Dáda Patrasová se po dlouhé době znovu objevila na veřejnosti a její přítomnost okamžitě vzbudila pozornost. Pro mnohé nebylo snadné se na ni dívat bez emocí. Od chvíle, kdy přišla o milovanou dceru Aničku Slováčkovou, se totiž její život zásadně změnil. A nyní, rok po její smrti, se herečka a zpěvačka ukázala před fotografy v okamžiku, který měl pro celou rodinu mimořádný význam.
Nešlo o běžnou společenskou událost. Patrasová přišla na křest vzpomínkového videoklipu, který Felix Slováček věnoval jejich dceři. Právě tam se po dlouhé době setkala s lidmi, kteří ji znali z televizních obrazovek, divadla i společenského života. Tentokrát ale nebyla hlavním tématem její kariéra. Všichni přítomní mysleli především na Aničku.
Její dcera zemřela ve věku pouhých 29 let po dlouhém boji s rakovinou. Její příběh sledovalo celé Česko a Anička se během své nemoci stala symbolem velké životní síly. O své léčbě mluvila otevřeně a snažila se i v nejtěžších chvílích povzbuzovat ostatní.
Pro její rodiče však žádná slova nemohou změnit skutečnost, že přišli o dítě.
Dáda se po dceřině smrti držela spíše stranou. Objevovala se na veřejnosti jen zřídka a dávala najevo, že potřebuje čas. Ztráta byla pro ni natolik bolestivá, že se často necítila dobře mezi lidmi. O to významnější bylo, když se tentokrát rozhodla přijít.
Atmosféra celé akce byla velmi emotivní. Felix Slováček připravil videoklip s názvem „Noční slzy“, ve kterém použil fotografie lidí, kteří už nejsou mezi námi. Mezi nimi samozřejmě nechyběla Anička. Její fotografie však byla na rozdíl od některých dalších záběrů barevná.
Ve videu se objevují také Felix a Dáda. Slováček svou manželku na konci políbí a oba pak společně stojí v objetí a dívají se z okna. Právě tento okamžik měl podle hudebníka symbolizovat naději na lepší zítřky.
Pro Dádinu účast měl celý křest zvláštní význam. Nešlo pouze o prezentaci nové písně. Byla to další vzpomínka na dceru, která měla v jejich rodině nezastupitelné místo.
Patrasová se během večera nevyhýbala ani rozhovorům. Rok po Aniččině smrti dokázala poprvé otevřeněji mluvit o své ztrátě. Přiznala, že jsou dny, kdy na tom psychicky není dobře a nechce mezi lidi. Tentokrát se jí ale mezi ostatní chtělo a byla ráda, že své známé opět vidí.
Když dostala do rukou knihu věnovanou Aničce, emoce ji přemohly. Na její titulní straně byla fotografie dcery, která se jí podle vlastních slov velmi líbila. Při pohledu na další snímky se však začala vracet vzpomínka za vzpomínkou.
Každá fotografie jí připomínala krásné období života, které už se bohužel nevrátí.
Právě tato slova ukázala, jak hluboká bolest v ní stále zůstává.
Anička nebyla jen známou zpěvačkou. Pro Dádu byla především dcerou. A právě proto pro ni mohou být fotografie současně krásnou vzpomínkou i nesmírně těžkým připomenutím toho, co ztratila.
Přesto se rozhodla být součástí projektu, který její dcera připomíná.
Na akci přišla také v tričku s Aniččinou fotografií. Dáda uvedla, že jí ho přinesl kamarád Roman Řehák a že z něj měla radost. I takový malý detail ukázal, že Anička zůstává součástí jejího každodenního života.
Patrasová zároveň naznačila, že pracovní nabídky stále dostává. Na otázku, zda přemýšlí o návratu k herectví nebo zpěvu, odpověděla, že nabídky přicházejí, ale ona si vybírá. Neoznámila tedy žádný konkrétní návrat, přesto její slova naznačila, že možnost návratu na scénu úplně nevylučuje.
Její současný život se ale od toho před lety výrazně liší.
Dáda se snaží žít především v klidu a podle možností se držet lidí, kterým důvěřuje. Felix Slováček se naopak se ztrátou vyrovnává jiným způsobem. Často pracuje, vystupuje a zůstává mezi lidmi. Jejich rozdílný způsob prožívání smutku je patrný i více než rok po Aniččině odchodu.
Hudebník později přiznal, že s manželkou dnes tráví čas jinak než dříve. Dáda dává přednost domovu, svému zázemí a zvířatům, zatímco Felix hledá společnost mimo domov.
Oba však spojuje jedna věc: vzpomínka na Aničku.
Pro Felixe se stala inspirací k vytvoření písně a videoklipu. Pro Dádou je součástí každodenního života prostřednictvím fotografií, vzpomínek a věcí, které po dceři zůstaly.
A právě fotografie sehrály během této události mimořádnou roli.
Když se před objektivy objevila Dáda, lidé si všímali především jejího vzhledu a výrazu. Na fotografiích bylo patrné, že za jejím vystoupením není obyčejná společenská návštěva. Byla to žena, která přišla uctít památku svého dítěte.
Její účast proto vyvolala mezi lidmi silné reakce.
Někteří obdivovali, že se po tak těžké ztrátě dokázala znovu objevit mezi lidmi. Jiní si všímali především toho, jak moc se na ní uplynulé měsíce podepsaly. Všichni však mohli vidět jedno: Dáda se snaží pokračovat dál, i když bolest ze ztráty rozhodně nezmizela.
A možná právě to je na celém příběhu nejdůležitější.
Truchlení nemá přesný časový plán. Rok může být pro jednoho člověka dlouhá doba, pro rodiče, který přišel o dítě, však může být stejně krátký jako jediný okamžik. Dáda se proto nemusí tvářit, že je všechno v pořádku. Stačí, že se pokusila udělat další krok.
Na křtu vzpomínkového klipu stála vedle Felixe, sledovala fotografie své dcery a přijala podporu lidí kolem sebe.
A potom přišel moment, který možná zasáhl nejvíce.
Felix ji ve videoklipu obejme a políbí. Oba se společně dívají z okna, zatímco na obrazovce zůstávají vzpomínky na jejich dceru. Pro někoho to může být jen několik sekund videa. Pro rodiče, kteří přišli o dítě, však může mít takové gesto obrovskou sílu.
Dáda navíc přiznala, že Felixe doma stále slýchá hrát na saxofon či klarinet. Jejich domácí mazlíčci na jeho hudbu údajně reagují po svém a podle jejího úsměvného popisu dokonce „vyjí“. I v těžkém období se tak v jejích slovech objevila malá dávka humoru.
Na otázku, zda se k manželovi někdy přidává zpěvem, však odpověděla, že už to má za sebou.
Možná právě v této krátké odpovědi bylo něco podstatného. Dáda si uvědomuje, že její život se změnil, a zároveň si vybírá, co chce a nechce dělat.
Nejdůležitější pro ni dnes není dokazovat veřejnosti, že je silná. Důležité je najít způsob, jak žít dál.
A nakonec přišlo to, co mnozí čekali nejvíce.
Rok po smrti Aničky se Dáda poprvé od jejího odchodu dokázala otevřeněji rozpovídat o své dceři. Při pohledu na její fotografie se rozplakala a přiznala, že by všechny krásné věci vyměnila za jedinou možnost – mít Aničku zpět. Právě tato věta ukázala, že za úsměvem a veřejným vystoupením stále zůstává především zdrcená matka, která na svou dceru každý den vzpomíná.
