Dagmar Patrasová, milovaná ikona několika generací, dosáhla významného životního milníku, který by za jiných okolností byl důvodem k čisté radosti a bujarým oslavám. Její šedesáté narozeniny se však nesly v atmosféře, která měla k pohádkovému štěstí, jež tak často ztvárňovala na obrazovkách, velmi daleko. Zatímco veřejnost vzpomíná na její nezapomenutelné role princezen a královny dětských srdcí, v soukromí se Dáda musela vyrovnávat s realitou, která by zlomila i ty nejpevnější povahy. Oslava jubilea se tak stala spíše hořkosladkou bilancí života, ve kterém se sláva a úspěch začaly nebezpečně mísit s hlubokým osobním zklamáním a veřejným ponížením.
Vztah s jejím manželem Felixem Slováčkem, který byl po desetiletí považován za jeden z nejstabilnějších pilířů českého showbyznysu, se právě v období jejích kulatin otřásal v základech. Nevěra, která se stala veřejným tajemstvím a plnila titulní strany bulvárních deníků, vrhla na Dádiny oslavy těžký stín. Emoce, které herečka prožívala za zavřenými dveřmi své vily, byly plné bolesti a zoufalství. Scény, kdy se musela usmívat do objektivů fotoaparátů a přijímat gratulace, zatímco v hloubi duše cítila jen prázdnotu a zradu nejbližšího člověka, rvaly srdce všem jejím věrným příznivcům. Dáda se sice snažila zachovat dekórum, ale v jejím pohledu byla čitelná únava z neustálého boje o vlastní důstojnost.
Pravda o jejím životě v šedesáti letech je taková, že se ocitla na křižovatce, kde se musela rozhodnout, jak dál čelit realitě, která se jí rozpadala pod rukama. Každý přípitek na její zdraví v sobě nesl pachuť ironie, když si uvědomovala, že muž, který jí stál po boku desítky let, hledá štěstí jinde. Právě tento pocit nahraditelnosti a osamělosti v době, kdy by člověk měl sklízet plody své celoživotní práce a lásky, udělal z jejích narozenin nesmírně citlivou záležitost. Patrasová se netajila tím, že slzy, které se jí v těchto dnech drásaly do očí, nebyly slzami dojetí, ale spíše projevem nahromaděného smutku z osudu, který jí připravil tak krutý scénář právě k tak významnému jubileu.
Přesto všechno zůstává Dáda Patrasová bojovnicí, která se odmítá vzdát bez boje. Její šedesátka tak zůstane v paměti fanoušků jako moment, kdy se z křehké princezny stala žena, která musí čelit nejdrsnějším stránkám života pod drobnohledem celého národa. Její kariéra, lemovaná nesčetnými úspěchy v televizi i v hudbě, je sice impozantní, ale v den jejích narozenin byla pro ni nejdůležitější otázka, jak najít vnitřní klid uprostřed mediální bouře. Každé slovo uznání, které v tento den zaznělo, bylo pro ni malou náplastí na hlubokou ránu v srdci, kterou způsobila zrada a pocit, že její životní příběh nabral směr, který si nikdy nechtěla připustit ani v těch nejtemnějších snech.
