Bývalý šéf ÚOOZ a jeden z nejvýznamnějších policistů v boji proti organizovanému zločinu Robert Šlachta se po dlouhých letech mlčení rozhodl promluvit o jedné z největších českých vražd – o zastřelení Františka Mrázka, přezdívaného Kmotr, přímo v centru Prahy. Dvacet let po té brutální popravě za bílého dne Šlachta otevřeně říká, kdo podle něj stál za tou vraždou, proč k ní došlo a jaké motivy byly tak silné, že někdo riskoval všechno a nechal Mrázka odstranit uprostřed rušné ulice.
František Mrázek byl v roce 2006 na vrcholu moci. Ovládal hazard, prostituci, výpalnictví, měl vliv na politiky, policisty i soudce. Sbíral kompromitující materiály na desítky vlivných lidí – nahrávky, fotky, dokumenty – a tyto materiály ho dělaly nebezpečným. Šlachta připomíná, že Mrázek nebyl jen obyčejný mafián, ale člověk, který měl v rukou informace schopné zničit kariéry a životy. A právě tyto informace se staly klíčem k jeho smrti.
Podle Šlachty vražda nebyla náhodná ani dílem náhodného konkurenta z podsvětí. Šlo o profesionální likvidaci na objednávku. Pachatel byl zkušený zabiják, který čekal na správný okamžik, vystřelil několikrát zblízka a zmizel bez stopy. Šlachta tvrdí, že vyšetřování od začátku ukazovalo na jednoho konkrétního člověka z nejbližšího okolí Mrázka – někoho, kdo ho znal dokonale, věděl o jeho pohybu a měl důvod se ho zbavit. Motiv byl podle něj směsice strachu a pomsty: Mrázek držel na tom člověku kompromitující materiály, které ho mohly kdykoli poslat do vězení nebo zničit jeho postavení. Když se situace vyhrotila a hrozilo, že Mrázek ty materiály použije, rozhodl se jednat první.
Šlachta popisuje, jak se po vraždě rozjelo obrovské vyšetřování, které ale postupně uvázlo. Svědci mlčeli ze strachu, důkazy mizely, někteří lidé z policie a politiky měli zájem na tom, aby případ zůstal nevyřešený. Nahrávky a materiály, které Mrázek měl, se částečně ztratily a částečně se objevily v rukou jiných lidí, kteří je využívali pro vlastní prospěch. Šlachta přiznává, že i on sám cítil tlak – ze strany politiků, kteří se báli, že jejich jména vyjdou najevo, i ze strany podsvětí, které se bálo odvety.
„Byl to člověk, který věděl příliš mnoho. A když někdo ví příliš mnoho, stane se nepohodlným. Motiv byl jednoduchý – přežití. Buď on, nebo já,“ řekl Šlachta s vážným výrazem. Připomněl, že vražda proběhla tak profesionálně, že to nemohl udělat náhodný člověk. Všechno bylo naplánované do detailu – místo, čas, úniková cesta. A ten, kdo to objednal, měl dost peněz, kontaktů a odvahy, aby to provedl přímo v Praze, kde je plno kamer a lidí.
Po dvaceti letech je případ promlčený. Nikdo nebude stíhán, nikdo nebude odsouzen. Šlachta ale říká, že pravda je jasná – vrah i objednatel jsou známí v úzkém kruhu lidí, kteří to celé prožili. Jenže strach, peníze a vliv zabránily tomu, aby se to dostalo před soud. Mrázek zemřel, protože byl hrozbou. A ten, kdo ho nechal zabít, teď žije s vědomím, že jeho tajemství zůstalo pohřbené spolu s ním.
Šlachtovo prohlášení teď znovu rozvířilo debatu. Fanoušci kriminalistiky, novináři i lidé, kteří tehdejší dobu pamatují, se ptají: Proč teď? Proč po tolika letech? A hlavně – co se stalo s těmi nahrávkami? Odpovědi zůstávají v mlze, ale jedno je jisté: vražda kmotra Mrázka zůstane jednou z nejtemnějších kapitol české kriminality, kde se podsvětí a politika protnuly tak hluboko, že pravda už nikdy nevyjde úplně na světlo.
