Dnešní den připomíná mimořádně smutnou událost – uplynuly už dva roky od chvíle, kdy do hudebního nebe odešel talentovaný zpěvák, textař a skladatel David Stypka. Tento výjimečný muzikant, známý svým laskavým srdcem, hlubokým hlasem a silnými texty, podlehl ve věku pouhých 41 let rakovině slinivky, kterou mu navíc zkomplikoval covid-19. Jeho smrt zanechala v české hudební scéně prázdné místo, které dosud nikdo nedokázal zaplnit.
David byl nejen uznávaným hudebníkem, ale především člověkem s obrovskou pokorou a smyslem pro humor. Ti, kteří ho znali osobně, o něm mluvili jen v superlativech. Byl přátelský, přímý a vždy ochotný pomoci. Jeho písně dokázaly promlouvat k lidem bez ohledu na věk – uměl vystihnout bolest, naději i obyčejnou lidskost v každém tónu.
V jednom ze svých posledních rozhovorů, který poskytl pořadu (NE)BLÁZNI, otevřeně popsal, jak mu byla zákeřná nemoc diagnostikována. K lékaři ho přivedla náhoda – když mu jeho malý syn při hře skočil na břicho, bolest neustupovala, a tak se rozhodl pro vyšetření. To odhalilo rakovinu. Přestože šlo o zdrcující zprávu, David přijal nemoc s obdivuhodným klidem a filozofií. Jak sám řekl, uvědomil si, že nemoc mu vlastně pomohla – donutila ho zastavit se, přemýšlet o svém životě a zbavit se zbytečného stresu. Otevřeně přiznal, že před diagnózou byl přepracovaný, vyhořelý a často smutný.
Když mluvil o tom, jak ho nemoc změnila, vysvětlil, že se naučil nové životní lekci: nepřikládat váhu věcem, které za to nestojí. S úsměvem řekl, že objevil pro sebe spásný postoj – „mámvpi*ismus“, jak ho nazval – schopnost nechat být to, co nelze ovlivnit. Podle něj právě tento přístup člověku pomáhá žít lehčeji a svobodněji.
Po jeho smrti na něj s láskou vzpomínali kolegové z hudební branže. Na předávání cen Anděl v roce 2021 mu vzdali dojemný hold – Ewa Farna, Mirai Navrátil a Kateřina Marie Tichá spolu s jeho kapelou Bandjeez zazpívali slavnou píseň Kříž. Tento moment dojal celé publikum i jeho maminku Marií Stypkovou, která zůstává se zpěvákovými přáteli v kontaktu.
Marie Stypková na svého syna vzpomíná s obrovskou láskou a hrdostí. Říká, že měl dar od Boha – nádhernou barvu hlasu, výjimečný talent a cit pro hudbu, který dokázal spojit lidi v časech rozdělení. Dodává, že s Davidem sdílela vše – od prvních novinových článků až po jeho velké úspěchy. Byla jeho největší fanynkou i oporou. „Fandila jsem mu od začátku, chodila na koncerty, nechápala jsem, proč se o něm víc nemluví. Jsem šťastná, že měl a stále má tolik fanoušků,“ vzpomíná.
David byl také člověkem hlubokého přesvědčení a empatie. Aktivně se účastnil charitativních akcí, pomáhal potřebným a svými texty často reagoval na společenské dění. Jeho tvorba měla sílu utišit i rozjitřené emoce a vrátit posluchačům víru v dobro.
Pocházel z obce Dobrá u Frýdku-Místku a hudbě se věnoval už od dětství. Po gymnáziu pracoval jako novinář v regionálním tisku, později také jako grafik a sazeč. Dlouho se pohyboval mimo hlavní proud, až do svých sedmatřiceti, kdy vydal s kapelou Bandjeez první album u velké nahrávací společnosti. To se stalo přelomovým bodem jeho kariéry.
O albu Neboj. tehdy řekl, že i když je v písních smutek, převažuje v nich naděje a radost ze života. To byl David – člověk, který dokázal i v těžkých chvílích vidět světlo.
Jeho maminka Marie dnes přiznává, že po dvou letech mlčení se rozhodla promluvit o věcech, které dosud držela v srdci – o posledních chvílích svého syna, o tom, co prožíval, i o síle, kterou v sobě našel.
David Stypka sice odešel příliš brzy, ale jeho hudba, slova a duch zůstávají. V každé jeho písni je otisk duše, která i po smrti rozdává světlo.
