Ve světě českého showbyznysu patří Aleš Cibulka a Michal Jagelka k nejoblíbenějším a nejotevřenějším párům. Když se rozhodli pro společný život, nebylo to jen o sdílení interiérů a společných zážitcích – jejich volba bydlení se stala zároveň symbolem odvahy, vizionářství a jisté dávky finančního rizika, které obě jejich rodiny rozhodně nečekaly.
Když jsme přijeli do jejich dvoupatrového mezonetu v Praze 9, uvítal nás industriální prostor s vysokými stropy a rustikálním základem bývalé továrny. Jak sami prozradili, budova kdysi sloužila jako administrativní objekt a nyní byla přeměněna v luxusní byty. Při prohlídce se odhalovalo jedno překvapení za druhým: velká vana, která ve finále rozhodla o koupi domu, terasa pro pěstování rostlin, samostatné pracovny pro každého z partnerů a neobvyklé detaily, které nejsou běžnou součástí domácího prostoru.
Michal s úsměvem vzpomínal, že tu vanu objevila nejprve jeho intuice – skočil do ní v kabátu a botách při první prohlídce a věděl, že to je přesně to, co hledají. A pak je tam ten balkon, terasa – oblíbené útočiště pro relaxaci i inspiraci. „Tohle prostě potřebujeme,“ řekl tehdy a nákup mezonetu se stal realitou.
Nebyl to však snadný krok. Oba přiznávají, že se zadlužili do té míry, že jejich maminky „šílely“. Rozpočet překročil vše, co dříve považovaly za rozumné a bezpečné. Nakonec ale přišli s myšlenkou, že jejich nový domov nemá být jen funkcionalistickou schránkou – má vyjadřovat jejich společné hodnoty, vášeň pro kreativní prostor a potřebu mít každý svůj kout, kde lze pracovat i snít.
V bytě tak dnes můžete narazit na místnosti, které vypadají jako malé galerie nebo ateliéry: Alešova kancelář se stěnami pokrytými kalendáři, obrazem od Čenka Šlégla a podpisovou kartou známé osobnosti z mládí. Michalova pracovna zase dýchá historií – knihovny plné cestopisů, právních spisů, vzpomínek z dob studií. Tento prostor není jen pracovna, je to útočiště pro duši, kde se rodí nápady a kde se plánuje další kapitola jejich společného příběhu.
Kromě těchto „vážných“ částí interiéru je zde také místo pro humor a hravost. Mají společný šatník — ano, čtete správně — a oblečení sdílí mezi sebou, protože mají shodnou velikost. Aleš přiznává, že to je velice praktické: „Co mám já dnes na sobě, může mít zítra Michal.“ A když spolu vyráží (například do rádia), lidé si jisti, že nosí stejnou bundu nebo tričko — a on jen s humorem odpovídá: „Nevím, jestli je to moje, ale vypadá dobře!“
Srdcem jejich domácnosti je však malý pes Tobíš — whippet, který je nerozlučným společníkem v jejich dvoupodlažním prostoru. Je to živá připomínka toho, že domov není jen o designu a funkcionalitě, ale o lásce, blízkosti a společném životě. A v tomto mezonetu je Tobíš plnohodnotným členem rodiny; vše je přizpůsobeno i jemu, jeho hravosti a energii.
Kromě úchvatného interiéru Aleš a Michal otevřeně mluvili o tom, jak jejich finanční krok původně vyvolal šok v rodinách. „Maminky zpočátku nechápaly,“ přiznali. „To je tak velký dluh, že se divily, zda to má smysl.“ A přesto do toho šli. Pro ně nebyl byt jen investicí – byl snem, vizí a prostorem, kde mohli růst nejen jako partneři, ale i jako tvůrčí duše.
Tento mezonet pro ně zároveň znamenal splnění dětských přání: každý z nich chtěl svoji vlastní pracovnu, svůj prostor pro koníčky, pro nápady. Neměli žádnou chalupu, když dům vybírali, a tak balkón, terasa a industriální styl byly ideální kompromis. Byt se stal jejich útočištěm, kde se prolíná minulost se současností, historie objektu s moderním komfortem, kreativita s domácím teplem.
Rozhovor s nimi přinesl i momenty nostalgie: Michal vyprávěl o svých studiích práv, o tom, že vystudoval několik semestrů a připravil se na život, který je dnes tak odlišný. Aleš zase mluvil o tom, jak se jejich vztah vyvíjel, jak společné bydlení nebylo samozřejmostí, ale něco, co budovali s láskou, respektem a odvahou.
Závěr jejich příběhu vypadá jako inspirace pro všechny, kteří sní o svobodě, kreativitě a partnerství bez kompromisů. Je to ukázka, že bydlení může být více než čtyři stěny — může to být místo, kde se setkávají životy, sny a práce. A i když cesta k tomuto mezonetu nebyla bez rizik, pro Aleše Cibulku a Michala Jagelku to je domov, který mluví o jejich identitě.
Ve chvílích, kdy odcházejí na chalupu, ale i když zůstávají doma a tvoří, tento byt je jejich základnou, odrazovým můstkem pro budoucnost. A Tobíš, jejich věrný čtyřnohý přítel, jim připomíná, že opravdový domov je tam, kde je láska, křik radosti, pasáž ticha i výzvy — a že život sází nové kapitoly, i když se na začátku zdá, že vše už bylo napsáno.
