Herec Jaromír Hanzlík (77) prožil včera den, který mu zřejmě navždy zůstane v srdci jako jeden z těch nejsilnějších emocionálních momentů jeho života. Po nedávné smrti herecké legendy Jany Brejchové (†86), s níž prožil dvanáct let intenzivního vztahu, se Hanzlík po dlouhé době veřejně vyjádřil k tomu, co pro něj její ztráta znamená a jak hlubokou stopu v něm zanechala.
Hanzlík, který se s Brejchovou seznámil už během natáčení kultovního filmu Noc na Karlštejně v roce 1973, kdy mezi nimi vzplanula láska, kterou nikdo nečekal, neváhal popsat ty okamžiky jako jedny z nejkrásnějších, které společně sdíleli. Ona tehdy patřila k největším ikonám československého filmu a on již byl uznávaným hercem – jejich životní cesty se propletly tak silně, že jejich společných dvanáct let zůstává vzpomínkou plnou intenzivních emocí, radostí i bolestivých zlomů.
„Jana, naše královna, zůstává nadále v lidských srdcích,“ řekl Hanzlík v emotivním vyjádření, které poskytl médiím. Tato slova jsou plná nostalgie a vděku za čas, který spolu mohli strávit, a zároveň odrážejí tíhu okamžiků, kdy si herec opět připomněl, jak cenné byly jejich společné zážitky a jak těžké je nyní přijmout její odchod.
Společná léta s Brejchovou nebyla vždy jednoduchá, i když byla plná hluboké lásky a spojení. Jejich vztah se přesto zapsal do české filmové historie i do osobních vzpomínek obou umělců. Hanzlík připomněl, že i přesto, že se jejich cesty rozdělily, krásné chvíle a vzájemné porozumění zůstaly pevně zakořeněné v jeho srdci.
Brejchová, která zemřela ve věku 86 let po dlouhé nemoci, byla pro Hanzlíka nejen partnerkou, ale i inspirací a životní oporou v letech jejich společného hereckého putování. Jejich společné vzpomínky se tak stávají něčím víc než jen součástí filmových archivů – jsou připomínkou doby, kdy herecký talent, kreativita a lidská blízkost mohly vytvořit pouto, které vydrželo až do posledních chvil.
Slova, kterými Hanzlík popsal svůj vztah k Brejchové, jsou nejen reflexí nostalgie, ale i tichým vyznáním lásky a úcty k ženě, která byla jeho životní partnerkou a kterou nikdy nepřestane nosit v srdci. Jeho výpověď tak stojí jako emocionální most mezi minulostí a současností, mezi vzpomínkami a tím, co zůstává i po odchodu milované osoby.
