Simona Krainová patří k ženám, které si veřejnost dlouhá léta spojuje především s dokonalým vzhledem, sebevědomím a energií. Česká modelka nikdy neměla problém ukázat se před objektivy a ani s přibývajícím věkem se nehodlá vzdát životního tempa, na které je zvyklá.
Jenže tentokrát nešlo o novou fotografii, změnu účesu ani další módní rozhodnutí.
Šlo o něco mnohem osobnějšího.
Krainová se totiž musela smířit s problémem, který začal nenápadně, ale postupně jí začal komplikovat obyčejné každodenní situace. A právě proto nakonec přistoupila k rozhodnutí, které podle svých slov zvažovala téměř dva roky.
Zpočátku to mohly být maličkosti, kterým člověk nevěnuje příliš velkou pozornost. Zapomenuté brýle, horší čtení jídelního lístku nebo potíže přečíst drobný text v obchodě. Jenže postupně si Simona začala uvědomovat, že už nejde o náhodné situace.
Její zrak se zhoršoval.
A pro ženu, která je zvyklá být aktivní a fungovat bez omezení, to nebyla právě příjemná změna.
Krainová se podle svých slov nikdy předtím nemusela na brýle spoléhat. Najednou je ale začala potřebovat nejen při čtení, ale také při činnostech, které považovala za samozřejmé. Dokonce i úprava obočí nebo nanášení oční linky se bez pomoci brýlí stávaly obtížnějšími.
A právě tady začala dlouhá cesta k rozhodnutí.
Modelka totiž nechtěla udělat nic impulzivně. Dva roky přemýšlela, zda podstoupit zákrok, který by její problém vyřešil. Nebyla to pro ni otázka jednoho dne.
Muselo to podle jejích slov nejprve „uzrát“.
To je možná nejzajímavější část celého příběhu. Přestože je Simona známá svou odvahou experimentovat se vzhledem a otevřeně hovořit o různých kosmetických úpravách, tentokrát se dlouho nemohla rozhodnout.
Nešlo totiž pouze o estetiku.
Šlo o její každodenní pohodlí.
Číst telefon bez brýlí. Podívat se někomu zblízka do tváře. Přečíst si menu v restauraci. Upravit si make-up.
Najednou věci, které člověk dělá automaticky, vyžadovaly větší soustředění.
A přesto stále váhala.
Možná právě proto, že jakýkoli operační zákrok v sobě přirozeně nese určitou nejistotu. Krainová si chtěla být jistá, že jde o správné rozhodnutí.
Nakonec ale přišel okamžik, kdy už nechtěla čekat.
A rozhodla se podstoupit operaci očí.
Zákrok se uskutečnil na oční klinice na Slovensku a jeho cílem bylo odstranit problém se zhoršeným viděním, který souvisel s takzvanou stařeckou vetchozrakostí.
Pro veřejnost možná překvapivé.
Pro Simonu zásadní.
Najednou se po zákroku ocitla v situaci, která jí připadala téměř neuvěřitelná. Ruce totiž stále automaticky hledaly brýle, přestože už je nepotřebovala.
Její mozek byl jednoduše zvyklý na starý režim.
A právě tento detail ukazuje, jak dlouho se člověk může přizpůsobovat určitému omezení, aniž by si uvědomil, jak moc ho ve skutečnosti obtěžuje.
Krainová popsala, že po operaci chtěla rychle něco přečíst v telefonu.
A najednou to šlo.
Bez brýlí.
Jen svýma očima.
Pro někoho naprostá banalita. Pro ni ovšem okamžik, který měl symbolizovat návrat něčeho, co už pomalu považovala za ztracené.
Její reakce byla proto pochopitelně emotivní.
Operaci vnímala jako svůj vánoční dárek.
Dokonce své nové vidění označila za „nové oči“.
A možná právě tento výraz nejlépe vystihuje, jak velkou změnu pro ni zákrok představoval.
Zajímavé přitom je, že se během celého procesu nesnažila předstírat, že stárnutí neexistuje.
Naopak.
Právě zhoršení zraku jí připomnělo, že ani žena, která celý život pracuje se svým vzhledem a patří mezi známé modelky, není vůči času imunní.
Krainová je známá tím, že se o své tělo stará, sportuje a otevřeně mluví o tom, jak přemýšlí o stárnutí. Už dříve také přiznala různé estetické zákroky.
Její současný příběh je ale trochu jiný.
Tentokrát nešlo o touhu změnit tvar obličeje nebo vypadat mladší.
Šlo o to znovu pohodlně vidět.
A právě proto může být její rozhodnutí pro mnoho lidí mnohem srozumitelnější, než by se na první pohled zdálo.
Člověk si totiž často uvědomí význam zraku až ve chvíli, kdy začne selhávat.
Najednou nestačí jen sáhnout po telefonu.
Je potřeba hledat brýle.
Přibližovat si text.
Mžourat.
Odhadovat, co je napsané.
A když se to začne opakovat každý den, může být i zdánlivě malý problém velmi únavný.
Simona proto nakonec dala přednost řešení, které jí mělo vrátit větší komfort.
A po operaci přišlo překvapení.
Brýle stále hledala.
Její ruce si na ně automaticky vzpomínaly, přestože je její oči už nepotřebovaly.
Tento paradox dokázal podle ní celou situaci trochu odlehčit.
Ještě před několika dny byly brýle součástí jejího běžného života.
Najednou už ne.
Přesto je stále hledala.
A právě taková maličkost ukázala, jak rychle se člověk může vrátit k něčemu, co už dlouho považoval za problém.
Po zákroku se navíc musela na určitou dobu přizpůsobit omezením spojeným s rekonvalescencí. Její oblíbený sport musel na několik týdnů stranou. Později se ale opět vrátila k pohybu a veřejnost ji znovu viděla v plné aktivitě.
A tím se celý příběh uzavírá.
Simona Krainová totiž neudělala rozhodnutí ze dne na den.
Téměř dva roky zvažovala, zda se k operaci odhodlá.
Nejdříve přišly zapomenuté brýle.
Potom potíže s jídelními lístky.
Neschopnost pohodlně přečíst obyčejný text.
A nakonec i problém s každodenními činnostmi, při kterých potřebovala vidět zblízka.
Teprve potom přišel definitivní krok.
Simona Krainová podstoupila operaci očí na Slovensku, aby vyřešila zhoršování zraku způsobené vetchozrakostí. Po zákroku se podle svých slov dokázala znovu bez brýlí podívat na telefon a přečíst text.
A právě to bylo celé překvapení.
Žádná dramatická změna tváře.
Žádná honba za dokonalostí.
Žádná další proměna, kterou by veřejnost očekávala od známé modelky.
Tentokrát šlo o něco mnohem obyčejnějšího – chtěla znovu vidět tak, aby ji vlastní oči při běžném životě neomezovaly.
A přestože si ještě chvíli po operaci automaticky hledala brýle, které už nepotřebovala, jedno bylo jasné.
Rozhodnutí, nad kterým přemýšlela dva roky, nakonec udělala.
A sama ho dnes označuje za jeden z nejlepších dárků, které si mohla dát.
