Jan Potměšil patřil k hercům, jejichž životní příběh byl mnohem silnější než samotné filmové role. Diváci si ho zamilovali jako ševce Jíru z pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci nebo jako Martina z filmu Bony a klid. Jeho osud ale v mladém věku zásadně změnila tragická autonehoda. Přesto se nevzdal herectví, veřejného života ani práce pro druhé.
Po jeho boku přitom postupně stanula žena, která se nestala jen jeho manželkou, ale také jedním z nejdůležitějších lidí jeho života. Radka Potměšilová ho poznala v době, kdy už byl po těžkém úrazu. Jejich příběh přitom nezačal velkou romantikou. Naopak. Nejdříve byli dlouhé roky přáteli a jejich vztah se změnil až mnohem později.
Radka se s Janem setkala na začátku 90. let. V té době působila jako novinářka a zajímala se o divadlo. Potměšila znala už z jeho filmových rolí, ale osobně se k sobě dostali až prostřednictvím divadelního spolku Kašpar. Jak později sama vzpomínala, tehdy ji dokonce více přitahoval jiný herec, Lukáš Vaculík. Jan pro ni zpočátku nebyl mužem, do kterého by se okamžitě zamilovala.
Osud ale měl jiné plány. Radka a Jan se znali přibližně dvanáct let, než mezi nimi přeskočila skutečná jiskra. Stalo se to až ve chvíli, kdy už oba měli za sebou kus života a dokázali se na sebe dívat jinak než dříve. Jeden z rozhovorů, který spolu vedli, se podle Radčiných vzpomínek protáhl natolik, že jejich komunikace už vlastně nikdy neskončila.
Jejich vztah nebyl postavený na lítosti. Radka poznala Jana už jako muže pohybujícího se na vozíku a jeho handicap pro ni nebyl důvodem, aby se mu vyhýbala. Právě naopak. Postupně se z přátelství stalo partnerství a v roce 2005 se dvojice vzala na Vyšehradě. Jan si zároveň osvojil Radčina syna Šimona a později se jim narodil společný syn Jan.
Rodina se pro Potměšila stala jednou z největších životních jistot. Přestože měl za sebou dramatické období a musel se vyrovnávat s následky nehody, snažil se žít aktivně. Pokračoval v herectví, působil v divadle, věnoval se sportu vozíčkářů a neztrácel chuť pracovat.
Jeho život se ale postupně začal komplikovat také zdravotně. Už samotné následky nehody znamenaly řadu problémů, kvůli kterým musel opakovaně do nemocnice. V roce 2022 například hovořil o hospitalizaci související s komplikacemi, které mohou provázet dlouhodobý pobyt na vozíku.
V roce 2024 si veřejnost všimla výrazné změny jeho vzhledu. Herec výrazně zhubl a působil unaveně. Tehdy Radka vysvětlila, že měl problémy se srdcem a skončil v pražském IKEM. Po hospitalizaci se zotavoval a postupně se vracel k práci. Pro rodinu to ale znamenalo další období nejistoty.
Přesto se manželé snažili hledat obyčejné chvíle, které jim dávaly pocit normálního života. Ještě v roce 2025 spolu vystoupili v rozhlasovém pořadu. Radka tehdy otevřeně mluvila o tom, že poslední roky nebyly jednoduché. Jan trávil kvůli zdravotnímu stavu více času doma a jejich společný režim se výrazně změnil.
Právě tehdy zazněla slova, která dnes působí mimořádně silně. Radka vyprávěla, že dříve žili poměrně hekticky. Jan pracoval v noci, zatímco zbytek rodiny fungoval přes den. Kvůli jeho nemoci ale najednou měli mnohem více času jeden na druhého. Jejich večery se změnily a začali spolu trávit více klidných chvil.
Radka se také stala člověkem, který Jana doprovázel během hospitalizací. Později vzpomínal, že za ním chodila každý den. V nemocnici spolu hodně mluvili a podle jeho vlastních slov se jim ani v těžkých chvílích nepodařilo ztratit humor. Právě jejich vzájemná blízkost jim pomáhala zvládat období, která byla pro oba velmi náročná.
Jan přitom ještě doufal, že se jeho stav zlepší. Mluvil o tom, že by s Radkou rád znovu cestoval. A pokud by to nešlo, chtěl si užívat alespoň společný čas na chalupě. Pro člověka, který byl zvyklý překonávat jednu překážku za druhou, byly právě takové obyčejné plány důležité.
Jeho životní příběh začal jako příběh mladého a úspěšného herce, který měl před sebou velkou kariéru. Ve 23 letech ale přišla nehoda a jeho život se během jediného okamžiku změnil. Přesto se na jeviště vrátil a pokračoval v herecké práci. Stal se také výraznou osobností listopadu 1989 a později se věnoval charitativním aktivitám a otázkám lidských práv.
Ještě krátce před svými šedesátými narozeninami se objevoval na veřejnosti a zůstával aktivní. Nikdo přitom nemohl tušit, že jeho život se blíží ke konci.
Jan Potměšil zemřel 16. dubna 2026 ve věku 60 let. Odešel v motolské nemocnici po delší nemoci a jeho manželka později uvedla, že zemřel ve spánku. V posledních chvílích nebyl sám. Po jeho boku byla Radka i jejich synové. Podle jejího vyjádření jeho srdce už nevydrželo a rodina poděkovala lékařům z koronární jednotky a ARO v Motole.
A právě tady dostává jejich dlouholetý příběh úplně jiný rozměr. Radka nebyla ženou, která vstoupila do Janova života až na začátku jeho slávy. Byla člověkem, který s ním prožil roky, kdy se jeho zdravotní stav zhoršoval, opakované hospitalizace i nejistotu. Jejich láska začala až po více než deseti letech přátelství, ale nakonec trvala více než dvě desetiletí.
Jan Potměšil po sobě nezanechal jen desítky filmových a divadelních vzpomínek. Zanechal také rodinu, která s ním byla až do posledního okamžiku. A příběh Radky a Jana ukazuje, že někdy nejsilnější vztahy nezačnou velkým okamžikem. Mohou vznikat pomalu, téměř nenápadně – a teprve čas ukáže, jak pevné skutečně jsou.
