Když Jiří Ježek vstoupil do StarDance, diváci ho vnímali především jako úspěšného paralympijského cyklistu, který se rozhodl přijmout další velkou životní výzvu. Na první pohled přitom nebylo patrné, jak náročné rozhodnutí to ve skutečnosti bylo. Tanec totiž znamená úplně jiný druh pohybu než cyklistika a Ježkovo tělo si už v minulosti prošlo velmi těžkými zkouškami.
Devětačtyřicetiletý sportovec se však výzev nikdy příliš nebál. Právě naopak. Už samotná jeho životní cesta ukazuje, že překážky pro něj nejsou důvodem zastavit se. Když dostal nabídku účinkovat ve StarDance, nevnímal svou amputovanou nohu jako důvod nabídku odmítnout. Chtěl si vyzkoušet něco, co bylo úplně mimo jeho dosavadní sportovní svět.
Na tanečním parketu se ale musel vypořádat s mnohem většími omezeními, než si mohli televizní diváci uvědomovat. Ježek například podle konkrétního tance mění protézu. Každý styl pohybu totiž vyžaduje trochu jiné nastavení a jinou práci s tělem. To, co může vypadat jako jednoduchá taneční figura, pro něj znamená přesné hledání rovnováhy a způsobu, jak pohyb bezpečně provést.
Po jeho boku se objevila tanečnice Lenka Nora Návorková. Ta se musela během tréninků postupně naučit nejen jeho pohybové možnosti, ale také hranice, které nesmí překročit. Některé z nich totiž nejsou na první pohled vůbec viditelné.
Jiří Ježek se narodil jako zdravý chlapec a v dětství se dokonce věnoval fotbalu. Osudná nehoda přišla v pouhých jedenácti letech. Když přecházel silnici poblíž stadionu Sparty, všiml si tramvají přijíždějících z obou stran a pokusil se dostat zpět na chodník. V tu chvíli ho zachytila zadní kola nákladního automobilu. Následkem nehody přišel o pravou nohu.
Pro dítě, které mělo před sebou úplně jiné představy o budoucnosti, to byla zásadní životní změna. Ježek se však odmítl vzdát sportu. V 90. letech se setkal s paralympijským cyklistou Josefem Lachmanem, který ho přivedl k cyklistice. A právě tehdy začala nová kapitola jeho života.
Z původně nečekaného sportu se postupně stala jeho velká vášeň a později profesionální kariéra. Ježek se vypracoval mezi nejúspěšnější české paralympijské sportovce. Jenže ani jeho sportovní cesta nebyla bez nebezpečí.
O mnoho let později přišla další nehoda, která mohla skončit tragicky.
V roce 2014 závodil na mistrovství světa handicapovaných v americkém Greenville. Do cíle mu tehdy zbývalo přibližně dvě stě metrů. V závěrečném spurtu došlo ke kolizi s rakouským soupeřem. Ježek následně spadl a narazil do plotu u silnice. Zranění byla natolik vážná, že lékaři museli bojovat především o jeho život.
Sportovec skončil po operaci v umělém spánku. Jeho trenér Viktor Zapletal tehdy popsal jeho stav jako velmi vážný. Lékaři museli řešit rozsáhlá poranění hrudníku a další části těla. Situace byla natolik vážná, že podle Ježkových vlastních slov si v prvních okamžicích po nehodě sám myslel, že může být konec úplně všeho.
Nejtěžší chvíle však prožívala jeho manželka Soňa. První hodiny po pádu totiž nikdo nevěděl, zda Jiří přežije. Nakonec se jeho stav začal zlepšovat a neuvěřitelně rychlý byl také návrat domů. Do České republiky se s manželkou vrátil pouhých dvanáct dní po nehodě.
Sám později přiznal, že při tak rozsáhlých zraněních sehrála velkou roli jeho kondice, štěstí i podpora lidí kolem něj. Podle jeho slov by podobně těžký úraz běžný, netrénovaný člověk nemusel přežít.
Právě tato zkušenost vysvětluje, proč byla jeho účast ve StarDance mnohem náročnější, než se mohlo zdát. Nešlo pouze o to naučit se několik tanečních kroků. Ježek musel zjistit, co jeho tělo po všech předchozích zraněních ještě zvládne.
A právě během příprav vyšlo najevo něco, co mnoho diváků vůbec netušilo.
Následky nehody z roku 2014 totiž nejsou pouze vzpomínkou na minulost. Zůstaly součástí jeho každodenního života. Ježek při těžkém pádu utrpěl rozsáhlá poranění hrudníku. Jedna plíce byla poškozená, lékaři museli řešit také téměř amputovaný prsní sval a zlomenou pažní kost.
A potom je tu detail, který je při pohledu na taneční parket prakticky nemožné poznat.
Jiřímu Ježkovi chybějí dvě žebra v oblasti u srdce. Lékaři je po nehodě nemohli zachránit a museli je odstranit. Na jejich místo byly následně vloženy implantáty. Ježek proto svou taneční partnerku před některými choreografiemi upozorňoval, aby byla opatrná při kontaktu s jeho hrudníkem.
Právě proto jí také vysvětloval, že musí dávat pozor, kam při tanci sahá a jak pevně drží taneční rám. V některých pozicích totiž nejde jen o otázku pohodlí. Ježek si musí dávat pozor na oblast, která byla při nehodě vážně poškozena.
Pro diváky tak jeho vystoupení dostalo úplně jiný význam. Na obrazovce viděli sportovce s protézou, který se snaží zvládnout taneční choreografii. Za jeho pohyby se ale skrýval člověk, který už jednou přišel o nohu a později znovu bojoval o život.
Přesto se Jiří Ježek rozhodl pokračovat. Nechtěl, aby jeho minulost určovala, co ještě může nebo nemůže dělat. StarDance pro něj byla další zkouškou, při níž chtěl zjistit, kam až může své tělo posunout.
A možná právě proto působila jeho účast tak silně. Každý krok na parketu nebyl jen tanečním pohybem. Byl připomínkou toho, jak daleko se člověk může dostat, když se po těžkých životních ranách rozhodne znovu postavit na nohy – v jeho případě doslova i symbolicky.
Teprve při pohledu na celý jeho příběh je jasné, jak mimořádná jeho účast ve StarDance skutečně byla. Nešlo jen o muže, který tančil s protézou. Jiří Ježek vstoupil na parket s tělem poznamenaným dvěma velmi těžkými nehodami – a s následky, které nejsou na první pohled vidět.
