Laďka Něrgešová patří k televizním tvářím, které si diváci oblíbili nejen pro jejich profesionalitu, ale také pro přirozenost, energii a lidský přístup. V posledních letech se však její život zásadně změnil. Moderátorka, kterou lidé znají z pořadu Showtime, se už více než rok potýká s agresivním nádorem mozku. Přesto se nevzdala práce ani snahy prožívat každý den naplno.
Když se znovu objevila před televizními kamerami, mnozí diváci cítili radost, ale také obavy. Věděli, že její návrat neznamená konec léčby. Laďka se totiž musí dál vyrovnávat s náročným zdravotním režimem, který zasahuje do běžných činností, od ranní přípravy až po spánek. Její příběh tak není jen o návratu do televizního studia. Je také o vytrvalosti, rodině, práci a naději, kterou si člověk může uchovat i v době, kdy nemá jistotu, co přinese další den.
Každodenní život s léčbou
Laďka Něrgešová se o svém onemocnění dozvěděla v roce 2025. Lékaři jí diagnostikovali glioblastom, agresivní nádor mozku. Následovala operace, chemoterapie a ozařování. Pro moderátorku i její blízké to znamenalo náročné období, během něhož se musela vyrovnávat nejen s léčbou, ale také s nejistotou a změnami, které nemoc přinesla.
Jednou z důležitých součástí její současné léčby je zařízení Optune, které využívá střídavá elektrická pole k narušování dělení nádorových buněk. Na hlavě má elektrody propojené kabely se speciálním přístrojem. Ten se stal součástí jejího každodenního života a doprovází ji i mimo nemocniční prostředí.
Pro člověka, který byl zvyklý pracovat, cestovat a pohybovat se mezi lidmi, jde o výraznou změnu. Přístroj vyžaduje pravidelnou péči a jeho používání ovlivňuje běžný režim. Laďka ho nosí po většinu dne, a dokonce s ním musí také spát. Každá cesta i obyčejná příprava na práci proto vyžaduje plánování a přizpůsobení.
Přesto se snaží pokračovat v tom, co jí dává smysl. Když přichází do televizní šatny, zařízení má stále připojené. Teprve před vysíláním ho odpojí, aby se mohla připravit před kamery. Poté se znovu vrací ke svému léčebnému režimu.
Pro diváky může být její vystoupení před kamerou jen běžnou součástí televizního programu. Za ním se však skrývá mnohem náročnější příprava, kterou většina lidí nevidí.
Návrat, který nebyl samozřejmostí
Po období, kdy se musela soustředit především na léčbu a zotavení, se Laďka vrátila do pořadu Showtime. Její návrat potěšil kolegy i diváky, kteří jí v průběhu nemoci posílali podporu a přáli jí hodně sil.
Důležité je, že se do práce nevrátila proto, že by měla léčbu za sebou. Sama vysvětlila, že jí chyběli kolegové i diváci a že se cítila dobře. Práce pro ni představuje kontakt s lidmi a možnost zůstat součástí prostředí, které důvěrně zná.
Návrat před kamery zároveň ukázal, že nemoc nemusí člověka připravit o všechny jeho zájmy a cíle. Neznamená to, že by náročná léčba přestala být důležitá nebo že by obtíže zmizely. Spíše jde o hledání rovnováhy mezi zdravotními potřebami a tím, co člověku dodává energii.
Laďka se musí rozhodovat podle svého aktuálního stavu a respektovat omezení, která jí léčba přináší. Přesto se snaží zůstat aktivní a věnovat se věcem, které jí přinášejí radost. Právě tato schopnost hledat si vlastní cestu v nelehké situaci je jedním z důvodů, proč její příběh tolik lidí sleduje.
Vzkaz, který v sobě nese víc než optimismus
Laďka se o svém životě s nemocí podělila také se svými fanoušky. Její vyjádření nejsou jen informacemi o léčbě. Často z nich vyplývá vděčnost za to, že může dál žít, pracovat a být se svými blízkými.
Jedna z jejích vět obzvlášť silně vystihuje její současný přístup: „Ale zatím žiju! A děkuju za to!“
Nejde o tvrzení, že by bylo všechno snadné, ani o slib, že se nemoc podaří překonat. Je to osobní vyjádření člověka, který si uvědomuje náročnost své situace, ale zároveň nechce přehlížet to, co mu stále zůstává.
Podobná slova mohou působit jednoduše, ale pro lidi, kteří procházejí vážným onemocněním, často znamenají mnoho. Každodenní život se může změnit natolik, že i obyčejné chvíle získají nový význam. Setkání s blízkými, rozhovor s kolegou nebo možnost vrátit se k oblíbené činnosti mohou být důležitější než dříve.
Laďka se nesnaží působit jako někdo, koho se nemoc nedotýká. Naopak, její příběh ukazuje, že síla nemusí znamenat nepřítomnost strachu nebo únavy. Někdy spočívá právě v tom, že člověk pokračuje podle svých možností, i když cesta není jednoduchá.
Vedle televizní práce našla prostor také pro tvorbu
V posledních měsících se Laďka věnuje i malování. Tvorba se pro ni stala další činností, které může věnovat pozornost a energii. Obrazy vytváří akrylovými barvami a používá při tom špachtli, díky níž vznikají výrazné struktury a vrstvy.
Malování jí umožňuje soustředit se na něco jiného než na každodenní povinnosti spojené s léčbou. Kreativní práce nemusí vyřešit zdravotní problémy, může však člověku poskytnout prostor pro vlastní myšlenky, emoce a chvíle klidu.
O její tvorbu už projevili zájem také známí lidé. I to je pro moderátorku další způsob, jak zůstat v kontaktu s okolím a věnovat se něčemu, co ji naplňuje.
Její příběh tak postupně získává další rozměr. Laďka není pouze moderátorkou, která se snaží vrátit do práce. Je také ženou, která hledá nové možnosti, jak využít svůj čas a udržet si vlastní zájmy navzdory okolnostem.
Pro mnoho lidí může být právě tato část jejího příběhu inspirativní. Ukazuje, že i v době, kdy se život výrazně změní, může zůstat prostor pro nové činnosti, drobné radosti a osobní cíle.
Co jí pomáhá pokračovat?
Na její cestě hraje důležitou roli možnost zůstat v kontaktu s kolegy, diváky i lidmi, kteří jí drží palce. Podpora okolí může být v těžkých chvílích cenná, i když sama o sobě samozřejmě nenahrazuje odbornou léčbu.
Stejně důležité je, že Laďka dál hledá činnosti, které jí dávají smysl. Televizní práce jí přináší kontakt s prostředím, které zná, a malování jí nabízí jiný způsob vyjádření. Každá z těchto aktivit má své místo, pokud jí její aktuální zdravotní stav dovoluje se jim věnovat.
Její návrat před kamery proto není důkazem, že je všechno za ní. Je spíše připomínkou, že život s vážnou nemocí nemusí být tvořen pouze nemocnicemi, vyšetřeními a léčbou. I v takové situaci může člověk hledat okamžiky, které mu přinášejí radost a pocit, že stále zůstává sám sebou.
Laďka Něrgešová dál čelí náročné realitě glioblastomu a její léčba pokračuje. Nikdo nemůže s jistotou předpovědět, co přinesou další měsíce. Sama však svým přístupem ukazuje, že pro ni mají hodnotu i dny, které může prožít podle svých možností.
A právě v tom spočívá hlavní poselství jejího příběhu: za televizním úsměvem se skrývá každodenní úsilí, které diváci během vysílání nevidí. Laďka se před kamerami objevuje dál, ale její skutečná síla se neukazuje pouze v okamžicích, kdy ji sledují tisíce lidí. Projevuje se také v obyčejných dnech, kdy musí znovu plánovat, přizpůsobovat se léčbě a hledat důvody, proč pokračovat.
Její vlastní slova o tom, že stále žije a je za to vděčná, proto působí jako nejvýstižnější závěr celého příběhu. Nejde o příslib snadného vítězství, ale o upřímné připomenutí, že naděje může existovat i vedle strachu a nejistoty.
