Laďka Něrgešová prochází obdobím, které by si jen málokdo dokázal představit. Přestože se její život za poslední rok zásadně změnil, oblíbená moderátorka se stále snaží hledat důvody, proč pokračovat dál, radovat se z obyčejných okamžiků a zůstat nablízku lidem, kteří jsou pro ni nejdůležitější. V posledních dnech navíc ukázala další stránku svého života, která mnohé překvapila.
Místo televizních studií, světel a kamer se stále častěji objevuje u plátna. Malování se pro ni stalo něčím mnohem hlubším než jen novým koníčkem. V době, kdy musí čelit náročné léčbě, jí dává možnost soustředit se na něco jiného než na nemoc, lékaře a nejistotu, která její každodenní život provází.
Její obrazy jsou přitom velmi osobní. Laďka používá akrylové barvy a nanáší je na plátno špachtlí. Výsledkem nejsou dokonale uhlazená díla, ale obrazy plné barev, emocí a energie. A právě v nich se podle všeho odráží i to, co sama prožívá.
Ještě nedávno by si možná nikdo nedokázal představit, že se známá moderátorka pustí právě do malování. Dnes však své obrazy dokonce nabízí prostřednictvím sociálních sítí. A jeden z nich v posledních dnech vyvolal mimořádnou pozornost.
Nešlo přitom pouze o samotné dílo. Lidé začali diskutovat také o tom, co obraz může znamenat a jaký příběh se za ním skrývá. Někteří se k Laďce okamžitě postavili na její stranu a ocenili, že i přes velmi těžké období dokáže vytvářet něco, co v sobě nese život, barvy a naději.
Za současnou energií se však skrývá mnohem složitější příběh.
Laďce Něrgešové byl diagnostikován glioblastom, tedy závažný nádor mozku. Nemoc se u ní objevila v roce 2025 a následovala operace i další léčba. Sama později velmi otevřeně hovořila o tom, co všechno musela podstoupit a jak náročné pro ni byly jednotlivé etapy léčby.
Jedním z nejvýraznějších momentů jejího příběhu byla samotná operace. Něrgešová později popsala, že v určité chvíli nesouhlasila s představou rozsáhlejšího chirurgického zákroku a dokázala se proti němu velmi razantně postavit. Její lékař David Netuka přitom vysvětloval, že tehdy nebyl prostor pro dlouhé debaty a situace vyžadovala rychlé rozhodnutí.
Po operaci následovala další léčba. Součástí jejího boje se stal také systém TTF Optune, kterému sama říká „helmička“. Zařízení musí podle dřívějších vyjádření nosit po většinu dne a jeho používání je spojeno s bateriemi a přístrojem, který má několik kilogramů.
Její život se tak zásadně změnil. Přesto se Něrgešová snaží neztratit schopnost dělat si legraci, plánovat, cestovat a být se svými dětmi.
Dokonce i v létě, kdy se její zdravotní stav krátce před plánovanou dovolenou zhoršil, se nakonec podařilo cestu uskutečnit. Moderátorka tehdy odjela s dětmi a kamarádkou k moři a přiznala, že ještě několik dní před odletem vůbec nebylo jisté, zda bude moci vyrazit. Pomohli jí lékaři i cestovní kancelář.
Pro mnoho lidí by podobná zkušenost znamenala důvod stáhnout se do ústraní. Laďka ale zvolila jinou cestu.
Začala malovat.
A právě v tom se skrývá možná nejzajímavější část jejího současného příběhu. Nejde totiž pouze o to, že si našla nový koníček. Malování jí umožňuje soustředit se na něco, co není spojeno s nemocí. Na barvy, tvary, nápady a vlastní představivost.
Její poslední obrazy proto lidé vnímají jinak než běžná umělecká díla. Každé nové plátno se stává malým důkazem toho, že navzdory všemu pokračuje.
A potom přišel obraz, který upoutal ještě větší pozornost.
Na jednom z děl se objevuje zlatý anděl a dvě srdce. Na první pohled může jít o jednoduchý motiv. Jenže pro Laďku má mnohem hlubší význam.
Právě tady se totiž její příběh dostává k tomu nejdůležitějšímu.
Ke svým dětem.
Laďka k obrazu připojila píseň Moniky Absolonové Dvě srdce a napsala, že dvě srdíčka už má. Myslela tím své děti, Medulku a Adama. Právě oni jsou podle jejích slov jejími „doživotními láskami“.
A ještě silnější byla její další věta.
„Já se zlomit nenechám! Teď je mi prostě hezky.“
Možná právě v těchto několika slovech je ukryto mnohem víc než v jakémkoli dlouhém vysvětlování jejího zdravotního stavu.
Laďka Něrgešová tím totiž ukázala, že její současný život není pouze příběhem nemocničních pokojů, léčby a těžkých dnů. Je také příběhem dětí, přátel, cest, obrazů a malých okamžiků, které jí dávají důvod dívat se dopředu.
A právě proto její poslední obrazy tolik rezonují. Za barevným plátnem totiž není jen žena, která se naučila malovat. Je tam matka, která myslí na své dvě děti, a člověk, který se navzdory všemu snaží zachovat si vlastní život.
Největší odhalení tak nakonec nespočívá v novém obrazu ani v samotné léčbě.
Je v tom, co Laďku podle jejích vlastních slov drží nad vodou.
Dvě srdce. Medulka a Adam.
A možná právě proto se rozhodla říct všem, kteří její příběh sledují, něco, co je mnohem silnější než jakákoli zpráva o nemoci: zlomit se nenechá.
