Svět českého showbyznysu se stále nedokáže vzpamatovat z odchodu talentované a věčně usměvavé Aničky Slováčkové, která ve věku pouhých 29 let prohrála svůj statečný boj se zákeřnou nemocí. Nyní však na povrch vyplouvají okolnosti, ze kterých mrazí i ty nejotrlejší. Jeden z jejích blízkých hereckých kolegů se totiž rozhodl prolomit hradbu mlčení a podělil se o bolestné vzpomínky na jejich poslední společné chvíle a komunikaci, která v něm zanechala nesmazatelnou stopu. Tato slova odhalují hloubku Aniččiny duše, která i v těch nejtěžších momentech myslela více na ostatní než na sebe samu, což jen potvrzuje, jak výjimečným člověkem byla.
Herec, který s Aničkou trávil čas na place i v soukromí, přiznal, že ji opakovaně varoval. Viděl, jak se vyčerpává, jak i přes obrovské bolesti rozdává energii a úsměvy, zatímco její tělo křičelo o pomoc. On sám prý v hloubi duše věřil v zázrak, v to, že její nezdolná životní síla nakonec nemoc porazí. Anička mu však v jejich úplně poslední textové zprávě napsala něco, co ho navždy změnilo a co tehdy odmítal přijmout jako definitivní sbohem. Byla to slova plná smíření, ale zároveň neuvěřitelné síly, která jako by předznamenala nadcházející tragédii. Obsah této zprávy je natolik osobní a silný, že se o něm mluví jen s největší úctou a tichým dojetím v hlase.
Scéna, kdy herec poprvé četl tyto řádky, byla plná vnitřního boje. On jí nevěřil, že by mohl přijít konec, odmítal si připustit, že by se tato mladá žena mohla loučit. Dnes tyto věty vnímá jako vzácný odkaz a varování pro nás všechny, abychom nebrali čas jako samozřejmost. Atmosféra v uměleckých kruzích je po těchto odhaleních ještě tíživější. Kolegové vzpomínají na Aničku nejen jako na profesionálku, ale jako na světlo, které zhaslo příliš brzy. Její poslední zpráva teď koluje mezi nejbližšími přáteli jako posvátné svědectví o její odvaze, která nehasla ani ve chvíli, kdy už věděla, že se její čas nezadržitelně krátí.
Celé okolí rodiny Slováčkových je z těchto nových detailů zdrceno. Bolest rodičů je nepopsatelná a každé další svědectví o Aniččině statečnosti jen jitří rány, které se nikdy zcela nezahojí. Její odkaz však žije dál právě v těchto drobných, ale o to významnějších střípcích jejího života. Herec, který toto tajemství vynesl na světlo, doufá, že Aniččina slova pomohou ostatním uvědomit si skutečné hodnoty. Je to příběh o nesmírné vnitřní síle, o posledním sbohem, které mělo zůstat skryto, ale nakonec se stalo mementem pro celou zemi, která Aničku milovala a stále na ni s láskou vzpomíná.
