Český filmový a divadelní svět zasáhla smutná zpráva. Ve věku 82 let zemřel herec Miloslav Kopečný, kterého si diváci nejvíce spojují s kultovním filmem Bony a klid. Jeho postava veksláka Slepejše se nesmazatelně zapsala do paměti publika a stala se jednou z rolí, které ho provázely po celý profesní život. Přestože během své dlouhé kariéry ztvárnil téměř 190 divadelních rolí a objevil se v řadě filmů i televizních seriálů, právě tato filmová postava mu přinesla největší popularitu.
Zpráva o jeho úmrtí se objevila 8. října 2026. Informovalo o něm Divadlo Palace, kde herec v minulosti řadu let vystupoval. Podle informací zveřejněných médii zemřel 7. října v Praze. Odešel tak umělec, který zasvětil většinu svého života divadlu a dokázal zanechat výraznou stopu i v české filmové tvorbě.
Pro mnohé diváky je jeho jméno neodmyslitelně spojeno s jedním konkrétním filmem. Jeho kariéra však byla mnohem bohatší a zahrnovala desítky let práce na divadelních scénách, kde mohl ukázat široký herecký rozsah. Jeho příběh připomíná, že za rolí, kterou si veřejnost zapamatuje na celý život, se často skrývá dlouhá cesta plná práce, menších příležitostí i velkých profesních okamžiků.
Herec, který se stal součástí české filmové historie
Miloslav Kopečný se narodil 18. září 1944 v Třebíči. Divadlo ho přitahovalo už od mládí. Během studia na gymnáziu se zapojoval do ochotnických představení a postupně se ukazovalo, že herectví pro něj nebude jen koníčkem. Rozhodl se proto pokračovat v profesionálním studiu na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, kterou absolvoval v roce 1965.
Po dokončení školy začal budovat svou divadelní kariéru. První angažmá získal ve Východočeském divadle v Pardubicích, kde se věnoval mimo jiné komediálním a muzikálovým rolím. V roce 1969 přešel do Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Později působil také v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, kde strávil významnou část své profesní dráhy.
Právě divadlo bylo prostředím, v němž mohl naplno rozvíjet svůj talent. Na rozdíl od filmových rolí, které mohou trvat jen několik minut, vyžaduje divadelní práce dlouhodobou přípravu, soustředění a schopnost reagovat na publikum každý večer znovu. Kopečný se v tomto prostředí dokázal prosadit a získal respekt kolegů i diváků.
V roce 1993 začal působit v pražském Divadle Labyrint, později známém jako Švandovo divadlo na Smíchově. Následně se jeho profesní život výrazně spojil také s Divadlem pod Palmovkou, kde ztvárnil řadu dramatických i komediálních postav. Hrál například v inscenacích Hamlet, Oidipus vladař nebo Cyrano z Bergeracu.
Téměř 190 divadelních rolí, které zůstaly ve stínu jediné postavy
Je zvláštní, jak si diváci někdy spojí herce především s jedinou rolí, přestože jeho kariéra zahrnuje mnohem více práce. Miloslav Kopečný byl přesně takovým případem.
Během života vytvořil téměř 190 divadelních rolí. Významné místo v jeho kariéře zaujala například postava markýze de Sade v inscenaci Marat-Sade, kterou uvedlo Činoherní studio v Ústí nad Labem. Inscenace z roku 1988 měla úspěch a soubor s ní vyjel také do Paříže.
Další výraznou rolí byl fyzik Niels Bohr v inscenaci Kodaň a garderobiér Norman ve hře Garderobiér. Kopečný dokázal přesvědčivě ztvárnit složité dramatické postavy, ale stejně dobře se cítil také v komediích. Jeho herecký rozsah byl mnohem širší, než by mohl naznačovat obraz, který si o něm vytvořila část filmového publika.
Vedle stálého angažmá hostoval také na dalších scénách, včetně Národního divadla a Letních shakespearovských slavností. Práce na různých divadelních projektech mu umožňovala setkávat se s dalšími generacemi herců a režisérů a neustále rozšiřovat svůj repertoár.
V roce 2025 získal cenu Master Prix Nadace Život umělce za celoživotní přínos umění. Toto ocenění bylo uznáním dlouholeté práce, která zdaleka nekončila u jeho nejznámější filmové postavy.
Film, který mu přinesl nezapomenutelnou přezdívku
Na filmovém plátně debutoval už v roce 1966 v detektivním snímku Poklad byzantského kupce. Postupně následovaly další role ve filmech Kalamita, Rozpuštěný a vypuštěný, Čas sluhů nebo Kousek nebe.
Zásadní okamžik jeho filmové kariéry však přišel v roce 1987, kdy režisér Vít Olmer natočil film Bony a klid. Snímek zachycoval prostředí veksláků, kteří v tehdejším Československu obchodovali s valutami a zahraničními poukázkami. Film se stal výrazným obrazem určité části společnosti před pádem komunistického režimu.
Kopečný v něm ztvárnil veksláka přezdívaného Slepejš. Postava se díky filmu stala známou a její představitel si získal pozornost širokého publika. Přestože herec během kariéry odehrál mnohem více rolí, diváci ho nadále poznávali právě podle této přezdívky.
Sám si uvědomoval, jak silně se tato postava spojila s jeho jménem. V jednom z rozhovorů přiznal, že ho lidé dodnes znají především jako Slepejše, přestože za sebou má více než 180 rolí. Jeho slova vystihovala zvláštní osud herců, kteří se někdy stanou součástí filmové historie díky jediné postavě, zatímco jejich další práce zůstává méně známá.
Úspěch filmu přitom nebyl jen otázkou hereckých výkonů. Bony a klid zachytil atmosféru doby a téma, které diváky přitahovalo svou neobvyklostí. Film si postupem času vybudoval kultovní postavení a jeho postavy se staly součástí české filmové paměti.
Po letech se vrátil ke své nejslavnější roli
Když se Vít Olmer rozhodl natočit pokračování Bony a klid 2, které vstoupilo do kin v roce 2014, Miloslav Kopečný se vrátil jako Slepejš. Pro diváky to byla příležitost znovu se setkat s postavou, kterou si pamatovali z původního filmu.
Návrat ke známé roli ukázal, jak dlouho může filmová postava zůstávat součástí života svého představitele. Od prvního filmu uplynula desetiletí, během nichž herec vytvořil mnoho dalších rolí. Přesto se k němu Slepejš stále vracel v rozhovorech i ve vzpomínkách publika.
Kopečný se však neomezoval pouze na tuto filmovou sérii. Objevil se také v televizních seriálech Dobrodružství kriminalistiky, Život na zámku, Černí andělé a Stopy života. Jeho filmografie zahrnovala různé žánry a spolupráci s řadou českých tvůrců.
Jednou z posledních filmových kapitol jeho kariéry byl snímek Vlny režiséra Jiřího Mádla z roku 2024. Film, který se vrací k událostem kolem roku 1968 a práci rozhlasových novinářů, připomněl další generaci diváků, že Kopečný zůstával součástí české kinematografie i v pozdějším věku.
Osobní život si pečlivě chránil
Na rozdíl od některých známých osobností se Miloslav Kopečný příliš nesvěřoval veřejnosti se svým soukromím. Pozornost médií se soustředila především na jeho hereckou práci, divadelní angažmá a filmové role.
Byl ženatý s Barbarou Tůmovou, která o jeho úmrtí informovala Divadelní ústav. Jeho rodina tak zůstávala důležitou součástí života, který si herec chránil před zbytečným zájmem veřejnosti.
Právě tato zdrženlivost znamená, že o některých osobních okolnostech jeho života není ve veřejných zdrojích mnoho podrobností. Není proto namístě domýšlet si příběhy, které sám veřejně nevyprávěl. To, co po sobě zanechal, je především jeho umělecká práce a vzpomínky lidí, kteří s ním spolupracovali.
Vzpomínka na herce, jehož tvář zůstane spojená s kultovním filmem
Zpráva o smrti Miloslava Kopečného uzavírá dlouhou kapitolu českého herectví. Zemřel ve věku 82 let, ale jeho práce zůstává zachována v divadelních archivech, televizních reprízách i filmech, které se stále vracejí na obrazovky.
Jeho kariéra byla mnohem rozsáhlejší než jedna slavná role. Téměř 190 divadelních postav, dlouholetá angažmá na významných českých scénách a desítky filmových a televizních vystoupení svědčí o umělci, který věnoval život své profesi.
Přesto si ho mnoho diváků bude navždy spojovat především s vekslákem Slepejšem z filmu Bony a klid. Právě tato postava mu přinesla popularitu, která přetrvala celé desetiletí a překonala i jeho další výrazné herecké výkony.
Miloslav Kopečný odešel, ale jeho filmové a divadelní role zůstávají. Až se na obrazovkách znovu objeví Bony a klid, diváci uvidí nejen známého Slepejše, ale také připomínku herce, který za jedinou slavnou postavou skrýval desítky let poctivé práce a téměř dvě stovky divadelních rolí.
