Ota Jirák patřil k těm hercům, jejichž hlas poznaly celé generace diváků. Dokázal rozesmát děti i dospělé, propůjčil svůj hlas nezapomenutelným postavám a na televizních obrazovkách působil jako člověk, který si dokáže poradit téměř s každou životní situací. Za jeho humorem se však skrýval příběh plný zdravotních komplikací, těžkých okamžiků a opakovaných návratů, které by mnoha lidem vzaly veškerou sílu.
V říjnu 2026 přišla zpráva, která zasáhla jeho příznivce. Herec zemřel ve věku 77 let. Jeho manželka Drahomíra oznámila smutnou událost a rodina požádala, aby se s ním lidé rozloučili s respektem k jejich soukromí. Zpráva o jeho odchodu znovu připomněla nejen jeho bohatou kariéru, ale také dlouhé roky, během nichž musel čelit vážným zdravotním problémům.
Mnozí diváci si Otu Jiráka spojovali především s humorem. Jeho životní příběh ale ukazuje, že i člověk, který dokáže rozdávat radost ostatním, může sám procházet obdobími, o nichž se mluví mnohem obtížněji.
Hlas, který znaly celé generace
Otakar Jirák se narodil 12. dubna 1949 v Debři u Mladé Boleslavi. Vystudoval loutkoherectví na pražské DAMU a postupně si vybudoval kariéru, která zahrnovala divadlo, televizi, dabing i další umělecké činnosti.
Jeho talent nespočíval pouze v hereckém projevu. Výrazný hlas, osobitý humor a schopnost dodat postavám nezaměnitelný charakter z něj udělaly jednoho z výrazných českých dabérů.
Velké množství diváků si ho vybaví díky americkému sitcomu ALF. Právě Jirák propůjčil český hlas chlupatému mimozemšťanovi, jehož poznámky, nečekané reakce a zvláštní smysl pro humor bavily publikum po mnoho let.
Další generace si ho spojila s postavičkou Hele z dětského pořadu Studio Kamarád. Jeho hlas se stal součástí televizního světa, který mnozí pamětníci dodnes spojují s vlastním dětstvím. Slyšet ho mohli také jako mamuta Mannyho v českém znění animované série Doba ledová.
Na obrazovkách se objevil rovněž v seriálech, například ve Slunečné nebo Ordinaci v růžové zahradě 2. Jeho herecká dráha tak spojovala několik generací diváků, kteří ho znali z různých rolí, ale často si ho pamatovali především díky jeho hlasu.
První infarkt přišel už kolem čtyřicítky
Zatímco jeho kariéra pokračovala, zdravotní problémy se začaly hlásit poměrně brzy. První infarkt prodělal přibližně ve čtyřiceti letech.
Jirák později vzpomínal na období, kdy se s kolegy Oldřichem Navrátilem a Mojdou Maděričem vsadil, že celý rok nebudou kouřit. Sám tuto zkušenost popisoval se svým typickým černým humorem. Přestat kouřit pro něj nebylo jednoduché a daný rok nakonec skončil infarktem, po němž strávil čtyřicáté narozeniny v nemocnici.
Ani tak vážná zkušenost však neznamenala, že by se jeho zdravotní obtíže definitivně vyřešily. V rozhovorech dokázal o vlastních problémech mluvit s nadhledem a často používal humor i ve chvílích, kdy šlo o velmi osobní témata.
Právě tato schopnost byla pro jeho veřejný obraz typická. Nechtěl působit jako někdo, koho životní těžkosti připravily o radost. Dokázal si dělat legraci sám ze sebe a neztrácel svůj charakteristický způsob vyjadřování.
Jeho příběh ale pokračoval dalšími zdravotními zkouškami, které byly mnohem vážnější.
Když se během jednoho dne spojily dvě vážné diagnózy
Další velká zdravotní krize přišla v roce 2019, krátce po jeho sedmdesátých narozeninách. Jirák tehdy prodělal mrtvici a infarkt a skončil v péči lékařů v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny, známém jako IKEM.
Následovalo náročné období léčby a rehabilitace. Návrat k běžnému životu nebyl samozřejmostí a herec musel znovu získávat síly.
V těchto chvílích pro něj byla mimořádně důležitá rodina. Zvláštní místo v jeho životě měla manželka Drahomíra, která mu podle jeho vlastních slov pomáhala také s návratem řeči po prodělané mrtvici.
Jirák později otevřeně přiznal, že právě jí vděčí za velkou část svého zotavení. Nešlo přitom pouze o praktickou pomoc. Podpora blízkého člověka může být během dlouhé rekonvalescence stejně důležitá jako každodenní péče a odborná léčba.
Herec se nakonec dokázal vrátit k práci. Pro jeho příznivce to bylo povzbudivé, protože po tak závažných zdravotních komplikacích nebylo jasné, jak výrazně ovlivní jeho další život.
Jeho návrat však neznamenal, že by všechny zdravotní potíže zmizely.
Jedenáct prášků ráno a další čtyři večer
Jirák se potýkal také s astmatem a spánkovou apnoí. Při tomto onemocnění dochází během spánku k opakovaným přerušením dýchání, která mohou narušovat odpočinek a představovat další zdravotní zátěž.
Podle dřívějších vyjádření měl až 34 zástav dechu za hodinu, přičemž některé trvaly téměř minutu. Kvůli tomuto problému začal při spánku používat speciální masku, která mu pomáhala s dýcháním.
Jeho každodenní režim se tak postupně přizpůsoboval zdravotním omezením. Herec musel užívat řadu léků a sám o tom kdysi promluvil způsobem, který vystihoval jeho povahu.
„Snídám jedenáct prášků a večeřím čtyři,“ popisoval svou léčbu s nadsázkou. Vysvětloval, že léky potřebuje mimo jiné kvůli astmatu a problémům s plícemi. Zároveň dodával, že jeho manželka nemá ráda, když o tom příliš mluví.
Za touto humornou poznámkou se skrývala každodenní realita člověka, který musel dlouhodobě zvládat několik zdravotních problémů. Přesto se snažil zachovat si vlastní rytmus života a nepřestat dělat to, co měl rád.
Rodina byla jeho největší oporou
Ota Jirák často mluvil o své manželce Drahomíře a dceři Tereze s velkou náklonností. Rodinu považoval za důležitou součást svého života a jejich vztahy pro něj znamenaly mnohem víc než veřejné uznání.
S Drahomírou prožil téměř padesát let. Jejich dlouhé společné soužití představovalo pevný bod i v období, kdy se musel vyrovnávat s nemocemi a rekonvalescencí.
O své ženě a dceři mluvil s typickým humorem. Oceňoval, že mají smysl pro jeho druh humoru a že se s nimi dokáže zasmát. Zmiňoval také svého zetě, o němž hovořil s uznáním.
Takové vzpomínky dnes získávají jiný význam. Zatímco diváci si herce spojují s televizními rolemi, jeho nejbližší s ním sdíleli každodenní život, radosti i chvíle nejistoty.
Jeho příběh zároveň připomíná, že za známou tváří stojí člověk, jehož nejdůležitější vztahy se odehrávají mimo kamery.
Poslední zpráva, která přišla náhle
V posledních letech se Jirák na veřejnosti objevoval méně často. Jeho zdravotní stav byl dlouhodobě křehký a při jednom z posledních veřejných vystoupení si někteří všimli, že výrazně zhubl. Samotný vzhled však nemůže spolehlivě vypovídat o konkrétní diagnóze ani o příčině pozdějších událostí.
Pak přišla zpráva o jeho úmrtí.
Podle informací zveřejněných českými médii zemřel v sobotu 17. října 2026 ve věku 77 let. Jeho manželka Drahomíra uvedla, že příčinou byla náhlá nemoc. Rodina konkrétní diagnózu, která jeho smrt způsobila, veřejně nespecifikovala.
A právě to je důležité odlišit od dlouhé historie jeho zdravotních potíží. Přestože herec v minulosti přežil infarkt i mrtvici a trpěl několika dalšími nemocemi, není potvrzeno, že některá z těchto dřívějších diagnóz byla bezprostřední příčinou jeho smrti.
Poslední rozloučení se mělo uskutečnit pouze v úzkém rodinném kruhu.
Rodina zároveň zvolila pro parte slova, která mnohé vypovídají o tom, jak chtěla na zesnulého vzpomínat. Uvedla, že odešel na nějaké zábavnější místo. Tato věta odpovídala jeho smyslu pro humor a způsobu, jakým dokázal i vážné okamžiky odlehčit.
V dalším vzkazu blízcí připomněli, že nebyl velký postavou, ale vynikal svým srdcem, laskavostí a empatií.
Možná právě v těchto slovech spočívá nejvýstižnější připomínka Oty Jiráka. Jeho život nebyl jen příběhem úspěšného herce a výrazného dabéra, ale také člověka, který se opakovaně potýkal se zdravotními problémy a přesto se vracel k práci i ke svému publiku.
Přesnou příčinu jeho posledního onemocnění rodina nezveřejnila. Zůstává tak především vzpomínka na hlas, který provázel dětství mnoha lidí, na humor, jenž dokázal spojovat generace, a na muže, pro něhož měla rodina mimořádnou hodnotu.
