčejnějšímu. Starosti mu dělají zvířata, zahrada, hospodářství a všechno, co s životem na farmě souvisí.
Právě tam nachází klid, který je ve světě showbyznysu často vzácný.
Jenže život na farmě má i svou druhou stránku.
Ne všechno se dá naplánovat. Ne každé zvíře lze ochránit před přírodou a některá rána mohou přinést překvapení, na které člověk není připravený.
Noid to poznal na vlastní kůži.
Jeho malé hospodářství u Říčan se postupně proměnilo v opravdové zvířecí království. Kromě slepic, kachen, králíků a morčat se tam objevily také lamy a alpaky. Zpěvák se o své zvířecí svěřence pravidelně stará a radost z nich sdílí také se svou rodinou.
Ještě nedávno přitom zveřejňoval samé příjemné zprávy. Narodili se králíci, slepice dobře snášely a kachny rostly.
Všechno vypadalo idylicky.
Pak ale přišla noc, která atmosféru na farmě změnila.
Noid totiž před měsícem pořídil dvě nové krůty, kterým dal jména Balerina a Capuccina. Obě postupně rostly a zpěvák měl radost, že se jim daří.
Jenže právě jejich velikost se nakonec ukázala jako problém.
Jednoho večera už krůty nebyly schopné projít malými dvířky do kurníku. Zůstaly proto přes noc venku.
Noid přitom doufal, že už jsou dost velké, aby se nemusely ničeho obávat.
Přál si věřit, že se jim nic nestane.
Jenže příroda měla jiný plán.
Ráno přišlo nepříjemné překvapení.
Na farmu během noci zavítala liška.
A po jejím návštěvě zůstaly na místě jen stopy po zápasu, peří a krev. Obě krůty byly pryč. Noid následně ve videu popsal, že právě v tu chvíli pochopil, jak tvrdý může být život na farmě.
Pro člověka, který si ke zvířatům vytvoří vztah, to rozhodně není jednoduchý pohled.
Zpěvák neskrýval své zklamání ani smutek. Zároveň ale dobře věděl, že podobné situace jsou součástí přírody.
A právě v tom spočívala jeho největší bezmoc.
Nemohl změnit to, co se stalo.
Mohl pouze přemýšlet, jak příště své zvířecí svěřence lépe ochránit.
„Fakt nevím, kam je mám zavřít,“ přiznal a začal přemýšlet o řešení. Nakonec dospěl k názoru, že bude potřeba vybudovat mnohem větší a bezpečnější ohradu.
Pro někoho možná jen obyčejný problém na malé farmě.
Pro Noida ale něco mnohem osobnějšího.
Jeho hospodářství totiž není jen místem, kde má několik zvířat. Je to prostor, do kterého vložil spoustu času a energie. Starost o zvířata pro něj představuje jednu z věcí, které ho dokážou odpojit od pracovního shonu.
A právě proto ho událost zasáhla.
Nešlo jen o dvě krůty.
Šlo o pocit, že nedokázal ochránit něco, o co se staral.
Navíc tuto zkušenost prožívala také jeho rodina. Noid je trojnásobným otcem a dětem musel vysvětlit, co se během noci stalo.
A právě tady se ukázala další stránka celé události.
Děti totiž musely pochopit, že život na farmě není jen o narozených mláďatech, veselých zvířatech a krásných fotografiích. Patří k němu také ztráty a situace, které člověk nedokáže ovlivnit.
Noid se jim proto snažil vysvětlit, že i liška má své mláďata a musí je nakrmit.
Je to přirozený koloběh života.
Jenže vysvětlit něco hlavou a přijmout to srdcem jsou dvě různé věci.
„Vím, že je to koloběh života a dětem to taky tak vysvětluji,“ přiznal zpěvák. Zároveň ale bylo z jeho slov patrné, že ho celá situace mrzí.
A možná právě tento moment ukazuje, proč si Noid život na farmě tolik oblíbil.
Není dokonale upravený.
Není předvídatelný.
A není bez starostí.
Je skutečný.
Zpěvák, kterého lidé znají z velkých pódií, muzikálů a televizních vystoupení, se tam ocitá v úplně jiné roli. Místo mikrofonu řeší ploty, kurníky a bezpečí zvířat.
A právě tato obyčejná stránka jeho života začala fanoušky velmi bavit.
Noid dokonce během pandemie získal přezdívku „Kutil Wenciš“. Pustil se totiž do různých oprav a úprav vlastníma rukama. Jeho vztah k manuální práci se přitom neomezil jen na drobné domácí projekty.
Později odkoupil zpět chalupu svého dětství u Rozvadova, kterou jeho rodiče kdysi prodali, a začal ji společně s přáteli postupně rekonstruovat. Vybudoval tam mimo jiné nové schody, jezírko a prostor pro děti.
Je tak vidět, že Noid má k práci rukama skutečně blízko.
Možná i proto ho život na farmě tolik přitahuje.
Je to svět, kde není důležité, kolik máte fanoušků, jak vysoko se umístíte v hudebních žebříčcích nebo kolik lidí přijde na koncert.
Když ráno otevřete kurník, rozhoduje něco úplně jiného.
A právě jedno takové ráno mu připomnělo, že ani velká snaha nemusí vždy stačit.
Zpěvák ale nechtěl všechno vzdát.
Naopak.
Ztráta dvou krůt ho přiměla přemýšlet o tom, jak celý prostor zabezpečit. Pokud bude chtít v chovu pokračovat, bude muset udělat opatření, která lišce příště zabrání dostat se ke zvířatům.
Jeho farma se tak možná brzy dočká další změny.
Větší ohrady.
Bezpečnějšího kurníku.
A možná také nových zvířat.
Protože přes všechno zklamání Noid rozhodně nepůsobí jako člověk, který by se chtěl života na farmě vzdát.
Naopak. Zvířecí svět se u něj stále rozrůstá.
A jeho příběh ukazuje něco, co může být pro mnoho lidí překvapivé.
Za známým zpěvákem, který vystupuje před tisíci lidmi, se skrývá muž, kterého dokáže opravdu zasáhnout i velmi obyčejná událost na jeho pozemku.
Když viděl stopy po nočním návštěvníkovi, peří a krev, nebyl to pro něj jen další den.
Bylo to ráno, kdy si musel přiznat, že příroda má vlastní pravidla.
A že někdy člověk může udělat maximum, přesto výsledek neovlivní.
Přesto se Noid rozhodl pokračovat.
Jeho farma dál žije svým vlastním tempem. Králíci, slepice, kachny, morčata i lamy zůstávají součástí jeho každodenního života. A právě vedle nich může být jeho rodina svědkem toho, jak funguje skutečný život mimo televizní kamery.
A největší překvapení přišlo vlastně až na úplném konci celého příběhu.
Noid totiž není člověkem, který by měl ke zvířatům pouze romantický vztah. Vyučil se řezníkem. Během učení ho ale způsob, jakým se se zvířaty zachází, natolik zasáhl, že se na přibližně dva roky stal vegetariánem.
Právě tento detail možná nejlépe vysvětluje, proč ho ztráta zvířat na farmě tak zasáhla.
A přestože sám dobře ví, že příroda funguje podle svých pravidel, smutek z toho, co se stalo Balerině a Capuccině, neskrýval.
Místo aby ale nad farmou zlomil hůl, chce ji lépe zabezpečit.
Protože pro Václava Noida Bártu není farma jen místem, kde chová zvířata.
Je to kus jeho života, jeho rodiny a jeho klidného světa.
A právě proto se po smutném ránu nechystá všechno opustit.
Chystá se postavit větší ohradu.
