Když se Laďka Něrgešová před rokem dozvěděla, že trpí jedním z nejagresivnějších nádorů mozku, její život se během okamžiku změnil. Oblíbená česká moderátorka, kterou diváci dlouhá léta vídali na televizních obrazovkách s úsměvem a energií, se ocitla před zkouškou, na kterou se nelze připravit. Následovala operace, chemoterapie, ozařování a náročná léčba, která jí zasáhla do téměř každé oblasti každodenního života.
Přesto se nevzdala. Našla sílu pokračovat v léčbě, znovu se objevila před kamerami a snažila se zůstat co nejvíce přítomná také ve světě svých dětí. K jejímu každodennímu životu se připojil neobvyklý pomocník, kterému sama říká „helmička“. Speciální zařízení nosí na hlavě po většinu dne a musí s ním dokonce i spát.
Po dvanácti měsících této náročné terapie se objevila zpráva, která přinesla alespoň jeden důvod k opatrné naději. Podle informací zveřejněných českými médii se zhoubné nádory dále nezvětšují. Současně se však objevila nová komplikace: kolem nich se začaly tvořit další, tentokrát nezhoubné útvary.
Co to znamená pro další léčbu? A jak vypadá každodenní život ženy, která se rozhodla nevzdávat ani ve chvílích, kdy jí nemoc komplikuje i ty nejobyčejnější činnosti?
Všechno se změnilo během jediného dne
Dne 5. května 2025 zasáhla Laďku Něrgešovou událost, která obrátila její život naruby. Přímo ze studia pořadu Showtime ji odvezla sanitka do nemocnice. Následná vyšetření odhalila glioblastom, agresivní zhoubný nádor mozku.
Pro moderátorku, které bylo tehdy 49 let, začalo období plné vyšetření, rozhodování a náročných léčebných zákroků. Následovala operace, chemoterapie a ozařování. To, co ještě krátce předtím patřilo k běžnému pracovnímu životu, muselo ustoupit nemocniční péči a každodennímu boji o zdraví.
Glioblastom patří mezi závažná onemocnění, která vyžadují specializovanou léčbu a pečlivé sledování. Ani po operaci nemusí být problém definitivně vyřešen, a proto lékaři často kombinují několik léčebných postupů.
Něrgešová se přesto snažila zachovat si vlastní identitu. Nechtěla být vnímána pouze jako pacientka. Byla stále matkou, kolegyní, ženou s vlastními zájmy a člověkem, který měl před sebou mnoho důvodů pokračovat.
Její otevřenost vůči veřejnosti navíc umožnila lidem lépe pochopit, jak náročná může být léčba takového onemocnění. Neskrývala, že cesta není jednoduchá, a postupně sdílela některé okamžiky svého každodenního života.
Zvláštní zařízení, které se stalo součástí jejího dne i noci
Jedním z nejvýraznějších prvků její léčby je zařízení TTF Optune, kterému moderátorka říká „helmička“. Nejde o běžnou pokrývku hlavy, ale o zdravotnický přístroj využívající střídavá elektrická pole, která narušují dělení nádorových buněk.
Na oholenou pokožku hlavy se připevňují elektrody. Ty jsou propojené se zařízením a bateriemi, které pacient nosí v batohu. Léčba je náročná nejen po zdravotní, ale také po praktické stránce.
Laďka již dříve popsala, že se snaží přístroj používat přibližně 85 procent času. Kontroly absolvuje každé dva týdny a baterie musí měnit zhruba každé čtyři hodiny. Zařízení je s ní dokonce i během spánku, kdy se napojuje na akumulátor.
To znamená, že ani v noci nemůže jednoduše zapomenout na svou nemoc. Při sundávání elektrod musí věnovat pozornost péči o pokožku hlavy a následně celý systém znovu připevnit.
Běžné úkony, které ostatní lidé vykonávají automaticky, se tak mění v další úkoly. Oblékání přes kabely, cestování autem nebo příprava na spaní vyžadují plánování a trpělivost.
Přesto moderátorka léčbu přijala jako součást svého života. Přístroj pro ni představuje důležitou možnost, jak pokračovat v boji s nemocí, a jeho používání si postupně začlenila do každodenního režimu.
Rok s „helmičkou“: první zpráva, která přinesla naději
V říjnu 2026 uplynul rok od zahájení této léčby. Něrgešová toto výročí připomněla na sociálních sítích fotografiemi a krátkým sdělením, že už je to rok.
Za jednoduchými slovy se skrývalo dvanáct měsíců, během nichž musela zvládat léčbu, kontroly, únavu a omezení každodenního života. Nebyl to rok, který by se dal jednoduše rozdělit na dobré a špatné dny. Každý další krok vyžadoval přizpůsobení novým okolnostem.
Podle informací zveřejněných deníkem Blesk se přitom zhoubné nádory dále nezvětšují. To je důležitá zpráva, kterou lze vnímat jako příznivý vývoj v rámci její léčby. Samotná tato informace však neznamená, že nemoc zmizela nebo že je moderátorka vyléčená.
U tak závažného onemocnění zůstává rozhodující pravidelné sledování zdravotního stavu a posuzování výsledků lékaři. Vývoj se může v čase měnit a jednotlivé komplikace je nutné hodnotit podle jejich skutečné povahy.
Pro Něrgešovou i její blízké tak může být zpráva o stabilitě zhoubných nádorů důvodem k opatrné naději, nikoli však k ukončení ostražitosti.
A právě ve chvíli, kdy se objevila tato pozitivní informace, začala se řešit další otázka.
Nové útvary přinesly další nejistotu
Podle zprávy Blesku se kolem zhoubných nádorů začaly tvořit také nové, tentokrát nezhoubné útvary. Speciální zařízení TTF Optune je určeno k působení na dělení nádorových buněk, ale na tyto nové útvary podle dostupných informací nepůsobí stejným způsobem.
Je důležité zdůraznit, že nezhoubný útvar není totéž co zhoubný nádor. Jeho význam závisí na konkrétním typu, umístění, velikosti a případných obtížích, které způsobuje. Samotná zpráva o nových útvarech proto neumožňuje vyvozovat, že se glioblastom zhoršil.
Zveřejněné informace také neposkytují dostatek podrobností k tomu, aby bylo možné určit, jaký další postup lékaři zvolí. Konkrétní diagnózu nových útvarů ani plán jejich případné léčby není správné domýšlet.
Pro pacientku, která už rok podstupuje náročnou terapii, však každá další zdravotní otázka znamená další nejistotu. Vedle samotné léčby musí myslet na vyšetření, výsledky a rozhodnutí, která mohou ovlivnit její každodenní život.
Její situace připomíná, že léčba závažného onemocnění nebývá přímou cestou od diagnózy k uzdravení. Někdy se objeví povzbudivé výsledky, jindy nové komplikace, které vyžadují další vyšetření a pozornost.
„Já chci žít! Pro moje děti!“
Jedním z nejsilnějších momentů, které Laďka Něrgešová sdílela s veřejností, bylo její vyjádření, že chce žít především kvůli svým dětem.
Mateřství je pro ni důležitou součástí života a snaha být dětem nablízku jí dává motivaci pokračovat i ve dnech, kdy je léčba mimořádně náročná. Její slova nebyla lékařským hodnocením ani příslibem výsledku. Byla osobním vyjádřením toho, na čem jí nejvíce záleží.
Současně se snaží hledat činnosti, které jí přinášejí radost. V posledních měsících se věnuje malování akrylovými barvami a své obrazy ukazuje na sociálních sítích. Tvorba jí umožňuje věnovat pozornost něčemu jinému než nemocničním kontrolám a léčebnému režimu.
Mezi jejími díly se objevily také obrazy andělů. Při jejich zveřejnění připojila přání, aby nás andělé chránili. Taková slova mohou působit jako drobný osobní vzkaz, ale v kontextu jejího života získávají hlubší význam.
Neznamená to, že by malování mohlo nahradit léčbu. Je to však příklad toho, jak si člověk může i během obtížného období uchovávat prostor pro vlastní zájmy, tvořivost a chvíle, které nejsou určovány pouze nemocí.
Návrat před kamery a snaha žít dál
Po několikaměsíční pauze se Laďka Něrgešová v září 2025 vrátila před kamery Primy. Její návrat ukázal, že se snaží pokračovat v profesním životě, i když její každodenní režim zůstává výrazně ovlivněný léčbou.
Práce pro ni může představovat důležitý kontakt s prostředím, které dobře zná, a možnost pokračovat v činnosti, jež byla dlouho součástí její identity. Zároveň však musí respektovat fyzické možnosti a potřebu pravidelné péče.
Veřejnost často vidí pouze několik fotografií nebo krátké televizní vystoupení. Za nimi se ale skrývá mnoho hodin příprav, lékařských kontrol a organizačních rozhodnutí, která diváci nemohou na obrazovce poznat.
Něrgešová se přesto snaží zůstat aktivní a trávit čas s rodinou. Její příběh tak není pouze vyprávěním o diagnóze, ale také o hledání rovnováhy mezi léčbou, prací a osobním životem.
Co přinesl rok, který změnil její život?
Po dvanácti měsících léčby zůstává situace Laďky Něrgešové náročná. Podle zveřejněných informací se zhoubné nádory dále nezvětšují, současně se však objevily další nezhoubné útvary, které vyžadují pozornost lékařů.
To je nejdůležitější zpráva, kterou lze z dostupných informací vyvodit. Není potvrzeno, že by byla vyléčená, a není ani dostatek podkladů k závěrům o dalším vývoji jejího zdravotního stavu.
Za poslední rok však ukázala, jak zásadně může vážná nemoc změnit každodenní život. Přístroj připojený k hlavě, těžký batoh s bateriemi, pravidelné kontroly a náročná léčba se staly součástí její reality.
Přesto se snaží pracovat, malovat a být se svými dětmi. Nejde o příběh, v němž by bylo možné slíbit šťastný konec. Je to příběh pokračujícího boje, ve kterém mají význam i malé pozitivní zprávy.
A možná právě proto její otevřenost tolik lidí zasahuje. Ne proto, že by měla na všechno odpověď, ale proto, že o své situaci mluví jako člověk, který chce pokračovat v životě navzdory nejistotě.
Rok s „helmičkou“ přinesl zprávu o stabilitě zhoubných nádorů, ale také nové otázky. Další vývoj ukážou až lékařská vyšetření a čas. Do té doby zůstává nejdůležitější přáním Laďky Něrgešové to, které sama vyjádřila nejjasněji: chce žít a být tady pro své děti.
