Pro mnoho lidí byly Slavonice místem, kam se jezdilo za kulturou, odpočinkem a atmosférou, kterou dokázal vytvořit jen málokdo. Jednou z nejvýraznějších osobností tohoto města byl Jan Boháč. Člověk, jehož jméno bylo po desetiletí spojeno nejen s Divadlem Sklep, ale také s hotelem a restaurací Besídka, kulturními akcemi a komunitou lidí, kterou kolem sebe dokázal vytvořit.
Jeho odchod proto nezasáhl pouze divadelní kolegy. Pro řadu lidí znamená ztrátu člověka, který byl se Slavonicemi prakticky neodmyslitelně spojený.
Jan Boháč zemřel ve věku 70 let. Zpráva o jeho smrti přišla v srpnu a velmi rychle se rozšířila mezi jeho přátele a kolegy. Jeho úmrtí potvrdili mimo jiné herci Jan Hrušínský a Milan Šteindler a také Milan Mrázek, který stál za festivalem Filmová renesance Slavonice.
Boháč nebyl jen členem Divadla Sklep. Ve Slavonicích vybudoval místo, které se postupně stalo významným bodem místního kulturního života. Hotel a restaurace Besídka nebyly obyčejným podnikem. Boháč z nich vytvořil prostor, kde se potkávali lidé z kultury, herci, umělci i návštěvníci města.
S Divadlem Sklep ho přitom spojovalo dlouholeté přátelství a spolupráce. Milan Šteindler na něj vzpomínal jako na člověka, který byl „motorem“ celé řady akcí. Patřily mezi ně i různé recesistické večírky a události, které byly pro Sklep typické.
Jednou z historek, na které Šteindler vzpomínal, byl například sovětský večírek. Členové divadla tehdy dorazili v odpovídajících kostýmech a večer pojali po svém. Boháč se stal v nadsázce dokonce „majitelem“ Divadla Sklep.
Šteindler tím připomínal jeho osobitý vztah k souboru. Boháč podle něj představoval důležitou součást jeho života a jeho prostředí.
Ještě výraznější však byla jeho role ve Slavonicích.
Milan Mrázek ho popsal jako vizionáře, který dokázal poznat, které projekty mají smysl podporovat. Boháč podle něj chtěl, aby se ve městě něco dělo, aby se lidé setkávali a aby Slavonice nebyly jen krásným historickým místem, ale také živým kulturním centrem.
Právě proto podporoval například filmový festival Filmová renesance Slavonice. Nebyl člověkem, který by se spokojil s tím, že bude pouze provozovat hotel a restauraci. Postupně kolem Besídky vytvořil komunitu.
A právě tato komunita nyní přišla o jednoho ze svých nejvýraznějších lidí.
„S jeho odchodem tady bude něco chybět. A těžko to někdo nahradí,“ uvedl Milan Mrázek.
Podobně na Boháčovu smrt reagovali také lidé z Divadla Sklep. Herečka Hana Kušiaková Pafková zveřejnila vzpomínku, ve které ho označila za „majitele“ Sklepa a „ducha Slavonic“.
Její slova působila o to silněji, že popisovala poslední cestu, kterou Boháč podnikl. Z Besídky se totiž v osudnou noc vydal domů na kole.
Byla noc ze soboty na neděli. Slavonice už dávno utichly a nikdo netušil, že právě v těchto hodinách se odehraje tragédie, která navždy změní život jeho blízkých i lidí z místní kulturní scény.
Nehoda se podle policie stala krátce po půlnoci. Přesné okolnosti tragického pádu však nebyly okamžitě jasné. Policie začala případ vyšetřovat a byla nařízena také zdravotní pitva.
Vyšetřovatelé přitom nenašli na kole žádné stopy po střetu s automobilem. Ani při ohledání místa nehody nebyly zjištěny stopy, které by nasvědčovaly tomu, že by na pádu měla podíl jiná osoba.
Příčina tragédie tak měla být předmětem dalšího vyšetřování.
Podle dalších informací Boháč při jízdě havaroval a skončil mimo vozovku. Přestože měl podle svědectví nasazenou ochrannou přilbu, následky nehody byly fatální. Na místě už mu nebylo možné pomoci.
Pro jeho přátele je přitom možná nejtěžší právě skutečnost, že ještě krátce před tragédií žil svůj běžný život. Byl v prostředí, které dobře znal, v místě, které pomáhal budovat, a vracel se z Besídky, jež byla po léta jedním z jeho hlavních životních projektů.
Pak přišla nehoda.
Jan Hrušínský, který zprávu o jeho smrti zveřejnil, dal najevo, jak hluboce ho odchod přítele zasáhl. Ve své vzpomínce popsal, že měl pro Boháče připravené doutníky, které mu chtěl následující týden přivézt do Slavonic.
Najednou už nebylo komu je přivézt.
Právě tato drobná věc možná nejlépe ukazuje, jak nečekaně může přijít okamžik, který člověku změní plány. Hrušínský později napsal také slova o tom, že nic se nemá odkládat.
Boháčův příběh tak nezůstává pouze zprávou o tragické nehodě. Je také připomínkou člověka, který po sobě zanechal konkrétní stopu. Ve Slavonicích nebyl jen majitelem hotelu. Byl člověkem, který pomáhal spojovat lidi, podporoval kulturu a vytvářel prostor pro setkávání.
Pro členy Divadla Sklep byl zase dlouholetým kolegou a přítelem. Pro Slavonice byl jednou z tváří jejich kulturního života.
A právě proto jeho odchod tolik bolí.
Ještě před několika hodinami byl Jan Boháč mezi lidmi v Besídce, místě, které vybudoval a které se stalo symbolem jeho práce. Poté nasedl na kolo a vydal se na cestu.
Krátce po půlnoci však došlo k nehodě.
Sedmdesátiletý Jan Boháč už domů nedorazil. Zůstala po něm Besídka, vzpomínky kolegů z Divadla Sklep, kulturní projekty, které podporoval, a především komunita lidí, kterou během let kolem sebe vytvořil.
Pro Slavonice tak nejde jen o odchod známého člena Divadla Sklep. Odešel člověk, kterého jeho přátelé označovali za „ducha“ města. A právě jeho kolegové nyní připomínají, že přišel o život příliš brzy.
