Oldřich Vízner patří k hercům, kteří se českému publiku zapsali do paměti na celý život. Pro jedny zůstane navždy elegantním Saturninem, pro jiné charismatickým divadelním hercem, který dokázal během své kariéry ztvárnit desítky různých postav. Jeho život ale zdaleka nebyl tak lehký a bezstarostný, jak by se mohlo zdát při pohledu na filmové a televizní obrazovky.
Za úspěšnou hereckou kariérou se totiž ukrýval příběh plný bolestných událostí, rodinných tragédií, složitých vztahů a zdravotních problémů. Některé z ran, které Víznera během života potkaly, přitom přišly v době, kdy byl na vrcholu svých sil.
V roce 2023 se navíc začalo veřejně mluvit o jeho velmi špatném zdravotním stavu. Když se tehdy neobjevil ani na pohřbu své bývalé manželky Jany Šulcové, mnoho lidí si poprvé uvědomilo, jak výrazně se jeho život v posledních letech změnil. Podle tehdejších informací Blesku už měl velké problémy s pohybem a jeho zdravotní stav mu nedovoloval žít tak jako dříve.
Jenže jeho těžkosti nezačaly ve stáří.
Jedna z nejbolestnějších událostí jeho života přišla už v roce 1983. Vízner tehdy odjel na dovolenou na italský ostrov Elba společně s bratrem Vladimírem, jeho manželkou a svou tehdejší manželkou Janou Šulcovou.
Měla to být obyčejná dovolená u moře. Rodina si postavila stany a připravovala jídlo na přenosném vařiči. Nikdo nemohl tušit, že během několika okamžiků se všechno změní.
Vladimír chtěl připravit ještě další vařič, aby si po jídle mohli udělat kávu. Při manipulaci s plynovou bombičkou ale došlo k neštěstí. Plameny zachvátily nejprve bombičku, následně stan a potom i samotného Vladimíra.
Všichni přihlíželi v naprostém šoku.
Vladimír se nakonec dokázal rozběhnout k moři a skočil do vody. Přivolaná pomoc ho převezla do nemocnice v Pise. Přes veškerou snahu lékařů však po šestnácti dnech zemřel. Bylo mu pouhých 43 let.
Pro Oldřicha Víznera to byla obrovská rána.
Jana Šulcová později vzpomínala, že tragédie jejího tehdejšího manžela psychicky velmi zasáhla. Podle jejího svědectví se po smrti bratra výrazně změnil a začal mít vážné psychické problémy.
A nebyla to zdaleka první rodinná tragédie, kterou musel Víznerův rod nést.
Už v roce 1945 zemřel jeho nejstarší bratr Vlastimil. Tehdy dvanáctiletého chlapce při jízdě na kole smrtelně srazil německý nákladní vůz. Oldřich se přitom narodil až o dva roky později, ale tragédie poznamenala celou rodinu a podle vzpomínek Jaroslava Víznera ovlivnila také jejich otce.
Dvě těžké ztráty v jedné rodině tak vytvořily bolestivé pozadí života, který se později zdál být navenek velmi úspěšný.
Oldřich Vízner se mezitím snažil pokračovat v práci. S Janou Šulcovou vytvořili rodinu a narodily se jim dvě dcery, Tereza a Rozálie. Začátky jejich společného života přitom nebyly nijak jednoduché. Bydleli v rodinné vile společně s dalšími příbuznými a peněz nebylo nazbyt. Když přišla výplata z Československého rozhlasu, která činila několik stovek korun, byla to pro mladou rodinu velká událost.
Později se Vízner stal známým hercem a jeho kariéra začala nabírat na obrátkách.
Soukromý život však postupně začal být mnohem složitější.
Po smrti bratra se podle tehdejších svědectví vyrovnával s bolestí mimo jiné prostřednictvím nových vztahů. Jeho manželství s Janou Šulcovou se postupně rozpadalo a v roce 1988 následoval rozvod.
Šulcová později otevřeně hovořila o tom, jak těžké pro ni bylo zjistit, že její manžel má vztah s herečkou Evelynou Steimarovou. Rozpad manželství pro ni znamenal velké ponížení a sama přiznala, že se v té době začala potýkat s alkoholem.
Ani po rozvodu však Víznerův osobní život nezískal klid.
Měl další vztahy a dceru Viktorii. Později se jeho partnerkou stala herečka Vendulka Křížová, která byla výrazně mladší. Společně měli tři děti – Anežku, Alberta a Františka. Vízner kvůli rodině dokonce postavil dům v Horoměřicích.
Zdálo se, že po letech komplikací konečně našel stabilnější život.
Ani tento příběh ale neměl šťastný konec. Po přibližně dvaceti letech společného života Vízner odešel od rodiny kvůli další ženě. Podle Blesku byla jeho nová partnerka o desítky let mladší a pracovala v divadle, kde Vízner působil.
V té době už se navíc stále výrazněji projevovaly jeho psychické problémy.
Vízner otevřeně přiznával, že navštěvuje psychiatra a že se potýká s maniodepresivními stavy. Dokonce o nich dokázal mluvit velmi osobně. Popisoval, jak někdy během představení, přestože znal text dokonale, začal jeho vlastní hlas v hlavě narušovat soustředění.
Sám přitom říkal, že nejhorší pro něj bylo, když měl pocit, že něco musí udělat, ale nedokázal své chování ovládnout.
Jeho psychické problémy se tak postupně spojovaly s problémy fyzickými.
Začaly ho trápit klouby a pohyb. V roce 2018 podstoupil operaci kolene a nějakou dobu chodil o holi. Následně přišly další komplikace. V roce 2019 se dokonce během divadelního představení zřítil z jeviště. O měsíc později podstoupil výměnu kyčelního kloubu.
Jenže ani operace nepřinesla definitivní úlevu.
Později se jeho umělá kyčel uvolnila a pohyb se pro něj stal ještě obtížnějším. Postupně se začal stahovat z veřejného života a jeho možnosti pracovat byly stále omezenější.
Vízner navíc žil sám v sociálním bytě. Jeho rodina se sice postupně rozrostla o děti a další příbuzné, ale život slavného herce měl stále méně společného s dobou, kdy byl pravidelně na jevišti a před kamerou.
A potom přišla další bolestná ztráta.
V roce 2022 zemřel jeho bratr Jaroslav, který po desetiletích strávených ve Švýcarsku znovu žil v České republice. Z Víznerových bratrů tak postupně nezůstával nikdo.
Jana Šulcová tehdy o Oldřichovi řekla, že je jí ho líto a že po všech životních ranách zůstal prakticky sám. Zároveň ale připomínala jeho děti a zdůrazňovala, že ho stále milují.
Když pak v srpnu 2023 zemřela sama Jana Šulcová, Vízner už na její pohřeb nemohl přijít.
Jeho zdravotní stav byl natolik špatný, že účast nezvládl. Pro mnohé fanoušky to byl velmi smutný moment. Dva lidé, kteří kdysi tvořili jeden z výrazných hereckých párů své generace, se po letech ocitli každý na úplně jiné životní cestě.
A právě tehdy se naplno začalo mluvit o další možné diagnóze.
Na fotografiích Vízner působil velmi unaveně, měl potíže s chůzí a u pasu měl zařízení, které podle Blesku mohlo naznačovat léčbu spojenou s doplňováním dopaminu. Média proto začala spekulovat o Parkinsonově chorobě.
Důležité však je, že tehdejší článek hovořil o podezření a indiciích, nikoli o veřejně potvrzené diagnóze.
Přesto obraz, který se tehdy objevil před veřejností, působil velmi silně.
Herec, kterého si lidé pamatovali jako elegantního a energického muže, měl najednou velké problémy s pohybem a potřeboval pomoc.
Za jeho životem tak zůstává příběh, který má mnoho vrstev. Kariérní úspěch střídaly osobní pády, rodinné tragédie, komplikované vztahy a dlouhé zdravotní trápení.
A možná nejsmutnější na celém příběhu Oldřicha Víznera je právě kontrast mezi mužem, kterého si diváci pamatují ze slavných filmových a divadelních rolí, a člověkem, který v pozdějších letech bojoval především o obyčejné věci – aby mohl chodit, pracovat a zvládat každodenní život.
Jeho příběh tak není jen vyprávěním o slavném herci. Je také připomínkou toho, že za úspěchem a známou tváří může být život plný ran, o kterých veřejnost často vůbec netuší.
