Český herec, dabér a producent Jiří Pomeje zemřel ve věku 54 let po dlouhém a bolestném boji se zákeřnou rakovinou. Tuto smutnou zprávu potvrdil jeho blízký přítel Pavel Pásek, který stál u jeho posledních dnů v nemocnici Na Pleši, kde herec nakonec podlehl nemoci, jež mu postupně vzala hlas, sílu i naději.
Pomejeho boj se zákeřnou nemocí začal už v roce 2017, kdy mu lékaři diagnostikovali rakovinu hrtanu. Léčba se od počátku ukázala jako extrémně náročná a nepředvídatelná – herec podstoupil desítky cyklů ozařování a odmítal jednoduchá řešení, když se rozhodl raději pokusit „vyhladovět“ svůj nádor, než přijmout radikální zákrok. Držel hladovku více než 40 dní, během které ztratil velkou část své tělesné hmotnosti, a krátce se zdálo, že tělo na tento experiment skutečně reaguje. Bohužel se efekt ukázal jako dočasný.
Když rakovina přešla do další fáze a znovu se objevila v oblasti krku a pánve, lékaři navrhli operaci, při které by mu byl odstraněn hrtan a hlasivky, aby se nemoc zastavila. Pomeje původně odmítal, protože by to znamenalo ztrátu jeho hlasu – jedné z jeho největších životních vizitek. Nakonec však zákrok podstoupil, a ačkoliv přežil, jeho zdravotní stav se už nevrátil k dřívějšímu stavu.
Po operaci se herec ocitl v sérii dalších bojů – neustále se potýkal s bolestmi, ztrátou síly a komplikacemi, které rakovina přinesla do jeho života. Jeho vztah s manželkou Andreou, se kterou měl dceru Aničku, prošel otřesy, a právě v době, kdy se nemoc vrátila, byl jejich vztah nejistý. I tohle období byl Pomeje nucen prožívat s tíhou jak fyzickou, tak emocionální.
Kvůli pokročilému stadiu onemocnění mu lékaři již nedoporučovali chemoterapii a herec zůstal v péči specialistů v Nemocnici Na Pleši. Tam, obklopený blízkými přáteli a péčí odborného personálu, prožil své poslední týdny, dokud neprohrál svou poslední a nejkrutější bitvu.
Jiří Pomeje nezanechal jen filmovou a dabingovou stopu, ale i příběh muže, který bojoval s nemocí s takovou vervou, že jeho cesta zůstane v myslích mnoha lidí dlouho potem. Jeho odchod je tichým připomenutím, že i silní lidé občas prohrají boj, který nikdo nechtěl vidět.
