Od odchodu Karla Gotta uplynulo již několik let, během nichž se Ivana Gottová stala pro českou veřejnost symbolem síly, oddanosti a především schopnosti zvládnout tíhu dědictví jedné z největších hvězd naší historie. Zatímco média se od prvních měsíců vdovství předhánějí ve spekulacích o tom, zda už do jejího života vstoupil někdo nový, ona sama zůstává věrná své taktice: diskrétnosti a naprostému soustředění na své dcery a odkaz svého manžela. Ivana se naučila, že v českém showbyznysu se každé „možná“ může snadno proměnit v bulvární titulek, a proto si své soukromí chrání s precizností, která mnohým kritikům bere vítr z plachet.
Život Ivany Gottové se dnes točí kolem správy rozsáhlého archivu, příprav projektů, které připomínají Karlův umělecký život, a především kolem výchovy dcer Charlotty a Nelly. Tyto dvě mladé dámy jsou pro ni středobodem vesmíru a jakýkoliv vstup nového muže do rodiny by podléhal jejich schválení, což je meta, kterou je v jejich věku nesmírně těžké zdolat. Přátelé z jejího nejbližšího okolí se shodují, že Ivana není ženou, která by hledala náplast na samotu za každou cenu. Její životní rytmus je naplněn prací, která ji baví, a závazky, které vnímá jako poslání.
Spekulace o novém vztahu se v médiích objevují v pravidelných intervalech, obvykle pokaždé, když se Ivana objeví na nějaké společenské akci v doprovodu jiného muže. Většinou se však jedná o obchodní partnery nebo dlouholeté známé, se kterými ji pojí pracovní agenda. Pro Ivanu je její minulost s Karlem Gottem tak silným poutem, že jakýkoliv nový muž by musel čelit obrovskému srovnávání, což je pro ni pravděpodobně i podvědomou bariérou. Zůstává ženou, která si plně uvědomuje, co v životě měla, a která nemá potřebu za každou cenu tuto kapitolu uzavřít novým vztahem.
Současná Ivana Gottová působí jako vyrovnaná dáma, která našla vnitřní klid v roli, kterou jí osud vtiskl do rukou. Už dávno není tou ženou, která by se snažila obhajovat své kroky před zraky veřejnosti. Ví, kdo je, co dokázala a co ji ještě čeká. Její cesta je dnes cestou nezávislosti a zodpovědnosti. I když otázka „co bude dál“ zůstává ve vzduchu viset jako nevyhnutelná součást života každé vdovy, Ivana dává jasně najevo, že její prioritou je zachování důstojnosti a klidu pro své dcery. Ať už se v budoucnu v jejím životě objeví kdokoliv, bude to její osobní volba, ke které nebude potřebovat souhlas ani zájem veřejnosti.
