Podzim roku 2021 měl být pro Miloše Zemana obdobím, kdy se měl věnovat především politickým otázkám a povolebnímu dění. Místo toho se jeho jméno začalo objevovat v médiích především v souvislosti se zdravotním stavem. Prezident skončil v nemocnici a během několika týdnů se kolem jeho hospitalizace vytvořila atmosféra plná otázek, nejistoty a sporů.
Nikdo tehdy přesně nevěděl, co se za zavřenými dveřmi nemocnice skutečně odehrává. Pražský Hrad poskytoval informace jen omezeně, lékaři se kvůli lékařskému tajemství vyjadřovali opatrně a veřejnost mezitím sledovala každý nový detail. Situace se postupně dostala až k otázce, zda je prezident vůbec schopen vykonávat své ústavní povinnosti.
A právě tady začal příběh, který později dostal ještě mnohem dramatičtější pokračování.
Miloš Zeman byl do Ústřední vojenské nemocnice v Praze převezen 10. října 2021, den po volbách do Poslanecké sněmovny. Ambulance s prezidentem odjela z Lán krátce po návštěvě tehdejšího premiéra Andreje Babiše. Zeman měl podle Hradu zdravotní problémy už předtím a kvůli nim také hlasoval přímo v Lánech.
Prezidentův ošetřující lékař a zároveň ředitel nemocnice Miroslav Zavoral uvedl, že důvodem hospitalizace byly komplikace související s chronickým onemocněním. Přesnou diagnózu však veřejnosti nesdělil. Zeman k tomu podle něj nedal souhlas.
Tím se otevřel prostor pro nejrůznější otázky.
Jak vážný prezidentův stav ve skutečnosti byl? Byl schopen vykonávat svou funkci? A proč veřejnost dostávala tak málo konkrétních informací?
Situace začala být ještě citlivější ve chvíli, kdy se do celé věci vložil Senát. Jeho tehdejší předseda Miloš Vystrčil požádal prezidentskou kancelář o informace týkající se Zemanova zdravotního stavu. Postupně se ukázalo, že nejde pouze o otázku soukromí prezidenta. Ve hře totiž mohlo být i fungování nejvyššího ústavního úřadu.
Dne 18. října zveřejnil Vystrčil zprávu Ústřední vojenské nemocnice, podle níž Zeman nebyl ze zdravotních důvodů schopen vykonávat pracovní povinnosti. Lékaři zároveň označili dlouhodobou prognózu jeho zdravotního stavu za krajně nejistou.
Pro českou politiku to byla mimořádně citlivá chvíle.
Začalo se hovořit o článku 66 Ústavy, který umožňuje dočasný převod některých pravomocí prezidenta v případě, že hlava státu nemůže svůj úřad vykonávat. Někteří politici proto začali řešit, co by následovalo, kdyby se Zemanův stav nezlepšil.
Prezident tuto možnost později označil za pokus o puč. Jeho okolí tvrdilo, že informace o jeho zdravotním stavu mohly být zkreslené a že se kolem něj vytvořil proces, jehož výsledkem mělo být omezení jeho ústavních pravomocí.
Zatímco se politici přeli, Zeman zůstával v nemocnici.
Jeho stav se postupně začal zlepšovat. V listopadu byl přeložen z intenzivní péče na standardní oddělení a následně na lůžko dlouhodobé péče. I během hospitalizace přitom pokračoval v některých ústavních povinnostech. Z nemocnice například pověřil Petra Fialu sestavením nové vlády a přijal demisi vlády Andreje Babiše.
Po dlouhých týdnech přišel okamžik, na který veřejnost čekala. Dne 25. listopadu Zeman nemocnici opustil a sanitka ho převezla do Lán. Jenže ani tím celý příběh neskončil. Ještě téhož dne se musel kvůli pozitivnímu testu na koronavirus do nemocnice vrátit. Následující den se však opět vydal zpět do Lán.
Zeman později tvrdil, že události kolem jeho hospitalizace nebyly pouze otázkou politického nesouhlasu. Byl přesvědčen, že mohl čelit pokusu o zbavení prezidentských pravomocí, a rozhodl se proto celou záležitost nechat prověřit.
V červnu 2022 podal prostřednictvím svého právního zastoupení podnět, v němž upozorňoval na možné podezření ze sabotáže. Podle jeho pohledu měly být od počátku šířeny nepravdivé informace o jeho skutečném zdravotním stavu, které následně přispěly k úvahám o omezení jeho pravomocí.
A právě zde přichází nejzajímavější část celého příběhu.
Případ se dostal ke státním zástupcům a veřejnost čekala, zda skutečně dojde k vyšetřování údajné sabotáže. O několik týdnů později však přišla odpověď, která Zemanovu verzi příběhu výrazně zkomplikovala.
Vrchní státní zastupitelství dospělo k závěru, že o podezření ze spáchání trestného činu sabotáže v daném případě nejde. Jinými slovy, samotná teorie o sabotáži nebyla shledána důvodnou.
Tím ovšem případ úplně neskončil.
Státní zástupce Marek Bodlák uvedl, že vzhledem k tvrzením obsaženým v podnětu byla věc postoupena k dalšímu posouzení, tentokrát kvůli možnému padělání či vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku nebo nálezu.
Pražský Hrad s rozhodnutím nesouhlasil. Právník Marek Nespala upozornil, že podle něj informace o rozhodnutí nejsou zcela přesné, a kancléř Vratislav Mynář následně uvedl, že Hrad považuje postup za chybný a hodlá využít dostupné opravné prostředky.
Tak se příběh, který začal obyčejnou hospitalizací prezidenta, proměnil v jednu z nejdiskutovanějších politicko-právních událostí období.
Z odstupu času je přitom patrné, že nešlo pouze o otázku zdravotního stavu jednoho člověka. Šlo také o hranici mezi prezidentovým soukromím a veřejným zájmem, o pravomoci hlavy státu a o to, jak má stát postupovat v okamžiku, kdy není jasné, zda je prezident schopen vykonávat svou funkci.
A možná právě proto tato událost vyvolala tolik emocí.
Na začátku byla sanitka odjíždějící z Lán. Následovaly týdny nejistoty, lékařské zprávy, politická jednání a debaty o článku 66 Ústavy. Zeman se nakonec z nemocnice vrátil a své pravomoci si udržel.
Když se však v roce 2022 jeho podezření na údajnou sabotáž dostalo až ke státním zástupcům, přišlo rozuzlení, které mnozí čekali jen těžko: podezření ze sabotáže bylo označeno za nedůvodné, zatímco otázka možného nepravdivého či padělaného lékařského dokumentu měla být posuzována samostatně.
Právě tento rozdíl nakonec oddělil politickou verzi událostí od právního závěru. A ukázal, jak složitá může být hranice mezi obavami o zdraví prezidenta, jeho ústavními pravomocemi a tím, co lze skutečně označit za trestný čin.
