Pro mnoho lidí je začátek nového roku spojený s předsevzetími, plány a velkými sny. Někdo chce změnit práci, jiný cestovat, zhubnout, začít sportovat nebo konečně udělat něco, na co si dlouho netroufal. Laďka Něrgešová se ale na přelomu roku dívala na budoucnost úplně jinak.
Po všem, čím si během předchozích měsíců prošla, pro ni nebylo důležité, co si pořídí, kam pojede nebo čeho ještě dosáhne. Její přání byla mnohem prostší. A právě jejich jednoduchost zasáhla fanoušky možná ještě víc než dlouhé emotivní vyznání.
Rok 2025 totiž pro oblíbenou moderátorku znamenal obrovský životní zlom. Na jaře se její život během krátké chvíle změnil a následovaly náročné měsíce plné léčby a nejistoty. Přesto se postupně začala vracet mezi lidi a dokonce znovu před televizní kamery.
Laďka se přitom rozhodla nic nepředstírat. Když se objevila před diváky, nesnažila se za každou cenu skrývat, čím si prochází. Postupně ukázala i svou přirozenou podobu a bez paruky se objevovala na obrazovce. Pro mnoho lidí se tak stala symbolem odvahy a otevřenosti.
Ani v těžkých chvílích však neztratila svůj typický humor.
Právě ten se objevil také v jejím novoročním přání. Na Silvestra zveřejnila krátký vzkaz, který měl na první pohled působit téměř hravě. Jenže když člověk znal okolnosti jejího života, jednotlivá slova získala úplně jinou váhu.
Laďka totiž využila motiv „úniku“. Během silvestrovského večera zmínila únikovou hru a následně svůj nový rok pojmenovala jako „únikový rok“. Napsala, že chce unikat a že to chce zvládnout.
Nebyla to náhoda ani obyčejný novoroční vtípek.
Za několika slovy se skrývalo přání pokračovat dál, mít před sebou další měsíce a užívat si života. A právě proto její příspěvek během chvíle vyvolal obrovskou vlnu reakcí.
Fanoušci jí začali psát, že jí drží palce. Přidaly se také známé osobnosti, které Laďku dlouhodobě podporují. Honza Musil jí napsal, že z takových vět má osobně velkou radost. Monika Absolonová jí jednoduše vzkázala, že to zvládne, a Tereza Bebarová jí popřála, aby vydržela.
Komentáře fanoušků byly ještě osobnější.
Lidé jí přáli především zdraví a sílu. Někteří reagovali velmi emotivně a snažili se jí dodat přesně to, co v danou chvíli potřebovala nejvíce – pocit, že na svůj boj není sama.
Její příběh totiž už dávno přestal být pouze příběhem televizní moderátorky. Lidé sledovali její návrat na obrazovku, její otevřenost i způsob, jakým dokázala mluvit o těžkých okamžicích bez toho, aby se vzdala humoru.
A právě humor je pro Laďku charakteristický.
Dokázala si udělat legraci i ze situací, které by mnoho lidí psychicky velmi těžko zvládalo. V některých vystoupeních dokonce sama ukázala, že se za svůj vzhled během léčby nestydí. Když si před kamerami sundala paruku, divákům zároveň ukázala zařízení, které měla připevněné k hlavě v souvislosti s léčbou.
Tím ale podle všeho nechtěla šokovat.
Spíše chtěla ukázat realitu.
Realitu člověka, jehož život se změnil, ale který se přesto rozhodl pokračovat. A právě to na ní lidé oceňují.
V průběhu roku se přitom několikrát ukázalo, že Laďka nechce svůj život odsunout stranou. Pracuje, objevuje se mezi lidmi a snaží se využít každou možnost, která jí dovoluje dělat to, co má ráda. Dokonce i v pozdějších měsících se dokázala objevit na společenských akcích a pobavit fanoušky svým typickým humorem.
Její cesta ale rozhodně nebyla jednoduchá.
Po operaci následovala další léčba a moderní terapie. Laďka sama v minulosti popsala, že používá přístroj TTF Optune, který pracuje s elektrickými poli. Podle dostupných informací jej musí nosit dlouhodobě a léčba je součástí jejího každodenního života.
Pro běžného člověka může být těžké představit si, jak náročné je spojit takovou léčbu s prací, rodinou a běžnými povinnostmi.
Laďka se přesto snaží žít co nejaktivněji.
A právě proto její novoroční přání působilo na fanoušky tak silně. Nebylo dlouhé. Neobsahovalo desítky předsevzetí. Nebyl to seznam věcí, kterých chce dosáhnout.
Bylo v něm něco mnohem základnějšího.
Touha pokračovat.
Touha mít před sebou další rok.
Touha, aby jí nechybělo zdraví a štěstí.
A především odhodlání nevzdat se.
Když se na její slova podíváme s odstupem, je jasné, proč se pod příspěvkem začaly hromadit desítky podpůrných komentářů. Pro některé fanoušky se Laďka stala člověkem, kterému chtějí jeho vlastní přání vrátit zpět.
Ona jim dlouhodobě ukazuje svou realitu, oni jí zase posílají podporu.
Vzniklo tak zvláštní pouto mezi moderátorkou a lidmi, kteří ji třeba nikdy osobně nepotkali.
Její příběh navíc ukazuje, jak rychle se může změnit pohled člověka na obyčejné věci. To, co někdo jiný považuje za samozřejmost – nový rok, další měsíc, možnost pracovat nebo být s rodinou – může mít pro člověka procházejícího těžkým obdobím úplně jinou hodnotu.
Laďka proto nepotřebovala dlouhý seznam předsevzetí.
Stačilo jí několik slov.
A přestože se její novoroční vzkaz nesl v lehce hravém duchu, mezi řádky bylo cítit něco mnohem vážnějšího.
Její největší přání pro rok 2026 nakonec nebylo nic materiálního ani profesního. Chtěla především zdraví a štěstí – a chtěla „unikat“ dál. Po všem, čím si prošla, pro ni totiž nový rok znamenal hlavně další šanci žít, pracovat, být se svými blízkými a neztrácet naději. Právě tato jednoduchá slova vyvolala mezi fanoušky vlnu podpory a ukázala, jak silně si Laďku lidé oblíbili.
