Když se řekne Ivana Andrlová, mnoha českým divákům se okamžitě vybaví půvabná princezna z oblíbených pohádek. Po boku Jana Čenského vytvořila dvojici, na kterou si lidé vzpomínají i po desítkách let. Jejich společné scény působily tak přirozeně, že si nejeden divák mohl představovat, že mezi nimi muselo existovat něco víc než jen herecká chemie. A skutečně existovalo. Jenže skutečný příběh jejich citů byl mnohem složitější, než by se mohlo zdát.
Zatímco pohádkové postavy nakonec obvykle nacházejí své štěstí, skutečný život občas připraví úplně jiný scénář. Ivana Andrlová si prošla obdobím velké popularity, mateřstvím i bolestným rozpadem manželství. Dnes se může těšit z rodiny a z role babičky, která jí přináší mimořádnou radost. Když ale zavzpomíná na své mládí, na herecké začátky a na muže, kteří vstoupili do jejího života, některé vzpomínky mají pořád zvláštní nádech.
Její cesta ke slávě přitom začala poměrně nenápadně. Maminka pracovala jako učitelka a představovala si, že dcera jednou půjde podobnou cestou. V malém městě se taková představa nabízela téměř sama. Ivana však cítila, že ji přitahuje jiný svět. Místo učitelské dráhy se rozhodla pro Pražskou konzervatoř a vydala se za snem, který ji nakonec přivedl před televizní kamery i na divadelní jeviště.
Úspěch přišel velmi brzy. Ještě jako mladá herečka získávala role, díky nimž si ji diváci rychle zapamatovali. Zahrála si princezny, půvabné dívky i výrazné ženské postavy. V sedmnácti letech se objevila v pohádce Princ a Večernice a později přišla další role, která její jméno pevně spojila s Janem Čenským.
Pohádka Princové jsou na draka se stala jedním z titulů, které si české publikum oblíbilo napříč generacemi. Jejich představitelé vytvořili dvojici, jejíž kouzlo přetrvalo dlouhá léta. Diváci si dodnes pamatují jejich společné scény a písničky, které se staly součástí české televizní nostalgie.
Za kamerami však nebylo všechno tak pohádkové, jak se mohlo zdát na obrazovce.
Jan Čenský později otevřeně přiznal, že se do Ivany zamiloval už v mládí. Jeho city nebyly pouhou součástí role. Když na ni vzpomínal v televizní talk show, vyprávěl, že ho přitahovala už během studií a že si jí tehdy velmi všímal. Ona však jeho zájem neopětovala.
Herec dokonce s humorem vzpomínal na natáčení milostných scén, během nichž doufal, že si ho jeho kolegyně konečně všimne. Ani tyto okamžiky ale jeho situaci nezměnily. Ivana měla v té době oči pro někoho jiného a mladý Čenský se musel smířit s tím, že jeho náklonnost zůstane jednostranná.
Když se později dostala otázka jejich dávné lásky také k Ivaně, rozhodla se uvést věci na pravou míru. S úsměvem vysvětlila, že Janův příběh je sice hezký, ale podle ní není úplně přesný. V době natáčení totiž chodila s muzikantem, do kterého byla velmi zamilovaná. A jak zdůraznila, také Jan měl tehdy blízko k jiné ženě.
Její vzpomínka tak nabídla poněkud odlišný pohled na příběh, který si lidé po desetiletí spojovali s romantikou oblíbené pohádky. Zatímco Čenský o svých citech mluvil jako o velké, nenaplněné lásce, Andrlová zdůrazňovala, že skutečnost byla mnohem obyčejnější. Byli mladí, každý měl své vlastní city a jejich vztah zůstal především přátelský.
To však neznamená, že by mezi nimi nebyla blízkost. Jejich dlouholeté profesní setkávání a společné vzpomínky vytvořily pouto, které přetrvalo. Jen se nikdy neproměnilo v partnerský vztah, jaký by si možná někteří fanoušci přáli.
Ivana totiž nakonec našla svou životní lásku jinde. Jejím partnerem se stal herec Ivan Vyskočil, který byl o čtrnáct let starší. Jejich vztah se postupně proměnil v manželství a narodila se jim dcera Michaela. Zvenčí mohl jejich příběh působit jako další kapitola úspěšné herecké dvojice, která společně buduje rodinu. Jenže soukromí přineslo také obtížné chvíle, o kterých se později mluvilo mnohem méně příjemně.
Jejich manželství skončilo v roce 1996 bouřlivým rozvodem. Rozchod se neobešel bez ostrých výměn názorů a sporů, které se dostaly až před soud. Oba bývalí partneři navíc popisovali příčiny rozpadu vztahu rozdílně. Andrlová hovořila o nevěře a o tom, že se cítila omezovaná, zatímco Vyskočil předkládal vlastní verzi událostí.
Nešlo tedy o jednoduché odloučení, při kterém by se dva lidé v klidu rozešli a začali znovu. Do hry vstoupily také otázky společného bydlení a další spory, které jejich rozchod ještě více komplikovaly.
Pro Ivanu to znamenalo období, v němž musela zvládnout nejen osobní zklamání, ale také každodenní odpovědnost za svou malou dceru. Michaela byla v době, kdy rodiče přestali žít spolu, ještě dítětem. Herečka ji od jejích šesti let vychovávala sama a postupně si zvykala na to, že velká část rodinných povinností zůstává na jejích bedrech.
Právě mateřství se stalo jednou z nejdůležitějších součástí jejího života. Ivana se snažila dceři poskytnout stabilní zázemí, i když její vlastní vztahová zkušenost nebyla jednoduchá. Zároveň pokračovala v herecké práci a hledala rovnováhu mezi profesí a soukromím.
Zajímavé je, že její dcera zpočátku příliš neprožívala skutečnost, že její maminka patří mezi známé tváře. Andrlová později vzpomínala na humorné situace, kdy Michaela neměla zájem sledovat rodiče v televizi a místo jejich pohádek dávala přednost úplně jiným pořadům. Když jí maminka jednou vysvětlila, že je slavná, dcera reagovala s dětskou přímostí a dala jí najevo, že takovou představu sama rozhodně nesdílí.
Tyto vzpomínky ukazují i druhou stránku hereckého života. Pro diváky byla Ivana princeznou, kterou obdivovaly celé generace. Doma však byla především maminkou, jejíž profesní úspěchy nemusely její dítě vůbec zajímat.
Časem se jejich rodinný příběh posunul do další etapy. Michaela dospěla, založila vlastní rodinu a Ivana se stala babičkou malé Rozárky. Právě vnučka dnes patří k největším zdrojům její radosti.
Herečka o této životní roli mluví s mimořádnou něhou. Být babičkou je podle ní něco jiného než být matkou. Přináší jiný druh blízkosti, radosti a možnosti užívat si společné chvíle. Sama s úsměvem říká, že má dvě velké životní nabíječky: moře a svou vnučku.
Právě díky rodině se navíc postupně změnily i některé vztahy, které byly v minulosti poznamenány konflikty. Po letech se Ivana dokázala usmířit se svým bývalým manželem. Důležitou roli v tom sehrála právě jejich vnučka, která propojila rodinu novým způsobem.
A jak tedy dopadl příběh, který kdysi začal jako romantická pohádka s Janem Čenským? Přestože se jejich cesty nikdy nespojily v partnerském vztahu, oba si zachovali přátelské pouto. Čenský zůstal šťastně ženatý se svou manželkou Danou a Andrlová si vybudovala vlastní život, v němž dnes hrají zásadní roli její dcera a vnučka.
Největší překvapení jejich příběhu tak nespočívá v tajné lásce, která by se po letech znovu probudila. Spočívá v tom, že skutečnost byla od začátku jiná, než jakou si ji diváci vysnili. Jan Čenský svou dávnou náklonnost nikdy úplně nezapomněl, zatímco Ivana Andrlová se na ni dívá s nadhledem a úsměvem.
A právě její vlastní slova vystihují celý příběh nejlépe: jeho vyprávění o velké lásce je podle ní trochu přehnané. Ona sama byla tehdy zamilovaná do někoho jiného. Pohádková dvojice, kterou si lidé tolik oblíbili, tak zůstala krásnou vzpomínkou na televizní obrazovce, zatímco skutečný život každému z nich napsal úplně jiný příběh.
