Mirek Topolánek byl po dlouhá léta zvyklý čelit náročným situacím. Jako bývalý český premiér se pohyboval ve světě, kde se rozhodovalo pod tlakem, každé slovo mělo svou váhu a slabost se často považovala za překážku. Jenže žádná politická zkušenost člověka nemůže plně připravit na okamžik, kdy musí čelit vážné nemoci. Sedmdesátiletý Topolánek nyní otevřeně hovoří o svém boji s rakovinou a přiznává, že si i v této životní etapě stanovuje konkrétní cíle, za kterými jde s maximálním nasazením.
Na konci září 2026 promluvil o svém přístupu k nemoci během veřejné debaty v rámci senátorské předvolební kampaně Dagmar Peckové. Jeho slova ukázala, že se snaží zachovat si vlastní způsob uvažování: rozdělit náročnou cestu na jednotlivé etapy a soustředit se na to, co může udělat právě teď. Nejde přitom o příběh, v němž by bylo možné jednoduše slíbit šťastný konec. Jde o osobní zkušenost člověka, který se rozhodl o svém zdravotním stavu mluvit otevřeně a neskrývat, jak vážná situace může být.
Když se život rozdělí na jednotlivé milníky
Topolánek svůj přístup popsal slovy, která vystihují jeho povahu: když se do něčeho pustil naplno a řekl si, že to dokáže, obvykle se snažil svého cíle dosáhnout. Stejný přístup nyní uplatňuje i při léčbě.
„Mám milníky a po těch tvrdě jdu,“ uvedl podle serveru Aktuálně.cz.
V této krátké větě se skrývá způsob, jakým se snaží zvládat období nejistoty. Místo toho, aby se soustředil pouze na vzdálenou budoucnost, stanovuje si jednotlivé body, ke kterým chce dojít. Takový přístup mu umožňuje zaměřit pozornost na konkrétní kroky, nikoli jen na otázky, na které v současnosti nemusí existovat jednoznačná odpověď.
Vážná nemoc totiž člověku mění běžné vnímání času. To, co dříve považoval za samozřejmost, může najednou získat úplně jiný význam. Každodenní činnosti, setkání s blízkými nebo možnost věnovat se oblíbeným aktivitám se stávají důležitějšími než dříve.
Topolánek se snaží zachovat si aktivní přístup. Jeho slova však nelze chápat jako tvrzení, že lze nemoc překonat pouze silnou vůlí. Léčba rakoviny závisí na řadě zdravotních okolností a žádný osobní přístup nemůže zaručit konkrétní výsledek. Jeho výpověď především ukazuje, jak se s těžkou situací snaží vyrovnávat právě on.
Nemoc, o které začal veřejně mluvit už v roce 2025
Bývalý předseda české vlády oznámil, že má rakovinu slinivky břišní, v říjnu 2025. Tehdy informoval veřejnost o diagnóze a o tom, že se chystá podstoupit léčbu. Od té doby se k tématu opakovaně vracel a rozhodl se neskrývat ani nepříjemné stránky svého zdravotního stavu.
Rakovina slinivky patří mezi závažná onemocnění, u nichž bývá včasné odhalení obtížné. Příznaky mohou být zpočátku nenápadné a nemusí jednoznačně ukazovat právě na tento orgán. Průběh onemocnění se navíc u jednotlivých pacientů liší, takže nelze předem spolehlivě odhadnout, jak bude léčba pokračovat.
Topolánek v minulosti hovořil také o tom, jak důležité je zvýšit povědomí o této diagnóze. Chtěl upozornit na problémy spojené s včasným záchytem a na potřebu podporovat výzkum. Své zkušenosti tak využívá nejen k popisu vlastního života, ale také k otevření širší diskuse o nemoci, která se týká mnoha rodin.
Pro člověka, který strávil podstatnou část života ve veřejné funkci, může být taková otevřenost významnou změnou. Zatímco dříve vystupoval především jako politik a komentátor, nyní se veřejnost dozvídá také o jeho zkušenosti pacienta.
Na jaře si myslel, že nejhorší má za sebou
V září 2026 přinesly další rozhovory nepříjemné informace o vývoji jeho zdravotního stavu. Topolánek uvedl, že se u něj objevily metastázy na plicích. Přiznal, že na jaře měl pocit, že už je v pořádku, ale následný vývoj ukázal, že situace je složitější.
Tato zpráva znamenala změnu oproti nadějím, které měl v předchozích měsících. Člověk, který věří, že se jeho stav zlepšuje, se najednou musí znovu vyrovnávat s nejistotou a přehodnocovat své představy o budoucnosti.
Topolánek v rozhovoru pro Deník N, jehož obsah citovala další česká média, popsal, že dochází na chemoterapie a čeká na možnost zapojit se do výzkumného programu. Zároveň otevřeně připustil, že bez dalšího pokusu o léčbu by jeho vyhlídky mohly být velmi omezené.
Jeho vyjádření bylo nezvykle přímočaré. Nesnažil se vytvářet dojem, že má vše pod kontrolou, ani neskrýval závažnost situace. Přesto si zachoval svůj typický způsob komunikace: věcný, přímý a bez zbytečných slov.
Ani během léčby se nevzdal pohybu
Pozornost vzbudila také jeho odpověď na otázku, jak se cítí v běžném životě. V rozhovoru uvedl, že navzdory léčbě zůstává aktivní. Zmínil návštěvu posilovny, tenis, fyzioterapii i golf.
Tato informace ukázala, že jeho každodenní režim není tvořen pouze návštěvami zdravotnických zařízení. Snaží se zachovat si také aktivity, které mu umožňují udržovat kontakt s běžným životem.
Je však důležité připomenout, že možnosti pohybu během onkologické léčby jsou individuální. To, co zvládá jeden pacient, nemusí být vhodné pro jiného. Každý podobný režim musí odpovídat konkrétnímu zdravotnímu stavu a doporučení lékařů.
U Topolánka je podstatné především to, že se snaží udržet co největší míru samostatnosti a pokračovat v činnostech, které jsou pro něj osobně důležité. Nemoc se stala součástí jeho života, ale podle jeho vlastních slov mu nezabránila věnovat se všemu, co mu zdravotní stav dovoluje.
Zkušenost, kterou se rozhodl proměnit v pomoc druhým
Topolánek se v minulosti věnoval také osvětě týkající se rakoviny slinivky. Veřejně upozorňoval na to, že příznaky této nemoci mohou být nejednoznačné a že včasné rozpoznání hraje důležitou roli. Podporuje rovněž výzkum a snahu zlepšit možnosti péče o pacienty.
Jeho osobní zkušenost mu poskytla jiný pohled na témata, o kterých dříve mohl hovořit především z pozice veřejného činitele. Nyní je sám člověkem, který čeká na výsledky léčby, dochází na chemoterapie a musí se vyrovnávat s nejistotou.
Taková zkušenost může být psychicky náročná nejen pro pacienta, ale také pro jeho rodinu a blízké. Veřejná pozornost navíc přináší další tlak, protože každé nové vyjádření se rychle dostává do médií a stává se předmětem diskuse.
Topolánek se přesto rozhodl o nemoci mluvit. Jeho cílem je mimo jiné upozornit na to, že rakovina slinivky by neměla zůstávat tabu. Otevřená komunikace může pomoci lidem lépe porozumět významu prevence, včasných vyšetření a podpory výzkumu.
Co bude dál? Odpověď zatím nezná ani on sám
Nejnovější informace ukazují, že Topolánkův boj s rakovinou pokračuje a jeho zdravotní situace zůstává vážná. Dochází na chemoterapie, čeká na možnost zapojení do výzkumného programu a současně se snaží zachovat si aktivní životní režim.
Přesný další vývoj nelze z veřejných vyjádření předvídat. Výsledek léčby závisí na mnoha faktorech a ani odhodlání, které bývalý premiér opakovaně zdůrazňuje, nemůže nahradit lékařskou péči.
Právě proto jeho slova o milnících působí tak výmluvně. Neříká, že má před sebou jednoduchou cestu, ani že zná její konec. Mluví o jednotlivých bodech, kterých chce dosáhnout, a o úsilí, které je ochoten do každého z nich vložit.
Mirek Topolánek, který kdysi čelil náročným rozhodnutím v čele české vlády, nyní prožívá jednu z nejtěžších osobních zkoušek. Jeho příběh není důkazem, že lze vážnou nemoc překonat pouhou vůlí. Je však svědectvím člověka, který se rozhodl o své situaci mluvit otevřeně a pokračovat v životě podle svých možností.
A právě v tom spočívá hlavní poselství jeho posledního vyjádření: nesoustředit se pouze na vzdálený cíl, který nikdo nemůže zaručit, ale hledat sílu pro další konkrétní krok. Pro Topolánka jsou to jeho vlastní milníky. Jak bude jeho cesta pokračovat, ukáže až další vývoj zdravotního stavu a výsledky léčby.
