Ivana Andrlová byla kdysi jednou z nejpopulárnějších hereček českého filmového světa – její tvář zdobila klasické pohádky jako Princové jsou na draka, Chytrá princezna nebo Co takhle svatba, princi? a karizmatická krása ji vynesla mezi ty, o které se režiséři přetahovali. Dřív to vypadalo, že ji čeká život jako z románu, ale realita byla nakonec jiná a mnohem bolestnější část jejího příběhu zůstala veřejnosti skrytá dlouhé roky.
Herečka se totiž zamilovala do kolegy Ivana Vyskočila, s nímž prožila dlouhých patnáct let plných vášní i konfliktů. Jejich společná dcera Michaela měla být symbolem jejich rodinného štěstí, ale když se manželství dostalo do vážné krize, začalo se kolem toho šířit drama, které mnoho fanoušků nečekalo. Andrlová sama podala žádost o rozvod v roce 1996, a to po bouřlivých neshodách s Vyskočilem – ten v rozhovorech později naznačil, že její chování bylo nejasné a že jí vadilo, když Herec nechtěl, aby chodila sama mezi lidmi.
Rozvod se stal tak vypjatým, že se páry dostaly do sporu i o majetek a o společné dítě, a dlouho se o tom veřejně nemluvilo. Herečka si poté velmi dobře hlídala své soukromí a vystupovala jen sporadicky, když už se objevila ve společnosti, ploty bulváru se okamžitě rozhořely. Jak sama Andrlová později uvedla v rozhovorech pro časopisy a média, ona se z této životní rány nikdy zcela neoklepala a její důvěra v lásku byla hluboce otřesena.
Po rozvodu se navíc svými slovy otevřeně vyjádřila, že lásky druhého manželství se pro ni ukázaly být daleko méně důležité než klid a duševní rovnováha. A to byl přesně důvod, proč se rozhodla už nikdy nevdávat – i když jí šlo o velkou lásku a herecké fanoušky mohla lákat mnoho dalších obdivovatelů, ona si vybrala cestu vlastní sebereflexe a samoty.
Na veřejnosti se sice objevila s mladším přítelem Markem, se kterým ji lidé viděli i několik let po rozchodu, ale herečka jasně uvedla, že jejich vztah není romantickou záležitostí, ale spíše přátelstvím, které jí dává pocit bezpečí bez tlaku závazků.
Osud pohádkové princezny tak ukazuje, že i ti, kdo se na plátně smějí a tančí v krásných kostýmech, mohou v soukromém životě prožívat bolest a nejistotu, na kterou nejsou vůbec připraveni. Ivana Andrlová si svou životní lekci vzala k srdci a lásku opět nikdy neuzavřela – a přesto, že patřila mezi nejkrásnější a nejžádanější herečky své generace, zůstala sama, srdce hluboko zraněné minulostí a očima upřenýma do vlastních vzpomínek.
