Dagmar Patrasová byla vždy známá svou energií, výrazným smyslem pro humor a schopností zvládat pracovní tempo, které by bylo náročné i pro mnohem mladšího člověka. V říjnu 2006 však přišel okamžik, kdy musela všechno odložit. Místo jeviště skončila v nemocnici a několik dní strávila pod dohledem lékařů.
Tehdy bylo Patrasové padesát let a ještě krátce před hospitalizací se snažila pokračovat ve svém pracovním programu. Dokonce měla původně nastoupit do nemocnice už o týden dříve, ale přesvědčila lékaře, aby její přijetí odložili kvůli představení. Jenže zdravotní stav se zhoršil natolik, že v pondělí už byla hospitalizace nevyhnutelná.
Patrasová se ocitla na metabolické jednotce nemocnice na Karlově náměstí. Lékaři ji chtěli mít pod nepřetržitým dohledem a návštěvy za ní v té době mohli pouze členové rodiny.
Pro herečku a zpěvačku, která byla zvyklá být neustále mezi lidmi, šlo o velmi nepříjemnou změnu.
Najednou musela zůstat v nemocničním pokoji a podstupovat jedno vyšetření za druhým.
A rozhodně nešlo o jednoduchou kontrolu.
Patrasová tehdy popsala, že dostávala jednu infuzi za druhou a snažila se především spát. Dopoledne ji čekala série různých úkonů a komplexních vyšetření. Lékaři jí navíc velmi často odebírali krev – podle jejího tehdejšího vyjádření dokonce každou půlhodinu, přičemž vyšetření pokračovala až do pozdních večerních hodin.
Proč byla situace tak komplikovaná?
Důvodem byl problém, který lékaři odhalili už několik týdnů před hospitalizací.
Patrasové totiž zjistili nádor na hypofýze.
Zpočátku přitom nebylo vůbec jisté, o jaký typ nádoru jde. Lékaři se dokonce krátkou dobu obávali, že by mohlo jít o rakovinu. Magnetická rezonance však nakonec přinesla důležitou zprávu.
Nádor byl malý a nebyl zhoubný.
Úleva ale nebyla úplná.
I nezhoubný nádor totiž mohl způsobovat značné zdravotní komplikace.
Hypofýza je malá žláza umístěná v oblasti mozku, která má zásadní význam pro hormonální systém. Ovlivňuje tvorbu a regulaci celé řady hormonů. A právě hormonální nerovnováha byla v případě Patrasové hlavním problémem.
Její organismus se dostal do stavu, kdy hladiny některých hormonů výrazně kolísaly.
Patrasová sama tehdy řekla, že se jí „bouří“ hladiny hormonů. Lékaři proto potřebovali zjistit, co přesně se v jejím těle děje, a zároveň dostat situaci pod kontrolu.
Ještě před hospitalizací přitom měla několik příznaků, které dnes působí mnohem významněji.
Byla oteklá.
Cítila se malátná.
A dokonce omdlévala.
Tehdy ale ještě netušila, jak přesně spolu tyto potíže souvisejí.
Problémy se zdravím už nějakou dobu řešila, ale plánovaná vyšetření podle dobového článku dlouho odkládala. Práce pro ni byla důležitá a snažila se pokračovat v představeních i přes zdravotní komplikace.
Právě to mohlo způsobit, že se její situace nakonec dostala do bodu, kdy už nebylo možné čekat.
Lékaři potřebovali Patrasovou vyšetřit komplexně a zjistit, proč její hormonální systém nefunguje správně.
Proto přišly hodiny strávené v nemocnici.
Kapačky.
Odběry krve.
Vyšetření.
Čekání.
A především nejistota.
Patrasová přitom věděla, že ji čeká ještě další pobyt v nemocnici. V době rozhovoru předpokládala, že zůstane hospitalizovaná nejméně do pátku, ale následně se bude muset po víkendu do nemocnice znovu vrátit.
Její pracovní život se tak musel na chvíli zastavit.
Na následující dva týdny neměla naplánovaná vystoupení. Přesto už tehdy věřila, že se na jeviště dokáže vrátit.
Byla zvyklá pracovat.
A právě práce pro ni představovala něco, čeho se nechtěla vzdát.
Celá situace tak měla ještě jeden zajímavý rozměr. Patrasová nebyla hospitalizována kvůli náhlému úrazu nebo běžné infekci. Její tělo postupně upozorňovalo, že se něco děje, ale skutečná příčina nebyla na první pohled zřejmá.
Otoky.
Únava.
Slabost.
Mdloby.
To všechno nakonec souviselo s hormonálním problémem, který měl konkrétní příčinu.
Nádor hypofýzy.
A právě zde se její příběh stal mnohem vážnějším, než mohl původně vypadat.
Když lékaři nádor objevili, museli nejprve vyloučit nejhorší možnost. Několik týdnů proto existovala obava, že by mohlo jít o zhoubné onemocnění. Teprve magnetická rezonance ukázala, že nález je malý a nezhoubný.
To však neznamenalo, že ho lze jednoduše ignorovat.
Problém spočíval v jeho vlivu na hormonální systém.
Patrasová měla podle tehdejšího článku zvýšené hladiny několika hormonů, mezi nimi prolaktinu a kortizolu. Právě hormonální změny byly spojovány s jejími nepříjemnými zdravotními stavy.
A to vysvětlovalo i něco, co mohlo být pro její okolí dlouho záhadou.
Proč se najednou cítila tak slabá?
Proč byla oteklá?
Proč omdlévala?
A proč se její stav nelepšil?
Odpovědi se začaly objevovat až poté, co lékaři provedli potřebná vyšetření.
Zajímavé je, že Patrasová sama tehdy působila navzdory situaci poměrně věcně. Nemluvila o své nemoci jako o konci světa. Spíše popisovala, co ji čeká, a přemýšlela o tom, kdy se bude moci vrátit k práci.
Její hlavní starostí nebylo pouze zdraví.
Bylo to také to, co bude dál.
Kdy se vrátí na jeviště?
Jak dlouho bude muset zůstat v nemocnici?
A zda se bude moci vrátit ke svému běžnému životu?
V době hospitalizace přitom ještě nebylo všechno rozhodnuto. Lékaři ji čekali další vyšetření a následná léčba.
Právě proto byla Patrasová pod tak pečlivým dohledem.
Každá další hodina měla přinést nové informace.
Pro veřejnost mohl její příběh vypadat jednoduše: známá herečka je v nemocnici a dostává infuze.
Ve skutečnosti se za tím skrýval mnohem složitější problém.
Její organismus byl výrazně ovlivněn hormonální nerovnováhou.
A lékaři se snažili zjistit, jak situaci stabilizovat.
Patrasová navíc přiznala, že zdravotní problémy už nějakou dobu měla. To, že plánovaná vyšetření odkládala kvůli práci, je dnes jedním z nejvýraznějších detailů celého příběhu. Její pracovní povinnosti pro ni byly natolik důležité, že se snažila nemocnici vyhnout, dokud to bylo možné.
Jenže její tělo nakonec rozhodlo za ni.
Do nemocnice musela.
A tentokrát už nebylo možné další odklad.
Příběh Dády Patrasové z roku 2006 tak ukazuje, jak nenápadně mohou některé zdravotní problémy začít. Nejdříve se člověk cítí unavený, oteklý nebo slabý. Potom může přijít mdloba. A teprve podrobné vyšetření odhalí, že příčina je úplně jinde, než by člověk čekal.
U Patrasové se nakonec ukázalo, že za jejími potížemi stojí malý nádor hypofýzy.
Naštěstí nebyl zhoubný.
Ale dokázal výrazně narušit hormonální rovnováhu jejího těla.
A právě proto skončila na metabolické jednotce, kde dostávala infuze a podstupovala velmi intenzivní vyšetřování.
Její návrat na jeviště přitom zůstával v plánu.
Patrasová tehdy věřila, že po překonání akutních problémů bude moci znovu pracovat. Přestože musela několik vystoupení vynechat, nehodlala se své kariéry vzdát.
Pro ženu, která byla celý život spojována s energií, vystupováním a kontaktem s publikem, to možná bylo stejně důležité jako samotná léčba.
Nejdříve ale musela nechat lékaře, aby zjistili, co se v jejím těle skutečně děje.
A právě skutečný důvod hospitalizace byl mnohem závažnější, než mohl naznačovat samotný titulek o kapačkách.
Až výsledky vyšetření odhalily, proč se Dáda Patrasová cítila tak špatně. Lékaři u ní našli malý nádor hypofýzy. Zpočátku se dokonce obávali, že by mohl být zhoubný, ale magnetická rezonance nakonec ukázala, že jde o nezhoubný nález. Přesto nádor způsobil výraznou hormonální nerovnováhu – Patrasová měla zvýšené hladiny několika hormonů, mimo jiné prolaktinu a kortizolu. Právě s tím byly spojovány její otoky, malátnost a stavy, při kterých omdlévala. Zdravotní problémy navíc nějakou dobu odkládala kvůli pracovním povinnostem, až ji lékaři nakonec museli okamžitě hospitalizovat.
