Ivana Andrlová patřila v osmdesátých letech k nejoblíbenějším českým herečkám. Diváci ji milovali především jako pohádkovou princeznu, která dokázala okouzlit nejen filmové hrdiny, ale i celé generace televizních diváků. Zdálo se, že její kariéra nemůže nabrat jiný směr. Role přicházely jedna za druhou, její tvář byla známá a budoucnost v hereckém světě vypadala slibně. Jenže po sametové revoluci se všechno začalo měnit. A Ivana se rozhodla udělat krok, který by od ní tehdy čekal málokdo.
Místo aby se za každou cenu snažila udržet na výsluní herecké popularity, pustila se do podnikání. Nešlo přitom o drobný koníček ani o krátkodobý experiment. Společně s kamarádkou Marcelou Davidovou, manželkou známého zpěváka Michala Davida, se rozhodla otevřít vlastní relaxační studio. Dvě ženy, které se pohybovaly ve světě známých osobností, chtěly využít nové možnosti, jež se po změně režimu v Československu otevřely.
Na začátku devadesátých let se totiž život v zemi měnil téměř ze dne na den. Lidé začínali podnikat, objevovaly se nové služby a možnosti, které dříve nebyly dostupné. Pro některé to znamenalo příležitost splnit si dávné sny. Pro jiné šlo o odvážný skok do neznáma. Ivana Andrlová se rozhodla, že nebude jen čekat, jak se její herecká kariéra vyvine, ale zkusí si vybudovat něco vlastního.
Rozhodnutí však nebylo tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Podnikání vyžadovalo nejen odvahu, ale také peníze, čas a ochotu učit se nové věci. Herečka se musela připravit na úplně jiný způsob práce, než na jaký byla zvyklá před kamerou nebo na divadelním jevišti.
Navíc měla doma malé dítě. Její dcera Michaela se narodila v létě roku 1990, krátce po sametové revoluci. Ivana tak řešila nejen profesní budoucnost, ale také rodinný život, který se právě začínal měnit.
Podnikatelský nápad dostal konkrétní podobu v roce 1991. Andrlová a Marcela Davidová si na rozjezd půjčily peníze od společného příbuzného a otevřely relaxační studio. Pro obě ženy to byla nová zkušenost a zároveň příležitost zjistit, zda dokážou uspět i mimo oblast, ve které je lidé znali.
Jejich výhoda byla zřejmá. Obě se pohybovaly ve společnosti známých osobností a jejich jména měla svou váhu. Nemusely proto začínat úplně od nuly, pokud šlo o získání pozornosti zákazníků. Přesto nebylo možné spoléhat jen na popularitu. Studio muselo nabídnout služby, kvůli kterým se lidé budou vracet.
První výsledky však předčily očekávání. Andrlová později vzpomínala, že díky tomu, že byly s kamarádkou mezi prvními, kdo podobný podnik rozjeli, se jim dařilo velmi dobře. Zájem byl tak velký, že ani nepotřebovaly investovat do klasické reklamy.
Stačil jeden rozhovor v časopise. Ivana v něm zmínila, co s kamarádkou připravují, uvedla adresu studia a telefonní číslo. A výsledek? Na celý rok měly plno.
Pro herečku to muselo být příjemné překvapení. Zatímco ve filmu člověk čeká na nabídku role a často nemůže ovlivnit, jaké projekty dostane, v podnikání viděla přímý výsledek vlastního úsilí. Zákazníci přicházeli, studio mělo úspěch a jejich rozhodnutí se zdálo být správné.
Jenže za tímto úspěchem se skrývala také každodenní práce, která byla mnohem náročnější, než by si někdo mohl představovat.
Studio bylo otevřené sedm dní v týdnu. Provoz nezastavoval ani o víkendech, a tak si obě ženy musely práci pečlivě organizovat. Teprve na soboty a neděle si najímaly brigádnice, aby si mohly alespoň trochu odpočinout.
Pro Andrlovou to znamenalo výraznou změnu životního rytmu. Herecká práce má své náročné stránky, ale podnikání přináší zodpovědnost za provoz, zákazníky, vybavení i finanční závazky. Pokud chce člověk udržet podnik v chodu, musí řešit celou řadu praktických věcí, které se na první pohled mohou zdát nenápadné.
Obě podnikatelky se navíc chtěly ve svém oboru vzdělávat. Za potřebnými zkušenostmi jezdily až do Švýcarska, kde se školily a nakupovaly příslušné přístroje. Nechtěly pouze využít momentální zájem veřejnosti. Snažily se vytvořit službu, která bude odpovídat jejich představám a kterou budou moci zákazníkům nabídnout na dobré úrovni.
Všechno tedy zpočátku vypadalo nadějně. Zájem zákazníků byl velký, jejich jména jim pomáhala a podnik se rozjel rychleji, než možná samy očekávaly.
Přesto se postupně začaly objevovat problémy. A právě ty nakonec rozhodly o osudu celého projektu.
Počáteční euforie nevydržela dlouho. Podmínky podnikání se měnily a přibývalo nejrůznějších předpisů a nařízení, které musely splňovat. To, co na začátku působilo jako příležitost plná možností, se postupně proměňovalo v čím dál náročnější závazek.
Pro malé podnikání mohou podobné změny znamenat zásadní komplikaci. Nestačí mít zákazníky a dobrý nápad. Je potřeba také splňovat požadavky, zajistit provoz a vyrovnat se s výdaji, které s sebou nové povinnosti přinášejí.
Andrlová s Davidovou tak musely zvážit, zda má smysl pokračovat za každou cenu. Jejich studio sice mělo úspěch, ale podnikatelské prostředí se změnilo natolik, že se původní představa začala vzdalovat realitě.
Rozhodnutí nebylo snadné. Za projektem stála práce, čas, investované peníze i očekávání, která do něj obě ženy vložily. Na druhou stranu nechtěly pokračovat jen proto, že už do podnikání tolik investovaly. Bylo potřeba myslet také na budoucnost a na to, co bude nejlepší pro každou z nich.
Po dvou letech se proto rozhodly studio zavřít. Nešlo však o konec provázený dluhy, které by jim zůstaly na mnoho dalších let. Nejprve doplatily poslední splátku a poté se rozešly každá svou cestou. Tento detail je důležitý: i když jejich podnikatelský příběh skončil dříve, než si možná představovaly, dokázaly své závazky uzavřít.
Pro Ivanu to znamenalo návrat k profesi, která ji proslavila. Jenže herecký svět už nebyl stejný jako v osmdesátých letech. Po revoluci se změnily poměry v kultuře i v televizní tvorbě a nabídky rolí se vyvíjely jinak než dříve. Návrat před kamery proto nemusel být tak snadný, jak by se mohlo zdát.
Přesto se herectví nevzdala. Během dalších let se objevovala ve filmech, seriálech i divadelních projektech a uplatnila se také jako dabérka. Výrazného uznání se dočkala v roce 2001, kdy získala Cenu Františka Filipovského za dabing titulní postavy v americkém seriálu Ally McBealová.
Její profesní cesta tak ukazuje, že život úspěšné herečky nemusí být nepřetržitou řadou triumfů. Někdy přichází období, kdy je potřeba změnit směr, vyzkoušet něco nového a přijmout, že ne každý plán vyjde podle očekávání.
Vedle pracovních změn se vyvíjel také její soukromý život. S bývalým manželem Ivanem Vyskočilem má dceru Michaelu, která se stala jedním z nejdůležitějších lidí v jejím životě. Po bouřlivém rozvodu, který jejich vztahy na dlouhou dobu poznamenal, vychovávala dceru od jejích šesti let sama.
Dnes už je Michaela dospělá a má vlastní rodinu. Díky ní se Ivana Andrlová stala babičkou vnučky Rozárky. A právě tato role jí přináší radost, kterou sama popisuje jako něco zcela odlišného od mateřství.
Herečka s úsměvem říká, že má v životě dvě velké nabíječky: moře a svou vnučku. Rodina navíc pomohla napravit i některé staré vztahy. Díky narození Rozárky se postupně urovnaly také vztahy s bývalým manželem.
Když se dnes ohlédneme za její cestou, je zřejmé, že příběh Ivany Andrlové není jen vyprávěním o pohádkové princezně. Je to příběh ženy, která se nebála opustit známé prostředí, vyzkoušet podnikání a následně se vrátit k herectví, přestože podmínky už nebyly stejné jako dřív.
A co bylo na jejím podnikatelském dobrodružství nejpřekvapivější? Ne to, že se jí podařilo během krátké doby získat tolik zákazníků, že měla na rok plno. Ani to, že se musela učit nové věci až ve Švýcarsku. Nejdůležitější bylo, jak svůj příběh uzavřela: po dvou letech dokázala podnikání ukončit, splatit závazky a začít znovu bez dluhů.
Její zkušenost tak připomíná, že úspěch nemusí vždy znamenat pokračovat za každou cenu. Někdy je skutečnou odvahou poznat okamžik, kdy je čas obrátit list. A právě to Ivana Andrlová po revoluci udělala.
