Když se Zdeněk Srstka objevil ve svatebním obleku, málokdo by čekal, že právě začíná jednu z nejzajímavějších kapitol svého osobního života. Známý herec, kaskadér a bývalý reprezentant ve vzpírání a zápasu se totiž znovu oženil. A nebyla to svatba po několika letech známosti ani rozhodnutí učiněné ze dne na den. Za tímto okamžikem stála dlouhá známost, postupné sbližování a nakonec rozhodnutí, které překvapilo i samotného ženicha.
V únoru 2008 bylo Zdeňku Srstkovi 72 let a jeho novou manželkou se stala Alenka Dvořáková, které bylo 56 let. Svatba se uskutečnila na radnici v Újezdu nad Lesy. Přestože měl Srstka krátce před svatebním dnem zdravotní problémy a ještě ve čtvrtek ležel s chřipkou v posteli, samotný obřad si podle tehdejších slov užil. Na slavnostní událost dorazili také jeho přátelé z hereckého, kaskadérského a sportovního prostředí. Nechyběla ani olympijská vítězka Dana Zátopková.
Pro Srstku to přitom nebyla první svatba. Od jeho prvního manželství však uplynula neuvěřitelně dlouhá doba. Když se ho novináři zeptali, jak dlouhou měl po rozvodu pauzu, odpověděl s typickým nadhledem: přibližně 45 let. Právě tato odpověď dokonale vystihovala jeho přístup. Zatímco pro někoho by tak dlouhá doba znamenala definitivní konec myšlenek na další manželství, pro něj zjevně nikoliv.
Ještě zajímavější bylo, že svou novou manželku nepoznal krátce před svatbou. Podle jeho vlastních slov se znali přibližně dvacet let „podle vidění“. Přesto dlouhou dobu nic nenasvědčovalo tomu, že by jejich vztah měl vyústit právě v manželství.
Co se tedy změnilo?
Sám Srstka přiznal, že ani on původně neočekával, že svatba přijde tak rychle. O svatbě spolu údajně příliš nemluvili a definitivní rozhodnutí podle jeho slov padlo přibližně dva měsíce před obřadem. Najednou tak bylo všechno jasné – po letech známosti se dvojice rozhodla udělat zásadní krok.
Na Alence si Srstka cenil celé řady vlastností. Přitahovalo ho nejen to, jaká byla jako člověk, ale také její vztah ke sportu. Sama se v minulosti věnovala šermu a měla přehled o nejrůznějších sportovních disciplínách. Sledovala fotbal, hokej, vzpírání i zápas, tedy oblasti, které byly blízké také samotnému Srstkovi.
A právě zde se objevila další pozoruhodná okolnost.
Alenka měla jednovaječné dvojče. Srstka proto s úsměvem přiznal, že si obě ženy někdy skutečně spletl. Stávalo se mu to například po telefonu nebo dokonce při osobním setkání, zejména pokud měla její sestra na hlavě čepici. Když se ho novinář zeptal, zda by poznal, kdyby místo jeho manželky přišla domů její sestra, měl jednoduchou odpověď: ano, protože sestra je o něco menší.
Manželství však pro Srstku rozhodně neznamenalo, že by se najednou měl stát dokonalým hospodářem. Když přišla řeč na domácí práce, reagoval s humorem sobě vlastním. Připustil, že by možná někdy mohl vyzkoušet vysavač, aby zjistil, zda funguje. Důvod byl jednoduchý – jeho nová manželka byla podle něj velmi šikovná a zvládala nejen domácnost, ale také různé řemeslnické práce a péči o zahradu.
Srstka zároveň přiznal, že sám rozhodně nebyl úplně bezradný. Roky, kdy žil sám, ho naučily vařit. Dokázal si připravit například králíka na cibuli s bramborami v remosce a rád při vaření používal přírodní koření.
Jeho slova o Alence ale postupně odhalovala, proč si ji tolik vážil. Nešlo jen o společné zájmy nebo o to, že byla dobrá kuchařka. Srstka vyzdvihoval především její vztah ke zvířatům, lásku k přírodě a také její charakter.
A právě charakter popsal způsobem, který se později stal jednou z nejvýraznějších vět celého rozhovoru.
Podle Srstky jeho žena nebyla člověk, kterého by jen tak něco zlomilo. Přirovnal ji k malému bojovnému psovi – k teriérovi, který se dokáže postavit problémům a bojovat. Byla to jeho osobní, trochu žertovná, ale zároveň velmi výstižná charakteristika ženy, kterou si právě vzal.
Novináře samozřejmě zajímalo, zda se slavný silák náhodou po svatbě nedostane tak trochu „pod pantofel“. Srstka to odmítl, ale zároveň připustil, že i žena má svou pravdu a někdy je potřeba se jí přizpůsobit.
Jeho odpovědi tak ukazovaly, že do nového manželství vstupoval s velkým nadhledem. Nechtěl ze svatby dělat žádné velké drama. Naopak působil spokojeně a především smířeně s tím, že v pozdějším věku může člověk začít úplně novou životní kapitolu.
Zajímavé bylo také to, jak na svatbu reagovala jeho rodina. Srstkův syn Jiří byl podle jeho slov nadšený a na svatbu se velmi těšil. Očekával, že bude především legrace. Ani jeho přátelé však novou manželku nevnímali jako někoho, kdo by měl Srstku od jeho dosavadního života oddělit. Naopak – podle ženicha se jeho kamarádům Alenka líbila.
A právě tady se celý příběh začíná skládat dohromady.
Po desítkách let od prvního manželství se Srstka rozhodl znovu říct své „ano“. Nebylo to přitom rozhodnutí, které by dlouhé roky plánoval. S Alenkou se znal zhruba dvacet let, ale samotná myšlenka na svatbu se podle něj začala konkretizovat až krátce před obřadem.
A největší překvapení přišlo právě v tomto bodě: Zdeněk Srstka se rozhodl znovu oženit po přibližně 45 letech od svého prvního rozvodu. S Alenkou Dvořákovou se přitom znal už zhruba dvě desetiletí a o svatbě začali vážněji uvažovat teprve asi dva měsíce před samotným obřadem.
Jeho nové manželství tak nebylo výsledkem dlouhého veřejného plánování. Naopak vzniklo z rozhodnutí dvou lidí, kteří se znali mnoho let a v určitém okamžiku jednoduše dospěli k tomu, že nastal správný čas.
A možná právě proto působí příběh Zdeňka Srstky a Alenky i po letech tak sympaticky. Ukazuje totiž, že na nový začátek není nikdy pozdě – dokonce ani tehdy, když od vašeho předchozího manželství uplynuly desítky let.
