Od chvíle, kdy se Česká republika naposledy loučila s Jiřím Bartoškou, zůstávala jedna otázka pro mnoho lidí stále nezodpovězená. Kam povedou poslední kroky člověka, který po desetiletí patřil k nejvýraznějším osobnostem českého filmu, divadla a společenského života? Herec, prezident Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech a muž s nezaměnitelným hlasem i charismatem měl k několika místům velmi blízký vztah. Přesto se zdálo, že definitivní odpověď nebude jednoduchá.
Jiří Bartoška se narodil v Děčíně, svůj život však spojil především s Prahou. Významnou část jeho profesního života tvořilo také působení kolem Karlových Varů, kde se stal symbolem filmového festivalu. Právě proto se po jeho odchodu nabízela otázka, zda bude jeho poslední odpočinek spojen právě s některým z těchto míst.
Veřejnost navíc dobře věděla, že Bartoška měl rád také své venkovské sídlo v Andělské Hoře u Karlových Varů. Jeho život tak nebyl spojen pouze s jedním městem. Každé z těchto míst představovalo jinou část jeho osobnosti a kariéry.
Když se proto začalo hovořit o tom, kde bude herec pochován, nebylo vůbec jasné, jakou cestu jeho rodina zvolí.
Poslední rozloučení se konalo v pražském Rudolfinu. Dorazili přátelé, kolegové, představitelé kulturního života i lidé, kteří Bartošku znali především z filmového plátna. Pro mnohé z nich nebyl jen hercem. Byl osobností, která dokázala spojovat několik generací.
Vzpomínky na něj byly velmi různorodé. Někteří si vybavovali jeho filmové role, jiní jeho působení v divadle. Další si ho spojovali především s Karlovými Vary a festivalem, který pod jeho vedením získal mimořádnou atmosféru.
Veřejné rozloučení mělo svůj vlastní charakter. Na jevišti se postupně objevovaly květiny a smuteční věnce. Mezi nimi byl například věnec od Bolka Polívky s manželkou. Jeden z detailů však zaujal svou jednoduchostí – někdo Bartoškovi na jeho poslední cestu položil také cigarety.
Právě takové drobnosti připomínaly, že se lidé neloučili pouze s významným hercem, ale především s konkrétním člověkem, kterého měli ve svém životě rádi.
Po skončení veřejné části posledního rozloučení se pozornost postupně přesunula k otázce, co bude následovat. Kde bude místo, kam za ním budou moci přijít lidé, kteří si na něj budou chtít vzpomenout? Bude to místo spojené s jeho kariérou? Nebo město, kde prožil většinu svého života?
Jedna z možností se zdála přirozená – Praha. Právě tady Bartoška strávil podstatnou část svého života. Praha pro něj nebyla pouze místem práce. Byla jeho domovem.
Ani samotná Praha však nebyla dostatečně konkrétní odpovědí. Hlavní město má mnoho hřbitovů a míst posledního odpočinku významných českých osobností. A tak zůstávalo otázkou, který z nich si rodina vybere.
Mezitím se začaly objevovat informace, které celé otázce dodaly úplně jiný rozměr.
Místo totiž nemuselo být vybráno až po hercově smrti.
Podle dostupných informací, které zveřejnila CNN Prima NEWS, měla rodina místo posledního odpočinku zvažovat a vybrat už dlouho předtím, než Jiří Bartoška zemřel.
Tato skutečnost může působit překvapivě. Když člověk slyší jméno Jiřího Bartošky, vybaví si energického herce, výraznou osobnost a muže, který byl po mnoho let neodmyslitelně spojený s českou kulturou. Představa, že místo jeho posledního odpočinku bylo řešeno ještě za jeho života, proto může být pro mnoho fanoušků nečekaná.
A právě zde se celý příběh dostává k nejdůležitějšímu bodu.
Podle informací CNN Prima NEWS by totiž měl Bartoškův hrob být na šáreckém hřbitově v pražských Dejvicích. Právě toto místo si měla rodina vybrat ještě před jeho smrtí.
Nejde přitom o velký monumentální hřbitov, který by svou velikostí odpovídal významu člověka, jakým Bartoška byl. Naopak. Šárecký hřbitov je popisován jako klidné a téměř poetické místo s komorní atmosférou.
A možná právě v tom spočívá jeho kouzlo.
Nachází se v Dejvicích, tedy v části Prahy, která je s Bartoškovým životem přirozeně spojená. Místo nepůsobí okázale. Nabízí spíše klid, ticho a prostor pro osobní vzpomínku.
Navíc zde odpočívá další známá osobnost české kultury – herec Josef Kemr. I tento detail nezůstal bez povšimnutí lidí, kteří se k Bartoškově poslednímu místu vyjadřovali.
Jedna z oslovených žen uvedla, že pokud bude Bartoška skutečně pohřben právě zde, přijde mu položit květinu nebo zapálit svíčku. Připomněla přitom, že ho měla velmi ráda a vážila si jeho herecké práce. Další lidé hovořili o jeho filmech a vzpomínali na něj s láskou.
Možná tedy není nejdůležitější otázkou, zda bude jeho hrob velký, nápadný nebo snadno viditelný.
Důležitější je, jaký pocit bude místo vyvolávat.
Jiří Bartoška byl člověkem, kterého si veřejnost spojovala s velkými filmovými událostmi, červenými koberci, slavnými hosty a atmosférou Karlových Varů. Jeho profesní život byl plný lidí, světel a pozornosti.
Jeho poslední místo by však podle dostupných informací mohlo být přesným opakem tohoto světa.
Tiché.
Nenápadné.
Klidné.
A přesto plné vzpomínek.
Právě tam by tak mohli v budoucnu přicházet lidé, kteří si budou chtít Jiřího Bartošku připomenout bez velkých slov. Položit květinu. Zapálit svíčku. Na chvíli se zastavit.
A možná právě takové místo si rodina přála.
Ne tam, kde by se kolem jeho jména neustále odehrával ruch, ale tam, kde by mohl zůstat v klidu.
Informace o konkrétním místě přitom v době zveřejnění článku nebyla prezentována jako definitivně potvrzený hotový hrob. CNN Prima NEWS uváděla, že volba zřejmě padne právě na šárecký hřbitov v Dejvicích. Jisté však podle zveřejněných informací bylo především to, že toto místo měla rodina vybrané už dlouho před Bartoškovou smrtí.
A právě toto odhalení dává celému příběhu jinou atmosféru.
Ve chvíli, kdy se veřejnost loučila s jedním z nejvýraznějších českých herců, už totiž existovalo místo, které mělo být spojeno s jeho posledním odpočinkem.
Místo v Dejvicích.
Klidný šárecký hřbitov.
Místo, které rodina vybrala ještě za jeho života.
A tak se možná jednou budou vzpomínky na Jiřího Bartošku spojovat nejen s filmy, divadlem a Karlovými Vary, ale také s jedním tichým koutem Prahy, kde podle dostupných informací najde svůj poslední odpočinek.
Člověk, který za života přitahoval pozornost tisíců lidí, tak může nakonec odpočívat na místě, které je od velkého ruchu vzdálené.
A právě v tom může být poslední symbol jeho příběhu: velká osobnost, ale velmi tiché místo.
