Česká politická scéna zažila další výměnu názorů, která nezůstala bez povšimnutí. Tentokrát se do sebe pustili dva muži, kteří se velmi dobře znají z minulosti a jejichž společná politická historie sahá až do dob, kdy oba působili v Občanské demokratické straně. Bývalý premiér Mirek Topolánek totiž nevydržel mlčet poté, co Jan Zahradil znovu ostře komentoval prezidenta Petra Pavla. A jeho odpověď byla natolik přímočará, že okamžitě vzbudila pozornost.
V centru celé záležitosti se ocitla otázka, která v posledních dnech rezonuje nejen v českých médiích, ale také v debatách o budoucnosti evropské diplomacie. Kdo by mohl zastupovat Evropu při případných jednáních s ruským prezidentem Vladimirem Putinem? A proč se mezi možnými jmény objevil právě český prezident Petr Pavel?
Zahradil se k tématu vyjádřil na sociální síti X během oslav státního svátku 28. října. Jeho komentáře se přitom netýkaly pouze možné role současné hlavy státu v mezinárodních jednáních. Pozornost věnoval také prezidentskému projevu, který měl zaznít z Pražského hradu.
Nejprve pochválil vystoupení bývalého prezidenta Václava Klause, který se účastnil slavnostního setkání u Obecního domu. Následně se obrátil k očekávanému projevu Petra Pavla. Ten označil za předem připravený, uměle působící text, který podle něj neměl velkou hodnotu.
Tím však jeho kritika neskončila. Ještě výraznější reakci vyvolal jeho další příspěvek, v němž se zaměřil na informace o možném zapojení Petra Pavla do diplomatických rozhovorů s Ruskem.
Podnětem byla zpráva britského deníku The Telegraph, podle níž evropští představitelé zvažují několik osobností, které by mohly sehrát významnou roli při případném vyjednávání s Vladimirem Putinem o ukončení války na Ukrajině. Mezi uváděnými jmény se objevil také český prezident.
Pro českou politiku by taková možnost představovala významnou diplomatickou událost. Zahradil ovšem na tuto informaci reagoval s výraznou skepsí.
Ve svém příspěvku naznačil, že mediální pozornost věnovaná možné roli českého prezidenta může být především otázkou jeho veřejného obrazu. Podle něj se jednalo o další krátkou epizodu mediální pozornosti, nikoli o skutečný posun v diplomatických jednáních.
Zpochybnil také samotný základ této informace. Upozornil, že vychází z jediné mediální zprávy a že podle něj nebylo dostatečně jasné, odkud informace pochází.
Zahradil navíc připojil poznámku o nedávné kontroverzi kolem prezidentovy cesty do Maroka a naznačil, že zprávy o jeho možné diplomatické roli mohou být využitelné také v budoucí politické kampani.
Právě tento komentář však vyvolal reakci, kterou možná ani sám Zahradil nečekal.
Do diskuse totiž vstoupil Mirek Topolánek, někdejší předseda ODS a bývalý předseda české vlády. Jeho odpověď nebyla dlouhá, ale rozhodně nezůstala bez povšimnutí.
Topolánek se rozhodl reagovat přímo a bez diplomatických formulací. Zahradilovi napsal: „Ty vole, ty jsi fakt komediant. Z ODS jsem tě měl vyhodit už já.“
Tím však svůj vzkaz neuzavřel. Následně vysvětlil, co mu na Zahradilově vyjádření vadí. Jeho postoj vůči prezidentovi označil za natolik zaujatý, úzkoprsý a prvoplánový, že ho podle vlastních slov téměř nutí vystupovat jako Pavlův obhájce.
Použil přitom výraz „prezidentská pretoriánská garda“. Touto poznámkou chtěl dát najevo, že Zahradilova kritika na něj působí tak jednostranně, že se kvůli ní dostává do role člověka, který prezidenta brání.
Zajímavé přitom je, že Topolánek svou reakci neprezentoval jako bezvýhradnou podporu všech kroků Petra Pavla. Kritizoval především způsob, jakým Zahradil o prezidentovi mluví.
Celá situace tak znovu připomněla, že ani lidé, kteří kdysi působili ve stejné politické straně, nemusí mít na současné dění podobný pohled.
Pro Topolánka a Zahradila navíc nejde o první podobnou výměnu názorů. Jejich vzájemné komentáře na sociálních sítích se objevují opakovaně a prezident Pavel bývá jedním z hlavních témat jejich sporů.
Zahradil opustil ODS na jaře roku 2025, po téměř 34 letech členství. V současnosti se věnuje zahraničněpolitickým otázkám a působí jako poradce Motoristů sobě pro zahraniční politiku. Topolánek naopak zůstává bývalým předsedou občanských demokratů, který stranu vedl v období svého politického působení.
Jejich společná minulost tak dává současným sporům další rozměr. Nejde totiž pouze o dva rozdílné názory na prezidenta, ale také o střet někdejších stranických kolegů, kteří se dnes nacházejí v odlišných politických pozicích.
Zahradil navíc na Topolánkovu poslední kritiku přímo neodpověděl. Další den dal najevo, že ho názor bývalého premiéra nezajímá. Podobný postoj ostatně vyjádřil už v srpnu, kdy Topolánkovi vzkázal, aby jeho příspěvky nečetl, protože ani on sám Topolánkovy komentáře nesleduje. Zároveň zdůraznil, že mu jednoduše vadí, že Petr Pavel zastává prezidentský úřad.
Za celou slovní přestřelkou se ale skrývá ještě důležitější otázka. Zpráva o možné evropské vyjednávací roli českého prezidenta totiž nebyla potvrzením, že Petr Pavel dostal konkrétní pověření jednat s Vladimirem Putinem.
The Telegraph uvedl, že mezi zvažovanými osobnostmi figurovali kromě Pavla také finský prezident Alexander Stubb, norský premiér Jonas Gahr Støre, italská premiérka Giorgia Meloniová a dánská premiérka Mette Frederiksenová. Podle informací britského deníku se navíc uvažovalo i o možnosti, že by Evropu zastupovala skupina politiků namísto jediného vyjednavače.
Právě Stubb a Støre se začátkem týdne telefonicky spojili s ruským prezidentem a hovořili o možnostech ukončení ruské agrese vůči Ukrajině. Zahradil tuto skutečnost využil jako další argument ve své kritice Pavlovy možné role.
Petr Pavel přitom v rozhovoru pro mediální projekt Axel Springer Global Reporters Network zdůraznil potřebu společného evropského hlasu při případných jednáních s Ruskem. Podle jeho názoru by Evropa měla určit jednoho člověka nebo skupinu lidí, kteří by ji dokázali zastupovat s odpovídajícím mandátem.
Konkrétní rozhodnutí o tom, kdo by takovou roli převzal, však v době zveřejnění zprávy oznámeno nebylo.
A právě zde se celý příběh dostává k nejdůležitějšímu bodu. Zpráva, která původně otevřela debatu o možné diplomatické roli českého prezidenta, se nakonec stala především důvodem dalšího veřejného střetu dvou někdejších výrazných představitelů ODS.
Zatímco Jan Zahradil zpochybňuje význam mediálních informací o Pavlovi a jeho možné roli v evropské diplomacii, Mirek Topolánek kritizuje způsob, jakým jeho bývalý stranický kolega prezidenta napadá.
Jedno je jisté: jejich společná politická minulost je sice dávno za nimi, ale vzájemná výměna názorů zdaleka nekončí. A otázka, kdo bude případně zastupovat Evropu při jednáních s Ruskem, zůstává otevřená.
