Pro Václava Neckáře měl být prosinec 2015 jedním z nejtěžších období jeho života. Zpěvák, kterého celé generace posluchačů znaly jako autora nezapomenutelných písní, najednou čelil ztrátě člověka, který pro něj znamenal mnohem víc než jen manželku. Po desítkách společných let odešla jeho životní partnerka Jaroslava.
Ještě krátce předtím přitom Neckář doufal, že spolu stráví Vánoce. Situace byla vážná, ale zpěvák věřil, že jeho žena bude ještě nějakou dobu bojovat. Netušil, že jejich společný čas se blíží ke konci.
Když přišla zpráva o jejím úmrtí, nebyl dokonce ani doma.
Václav Neckář byl v době její smrti stovky kilometrů daleko. Čekal ho koncert ve Zlíně. A právě tam musel udělat rozhodnutí, které by bylo pro mnoho lidí téměř nepředstavitelné.
Měl vystoupit před publikem ve chvíli, kdy se právě dozvěděl, že zemřela žena, kterou miloval.
Koncert přesto odzpíval.
Sám později přiznal, že to pro něj bylo nesmírně těžké. Publikum však v té chvíli mohlo jen stěží tušit, jakou osobní bolest si zpěvák nesl na pódium.
Jeho manželka Jaroslava přitom dlouhé roky bojovala s vážnými zdravotními problémy. Trápily ji ledviny a byla závislá na dialýze. Její zdravotní stav se postupně zhoršoval a nakonec selhalo i její srdce. Zemřela 14. prosince 2015 ve věku 76 let.
Pro Neckáře tím skončila jedna důležitá kapitola jeho života.
Veřejnost však brzy zjistila, že zpěvák nechce, aby se z pohřbu jeho ženy stala velká společenská událost.
V době, kdy média přirozeně očekávala informace o posledním rozloučení, se rozhodl postupovat úplně jinak.
Nechtěl velký veřejný pohřeb.
Nechtěl, aby se kolem posledního rozloučení shromáždily davy lidí.
Nechtěl, aby byla chvíle určená především rodině vystavena pozornosti veřejnosti.
Rozhodnutí bylo velmi osobní.
Neckář se se synem dohodl, že samotný pohřeb proběhne pouze v úzkém rodinném kruhu. Pro ostatní přátele, známé a veřejnost měla následně přijít jiná možnost, jak se s Jaroslavou rozloučit.
A právě v tomto okamžiku začíná být celý příběh ještě osobnější.
Protože nešlo jen o to, kde se bude pohřeb konat.
Šlo také o místo, které mělo pro manžele zvláštní význam.
Václav Neckář totiž nechtěl vybrat kostel náhodně.
Vzpomínal na místo, kam spolu s Jarkou často chodili. Bylo to místo, které znali, kam se společně vraceli a které tak získalo v jejich společném životě vlastní význam.
Právě tam se měl uskutečnit obřad pro širší okruh lidí.
Ale ani to nebylo všechno.
Neckář totiž přišel s ještě osobnějším přáním.
Chtěl, aby zádušní mše nebyla pouze vzpomínkou na jeho zesnulou manželku, ale aby se konala v den, který byl s Jarkou neodmyslitelně spojený.
Její narozeniny.
Pro člověka, který přišel o životní partnerku, může mít takové datum obrovskou symboliku. Místo aby se na něj vzpomínalo pouze v souvislosti se smrtí, může se stát dnem připomínajícím její život.
A právě tak chtěl Neckář na svou ženu vzpomínat.
Ne pouze jako na nemocnou ženu, která odešla po dlouhém trápení.
Ale jako na člověka, který měl svůj život, své vzpomínky a své místo v jeho srdci.
Jejich poslední společné Vánoce měly být ještě před nimi. Neckář doufal, že se Jarka dožije Štědrého dne, byť třeba v nemocnici. Ještě v sobotu před její smrtí věřil, že spolu budou mít nějaký čas navíc. O několik dní později už bylo všechno jinak.
Tato krátká časová vzdálenost mezi nadějí a definitivním odchodem musela být pro zpěváka nesmírně bolestivá.
A přesto měl před sebou další povinnost.
Koncert.
Možná právě hudba mu v těch chvílích pomáhala alespoň na několik hodin soustředit se na něco jiného.
Jeho život byl s hudbou spojený od mládí. Pódium pro něj nebylo pouze zaměstnáním. Bylo místem, kde strávil desetiletí svého života.
Tentokrát na něj ale vstupoval s vědomím, že jeho nejbližší člověk už není mezi živými.
Přesto zazpíval.
A tím celý příběh získává další rozměr.
Lidé v publiku přišli na koncert Václava Neckáře, aby slyšeli jeho písně. Možná ale netušili, že zpěvák před nimi právě prožívá jeden z nejhorších okamžiků svého života.
Václav Neckář se přitom rozhodl, že poslední rozloučení s Jarkou bude jiné než veřejné pohřby známých osobností.
Žádné velké ceremonie.
Žádné davy.
Žádná snaha vytvořit mediální událost.
Pouze rodina.
A potom tichá mše pro ty, kteří se s ní chtěli rozloučit.
Právě toto rozhodnutí ukazovalo, jak moc pro něj bylo důležité uchovat poslední chvíle v důstojném a osobním duchu.
Jaroslava pro něj totiž nebyla veřejnou osobností, kterou by bylo třeba představovat médiím.
Byla jeho ženou.
Jeho životní partnerkou.
Člověkem, se kterým sdílel radosti i těžké chvíle.
A proto se rozhodl, že její poslední cesta nebude patřit fotografům ani veřejnosti.
Bude patřit rodině.
Přátelům.
A vzpomínkám.
Nejsilnější detail celého příběhu se však objevil až ve chvíli, kdy Neckář promluvil o plánované zádušní mši.
Ta měla proběhnout v kostele Církve československé husitské v pražských Vršovicích. Právě tam manželé podle jeho slov často společně chodili.
A potom přišlo jeho přání, které dodnes působí velmi osobně.
Václav Neckář chtěl, aby se zádušní mše za jeho milovanou Jarku konala 2. ledna – přesně v den jejích narozenin.
Nebyla to tedy náhodně vybraná neděle ani obyčejný den.
Bylo to datum, které patřilo jí.
Den, kdy by jí za normálních okolností přál k narozeninám.
Tentokrát však měl být stejný den věnován její památce.
A možná právě v tom je ukrytá největší síla celého příběhu.
Václav Neckář nechtěl, aby poslední vzpomínka na jeho ženu byla spojena pouze s její nemocí a odchodem.
Chtěl jí dát ještě jeden den.
Den, který měl připomínat, že se narodila.
Že žila.
Že milovala.
A že po sobě zanechala člověka, který na ni nezapomene.
Pohřeb měl proto zůstat tajný a v kruhu rodiny. Veřejnost dostala možnost rozloučit se až při následné zádušní mši.
Pro Václava Neckáře tak nebylo nejdůležitější, aby se o jeho bolesti dozvědělo co nejvíce lidí.
Naopak.
V nejcitlivější chvíli svého života chtěl soukromí.
A právě proto jeho rozhodnutí působilo tak silně.
Za desítkami let slávy, koncertů a fotografií se totiž skrýval člověk, který v prosinci 2015 přišel o svou životní lásku.
A poslední rozloučení s ní chtěl mít především jako manžel.
Ne jako slavný zpěvák.
Ne jako veřejně známá osobnost.
Ale jednoduše jako Václav, který se loučí se svou Jarkou.
