Některé herecké role zůstanou v paměti díky silnému příběhu. Jiné získají svůj skutečný význam až mnohem později. A právě to se stalo Jiřímu Bartoškovi v seriálu Smysl pro tumor. Na obrazovce se objevil jako muž, který se ocitl v nemocnici a setkal se tváří v tvář s rakovinou. Pro diváky to byl příběh. Pro Bartošku však mělo toto téma mnohem osobnější rozměr.
Když seriál vznikal, mohl působit jako odvážný televizní projekt, který se rozhodl mluvit o nemoci bez zbytečného patosu. Rakovina v něm nebyla vzdáleným slovem, o kterém se mluví šeptem. Byla součástí každodenního života postav, jejich vztahů, obav i nadějí.
Bartoška v seriálu ztvárnil Antonína Vaňka, dědečka jedné z hlavních postav. Jeho postava se setkává s mladým pacientem Filipem, který se dozvídá, že má rakovinu. Oba muži se ocitají ve stejném nemocničním prostředí, ale každý k nemoci přistupuje jinak.
Právě jejich společné scény patřily k momentům, které dokázaly spojit humor s vážným tématem.
Seriál Smysl pro tumor vznikl podle belgické předlohy a Česká televize ho uvedla na začátku roku 2024. Tvůrci se rozhodli ukázat nemoc z trochu jiného úhlu. Nechtěli vytvořit pouze smutné drama, u kterého divák čeká na další špatnou zprávu.
Naopak.
Vedle obav a nejistoty se v příběhu objevoval humor, obyčejné každodenní situace a také okamžiky, kdy se lidé snaží žít normálně navzdory tomu, že se jejich život během jediného dne změnil.
A právě Bartoškova přítomnost v tomto příběhu byla mimořádně důležitá.
Herec měl přirozenou schopnost dodat scénám klid a nadhled. Nemusel pronášet dlouhé monology. Stačil jeho pohled, krátká poznámka nebo způsob, jakým se na situaci díval. Diváci ho znali desítky let a právě proto jeho postava působila přesvědčivě.
Jenže za kamerou existoval ještě jeden příběh.
Jiří Bartoška totiž nebyl člověkem, který by o rakovině mluvil jen jako herec.
Sám měl s touto nemocí zkušenost.
A právě tato skutečnost dává některým scénám seriálu zpětně úplně jinou atmosféru.
Když se v televizi mluví o diagnóze, člověk může jednoduše říct, že jde o scénář. Herec dostane text, naučí se dialogy, postaví se před kameru a zahraje emoci, kterou od něj režisér očekává.
Bartoška však věděl, že některé věty mají skutečnou váhu.
Věděl, co znamená slyšet diagnózu. Věděl, co znamená čekat na výsledky. Věděl, jak se člověku může během chvíle změnit pohled na obyčejné věci, které ještě včera považoval za samozřejmost.
A přesto právě on dokázal v seriálu vytvořit postavu, která nepůsobila jako někdo, kdo se lituje.
To bylo na jeho hereckém projevu možná nejzajímavější.
Nemoc v jeho podání nebyla jen synonymem pro strach. Byla také důvodem přemýšlet o životě jinak.
Tvůrci seriálu se navíc rozhodli udělat něco, co v českém televizním prostředí nebývá samozřejmostí. Na konci jednotlivých epizod dostávali prostor skuteční mladí lidé, kteří si léčbou rakoviny prošli. Nemluvili jako herci. Neměli napsané dialogy. Vyprávěli vlastní zkušenosti.
Díky tomu se hraný příběh najednou spojoval s realitou.
Divák mohl sledovat osud filmové postavy a vzápětí slyšet člověka, který stejnou nemoc skutečně prožil.
Seriál tím získal další rozměr.
Nešlo už pouze o televizní zábavu. Šlo o snahu otevřít téma, o kterém se lidé často bojí mluvit.
A právě Bartoška byl jedním z herců, kteří tomuto projektu dodali důvěryhodnost.
Jeho jméno totiž nebylo spojováno jen s filmem a divadlem. Pro několik generací Čechů představoval člověka, kterého znali z obrazovky i z veřejného života. Desítky let patřil k nejvýraznějším českým hercům a současně se stal tváří karlovarského filmového festivalu.
Když se proto objevil v seriálu o rakovině, diváci dobře věděli, že toto téma není pouze vzdálenou fikcí.
Přesto by tehdy málokdo dokázal předvídat, jak silně budou jeho slova působit o rok později.
Bartoška totiž dlouho neměl potřebu svou nemoc dramatizovat. Veřejně působil jako člověk, který se snaží pokračovat v práci a žít co nejběžněji. Ani ve chvílích, kdy se o jeho zdravotním stavu mluvilo, se z něj nestal člověk, který by svou nemoc stavěl do centra všeho.
Možná právě proto jeho účinkování ve Smyslu pro tumor působilo tak přirozeně.
Nebyl to herec, který by se snažil diváka přesvědčit, že rozumí bolesti.
Byl to člověk, který ji skutečně poznal.
V seriálu navíc jeho postava představovala staršího muže, který může mladšímu pacientovi nabídnout zkušenost a určitý nadhled. Rozdíl mezi generacemi se postupně stírá. Nemoc totiž v nemocničním pokoji nerozlišuje mezi mladým člověkem a starším mužem.
Každý má své obavy.
Každý čeká.
Každý si v určité chvíli položí otázku, co bude dál.
A právě tato jednoduchá lidskost byla jednou z nejsilnějších stránek seriálu.
Pro Bartošku však měla celá zkušenost ještě další význam. Nešlo jen o roli. V době, kdy se před kamerou mluvilo o rakovině, už měl za sebou vlastní zkušenost s nemocí. V minulosti podstoupil léčbu rakoviny mízních uzlin v mezihrudí a právě o své zkušenosti se nebál mluvit.
Nechtěl kolem tématu vytvářet tajemství.
Naopak.
Jeho postoj byl v mnoha ohledech jednoduchý: o rakovině je potřeba mluvit otevřeně.
A právě proto dnes některé jeho scény působí tak silně.
Tehdy mohli diváci sledovat Bartošku jako zkušeného herce, který ztvárňuje nemocného člověka. Dnes už ale vědí, že za některými emocemi nebyla jen herecká technika.
Byla tam osobní zkušenost.
A právě na konci celého příběhu přichází nejdůležitější detail.
Bartoška se totiž do seriálu Smysl pro tumor dostal v době, kdy sám věděl, co znamená bojovat s rakovinou. Jeho postava Antonína Vaňka se ocitla v nemocnici vedle mladého pacienta, který právě začínal svou vlastní cestu léčbou.
Pro Bartošku to tedy nebyla pouze role člověka, který má o rakovině něco říct.
Byla to role člověka, který tuto zkušenost znal z vlastního života.
A proto dnes jeho účinkování v seriálu působí mnohem silněji než v době premiéry.
Tehdy diváci viděli Jiřího Bartošku jako herce.
Dnes v některých jeho scénách mohou vidět také člověka, který věděl, o čem mluví.
Největší síla jeho účasti ve Smyslu pro tumor tak nespočívá v dramatických scénách ani v samotném tématu nemoci. Spočívá v jednoduché skutečnosti, která se naplno ukázala až později: Bartoška nemusel rakovinu pouze hrát. On věděl, jaké to je.
A právě proto jeho slova o otevřeném mluvení o této nemoci dnes znějí jinak než tehdy.
Jako slova člověka, který nejen hrál příběh někoho nemocného, ale sám si podobnou životní zkouškou prošel.
Možná právě proto má jeho role ve Smyslu pro tumor tak zvláštní místo v jeho pozdější kariéře.
Na obrazovce zůstal jako Antonín Vaněk.
Ale za touto postavou byl stále Jiří Bartoška – člověk, který se rozhodl o nemoci nemlčet.
