Pražské Dejvice toho pátečního dopoledne působily jinak než obvykle. U kostelíka svatého Matěje se začali scházet lidé, kteří přišli říct poslední sbohem mladé herečce Zuzaně Dřízhalové. Bylo jí pouhých šestatřicet let. Ještě nedávno měla před sebou rodinný život, na který s manželem dlouho čekali. Teď se však před branou hřbitova připravovalo poslední rozloučení.
Atmosféra byla od samého začátku velmi uzavřená. Příchozí kontrolovala ochranka a dovnitř se dostali pouze pozvaní hosté. Dva muži hlídali vstup a ověřovali jména na seznamu. Nebylo to běžné veřejné rozloučení, kam by mohl přijít kdokoli. Rodina a blízcí chtěli, aby poslední chvíle zůstala co nejvíce soukromá.
Kolem půl desáté dopoledne dorazila ke vstupu dvě pohřební auta. Jedno vezlo rakev, druhé květiny a věnce. Mezi nimi byly také věnce od příbuzných a lidí, kteří Zuzanu znali ještě z doby studií na DAMU. Každý z nich představoval jinou část jejího života – rodinu, přátele, spolužáky i kolegy z hereckého prostředí.
Pak se mezi smutečními hosty objevil člověk, na kterého čekali všichni.
Byl to Zuzanin manžel Hynek Dřízhal.
Přišel sám.
Právě tento detail působil v celé situaci zvlášť bolestně. Jen několik měsíců předtím totiž manželé společně udělali zásadní krok, který měl jejich rodinu spojit na celý život. Adoptovali malého syna Janka. Místo očekávaných společných let však nyní Hynek přicházel na pohřeb své ženy a matky jejich dítěte.
Janko tentokrát na hřbitov nepřišel. Jeho jméno ale mezi smutečními hosty přesto nechybělo. U pohřbu byl věnec s jednoduchým věnováním: „S láskou Hynek a Janko“.
Několik slov, která v sobě v této chvíli nesla mnohem víc než dlouhé proslovy.
Pro Hynka to nebylo jen loučení s manželkou. Zuzana byla člověkem, se kterým ještě nedávno plánoval společnou budoucnost. Společně přijali do rodiny dítě a začínali novou kapitolu života. Jenže nemoc jejich plány změnila.
Zuzana Dřízhalová byla známá především televizním divákům. Jednu z výraznějších rolí ztvárnila v seriálu Velmi křehké vztahy, kde patřila mezi hlavní představitelky. Její kolegové proto nechyběli ani při posledním rozloučení.
Dorazil například herec Saša Rašilov se svou manželkou Vandou Hybnerovou. Přijel také Jan Révai se svou partnerkou Zuzanou a jejich synem Jakubem. Přítomnost kolegů připomínala, že Zuzana nebyla pouze manželkou a matkou, ale také herečkou, která za sebou zanechala práci a lidi, s nimiž strávila významnou část svého života.
Před kostelíkem se však čekalo.
Brána hřbitova se otevřela až po určité době a smuteční hosté tak zůstávali před vstupem. Všechno probíhalo v tichosti a s důrazem na soukromí rodiny. Květiny a věnce postupně mířily na místo posledního rozloučení a spolu s nimi přicházely i vzpomínky na ženu, která odešla příliš brzy.
Zuzanin život přitom ještě krátce předtím vypadal úplně jinak.
Byla mladá. Měla manžela. Měla dítě, které si s Hynkem adoptovali. A přestože dlouhodobě bojovala se závažnou nemocí, rodina se snažila pokračovat v životě a vytvořit pro Janka bezpečný domov.
Nemoc však postupně získávala navrch.
Zuzana bojovala s rakovinou několik let. Léčba byla náročná a součástí jejího boje byla také chemoterapie. Ani ta však nakonec nepřinesla výsledek, v který její blízcí doufali.
Ještě několik měsíců před svou smrtí přitom dokázala společně s manželem uskutečnit rozhodnutí, které mělo být začátkem něčeho krásného. Do jejich života přišel Janko.
A právě proto bylo poslední období Zuzanina života tak silné a zároveň bolestné. V době, kdy by se rodina měla radovat z nového společného začátku, se musela připravovat na možnost, že o mladou matku přijde.
Zuzana zemřela v pátek kolem půl druhé odpoledne ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Bylo jí pouhých 36 let.
Tato informace přišla po letech boje s nemocí. Pro její okolí však konec přesto znamenal okamžik, na který se člověk nemůže skutečně připravit.
Až samotný pohřeb ukázal, jak složitá situace nyní čeká její rodinu.
Hynek Dřízhal totiž na poslední cestu svou ženu doprovodil bez jejich malého syna. Janko zůstal mimo smuteční obřad. Jeho budoucnost navíc v té době nebyla definitivně vyřešena.
A právě tady se příběh loučení stává ještě bolestnějším.
Po Zuzanině smrti totiž nebylo automaticky jisté, zda bude moci její adoptivní syn zůstat se svým adoptivním otcem Hynkem. O tom měli teprve rozhodnout příslušné úřady.
Místo aby tak Hynek mohl v těchto dnech pouze truchlit nad ztrátou své ženy, musel zároveň čekat na rozhodnutí, které mohlo zásadně ovlivnit další život jejich malého syna.
Na hřbitově proto zůstalo několik symbolů jejich krátkého společného rodinného štěstí. Květiny, věnce, jména blízkých a především jeden jednoduchý nápis: „S láskou Hynek a Janko.“
Právě tato slova možná nejlépe vystihovala celé poslední rozloučení.
Zuzana Dřízhalová odešla příliš brzy. Její poslední cesta byla zároveň loučením ženy, která ještě krátce předtím společně s manželem přijala do své rodiny malého chlapce. A zatímco její kolegové, přátelé a příbuzní stáli u hrobu, její manžel musel čelit nejen bolesti ze ztráty, ale také nejistotě ohledně budoucnosti jejich syna.
Zůstala po ní práce, vzpomínky a lidé, kteří ji znali. A především rodina, která měla být ještě dlouho spolu.
Místo toho se Hynek Dřízhal v ten den vydal na poslední cestu své ženy sám.
Za něj i za malého Janka však mluvilo několik prostých slov na věnci: „S láskou Hynek a Janko.“
