Vánoce bývají pro většinu rodin obdobím návštěv, výletů, setkávání s příbuznými a dlouho plánovaných oslav. Ornella Koktová si ale svátky roku 2025 představovala úplně jinak. Místo pohodových zimních dnů přišla starost o nemocné děti, rušení plánů a několik týdnů, během kterých se rodina prakticky nemohla vzdálit od domova.
Všechno přitom začalo nenápadně.
Nejdříve onemocněla čtyřletá Lili. První příznaky se objevily přibližně tři dny před Štědrým dnem. Rodina tak ještě před Vánocemi pochopila, že letošní svátky budou jiné než obvykle. A když už si rodiče možná mysleli, že nejhorší mají za sebou, přišla další rána.
Na začátku ledna se neštovice objevily také u dvanáctiletého Quentina. Ornella tak spolu s manželem Josefem Koktou přešla do režimu nepřetržité péče o děti.
Najednou nebylo kam spěchat.
Žádné velké oslavy.
Žádné dlouhé návštěvy.
Žádné běžné zimní výlety.
Rodina zůstávala doma a snažila se zvládnout období, které rozhodně nepatřilo k těm nejpříjemnějším.
„Lili to dostala asi tři dny před Vánocemi a Quentin hned začátkem ledna, takže jsme celé to volno strávili víceméně doma,“ popsala tehdy Ornella.
Na první pohled může dětské onemocnění působit jako nepříjemná, ale běžná součást života. Jenže průběh nebyl u obou dětí stejný.
Zatímco Lili měla podle Ornelly poměrně mírný průběh, Quentinovi bylo podstatně hůř. Objevily se horečky a zimnice a nemoc snášel mnohem hůře.
A právě ve chvíli, kdy už rodina doufala, že se situace uklidňuje, se objevilo další překvapení.
Na Nový rok to podle Ornelly vypadalo, že už jsou všichni v pořádku. Jenže druhého ledna se Quentinovi potíže znovu objevily.
Pro rodiče tak začal další kolotoč starostí.
Sledování zdravotního stavu.
Péče.
Odpočinek.
A především čekání, až nemoc konečně odezní.
Ornella přitom zdůraznila, že se o děti s manželem starali společně. Právě v takových situacích se ukazuje, jak důležité je, když rodiče fungují jako tým.
„S Pepou fungujeme jako jednotka, staráme se spolu,“ popsala jejich fungování.
A právě Josef Kokta se tak během svátků ocitl ve stejné roli jako jeho manželka – místo odpočinku a oslav se z něj stal pečující rodič.
Na jednu věc ale měli manželé přece jen štěstí.
Oba už neštovice prodělali dříve.
Nemuseli proto řešit obavu, že by se nemoc přenesla také na ně. To bylo pro celou domácnost velmi důležité, protože neštovice mohou mít u dospělých komplikovanější průběh než u dětí.
Přesto však situace nebyla jednoduchá.
Karanténa během Vánoc znamenala, že rodina musela přizpůsobit prakticky celý svůj program. Silvestr se například vůbec neodehrával podle běžných představ o oslavách konce roku.
Zatímco jiní lidé vyráželi na večírky, sledovali ohňostroje nebo se scházeli s přáteli, Koktovi zůstali doma s nemocnými dětmi.
A vlastně to ani jinak nešlo.
„Silvestr jsme stejně nijak zvlášť neprožívali, s marodama jsme byli doma,“ řekla Ornella.
Možná právě tato věta nejlépe vystihuje atmosféru jejich svátků.
Žádné velké drama.
Žádná panika.
Prostě rodina doma a nemocné děti.
Ornella se navíc snažila najít alespoň nějakou pozitivní stránku celé situace. Říkala si, že zima byla v tomto případě vlastně výhodou. Děti by podle ní měly nemoc v létě ještě složitější, protože by byly zavřené doma právě v době, kdy by mohly být venku, jezdit na dovolenou nebo trávit čas u vody.
Tentokrát tedy připadla karanténa na období, kdy stejně většina lidí tráví více času uvnitř.
Jenže ani to neznamenalo, že bylo všechno jednoduché.
Neštovice jsou vysoce nakažlivé virové onemocnění. Typicky se projevují horečkou a svědivou vyrážkou, která se postupně mění v puchýřky a následně stroupky. Právě kvůli vysoké nakažlivosti se nemocné děti musí držet stranou od ostatních lidí.
Pro rodinu s více dětmi to může znamenat dlouhé týdny plné nejistoty.
Jakmile onemocní první dítě, rodiče čekají, zda se nemoc objeví také u sourozenců.
A u Koktových se přesně tento scénář odehrál.
Lili onemocněla ještě před Vánocemi.
Quentin až na začátku ledna.
To znamenalo, že rodina nemohla jednoduše říct: „Je po všem.“
Nemoc se totiž objevila postupně.
A právě proto se jejich sváteční volno protáhlo do mnohem delšího domácího režimu, než původně čekali.
Zajímavé je také to, že Ornella o celé situaci mluvila poměrně věcně. Přestože musela řešit nemocné děti, nesnažila se z celé události dělat tragédii.
Spíše ukazovala realitu života rodičů.
Když jsou děti nemocné, plány jdou stranou.
A je úplně jedno, jestli je běžný den, Štědrý den nebo Silvestr.
Rodina se musí přizpůsobit.
Pro Koktovy navíc nebylo snadné jen čekat, až děti znovu získají sílu. Quentin měl podle Ornelly horečky a zimnici a jeho stav se po krátkém zlepšení znovu zhoršil.
Právě to mohlo být pro rodiče nejvíce vyčerpávající.
Už si myslíte, že nemoc končí.
Dítě se začíná cítit lépe.
A potom se příznaky znovu objeví.
Přesně to zažili na začátku ledna.
Přesto se manželé snažili situaci zvládnout společně.
A možná právě v tom spočívá nejzajímavější část celého příběhu.
Koktovi sice přišli o sváteční program, ale zároveň dostali něco, co se v běžném hektickém životě často hledá jen těžko.
Čas spolu.
Celá rodina byla doma.
Bez cestování.
Bez společenských povinností.
Bez večírků.
Bez běžného shonu.
Samozřejmě nešlo o dobrovolný odpočinek. Důvodem byly nemocné děti. Přesto se Ornella snažila přijmout situaci takovou, jaká byla, a najít v ní alespoň malou pozitivní stránku.
A pak přišel detail, který celému příběhu dodává další rozměr.
Nejtěžší nebylo samotné rozhodnutí zůstat doma. Největší problém představovalo to, že nemoc nepřišla najednou. Nejprve onemocněla čtyřletá Lili, která měla podle Ornelly poměrně klidný průběh. Poté, na začátku ledna, dostal neštovice dvanáctiletý Quentin – a ten už měl horečky a zimnici. Když to na Nový rok vypadalo, že je všechno na dobré cestě, o den později se mu potíže znovu objevily.
A právě proto strávili Koktovi celé sváteční období prakticky doma.
Ornella a Josef Kokta navíc nemuseli mít strach, že by sami onemocněli – oba už neštovice prodělali dříve. A tak se z nich během Vánoc a začátku nového roku stali především pečující rodiče, kteří fungovali jako tým a společně se starali o nemocné děti. Dokonce i Silvestr strávili doma s marody.
Jejich Vánoce tedy rozhodně nebyly takové, jaké si je Ornella původně představovala.
Místo oslav přišla karanténa.
Místo cestování domácí péče.
A místo klidného začátku roku několik dalších dní čekání, až nemoc konečně ustoupí.
Nakonec ale rodina zvládla i tuto nečekanou zkoušku společně.
A možná právě to je hlavní poselství jejich příběhu: někdy člověk nemůže ovlivnit, co se stane, ale může ovlivnit, jak se k tomu postaví.
Koktovi se rozhodli držet při sobě.
A jejich sváteční období se tak nakonec stalo hlavně příběhem o rodině, která zůstala pohromadě, když to bylo nejvíce potřeba.
