Jana Preissová, křehká kráska českého filmu a divadla, prožila v manželství s Viktorem Preissem opravdové peklo, které by mnohé zlomilo navždy. Před mnoha lety vyšlo najevo, že její muž, oblíbený herec s charismatem a hlubokým hlasem, vedl dlouholetý tajný románek s jinou ženou. Ten poměr netrval jen pár měsíců – táhl se roky a vyústil v narození nemanželské dcery. Viktor se snažil celou věc utajit, dokonce prý platil milence za mlčení, ale tajemství takové velikosti se nakonec vždycky provalí. Milenka se obrátila proti němu, začala ho vydírat a pravda dopadla na Janu jako lavina.
Herečka se ocitla v situaci, kterou si žádná žena nepřeje zažít. Muž, se kterým prožila nejkrásnější chvíle, s nímž vychovávala syna Martina a budovala rodinu, ji desítky let podváděl. Bolest byla obrovská – nejen zrada, ale i pocit, že celý její svět byl postavený na lži. Jana se uzavřela do sebe, propadla těžkým depresím, které ji vysávaly životní sílu. Kolegové z Národního divadla i z filmových natáčení si všimli, jak se změnila – už nebyla ta veselá, svůdná blondýnka z Rozmarného léta, ale žena, která se vyhýbá zrcadlům a světlu reflektorů. K depresím se přidal ještě strach ze stárnutí. V sedmdesátých a osmdesátých letech byla považována za sexsymbol, obdivovaná pro svou krásu a šarm. S přibývajícími vráskami a ubíhajícími roky se ten pocit vytrácel a zanechával v ní prázdnotu. „Nechci se na sebe dívat do zrcadla. Už nikoho nezajímám,“ svěřila se později v rozhovoru s upřímností, která bolela ji i posluchače.
Ještě horší rány přišly od syna. Martin se v dospělosti potýkal s alkoholem, antidepresivy a temnými myšlenkami. Jednou po hádce s manželkou odešel do lesa s nožem a vyhrožoval sebevraždou. Rodina prožila hodiny hrůzy, strachu a bezmoci, než se ho podařilo najít a dostat do léčebny. Jana tyhle chvíle prožívala jako další selhání – jako matky, jako ženy, jako člověka. Deprese se prohloubily, uzavřela se ještě víc a zdálo se, že rodina se rozpadne úplně.
Přesto se stalo něco, co mnozí považují za zázrak. Jana Viktorovi odpustila. Ne hned, ne lehce, ale postupně. Začali spolu znovu mluvit, hledat cesty zpátky k sobě. „Přece se nemohl ztratit ten kluk, kterého jsem kdysi potkala na schodech. A ve mně je pořád ta holka. Stále je v nás láska a doufám, že bude až do smrti,“ řekla v jednom z nejemotivnějších rozhovorů pro Národní divadlo. Těmito slovy dala najevo, že jejich vztah přežil nevěru, nemanželské dítě, deprese i synovu krizi. Dnes žijí spolu v klidu, který si po tolika bouřích zaslouží. Viktor se snaží být lepším mužem, Jana se pomalu vrací k sobě a k radosti ze života.
Jana Preissová se do paměti diváků zapsala už jako mladá provazochodkyně v Rozmarném létě, později jako starostlivá maminka ve filmech Jak vytrhnout velrybě stoličku nebo Jak dostat tatínka do polepšovny. Dnes už nestojí tak často před kamerami, ale její příběh je silnější než jakýkoli filmový scénář. Ukazuje, že láska může přežít i to nejhorší – pokud je v ní dost odvahy odpustit a dost síly začít znovu. Za tou křehkou krásou se skrývá žena s obrovským srdcem a neuvěřitelnou odolností, která dokázala odpustit tam, kde by mnozí odešli navždy.
