Když se slavný herec objeví v nemocnici, člověk si okamžitě začne klást otázky. Tentokrát navíc Jiří Bartoška neležel v nemocniční posteli kvůli obyčejnému natáčení. Na jeho tváři byla vidět rána, obočí měl rozseknuté a okolnosti celého incidentu působily na první pohled mnohem dramatičtěji, než by se mohlo zdát.
V té době bylo Bartoškovi 67 let a stále patřil mezi nejvýraznější české herce. Měl za sebou desítky filmových a televizních rolí, divadelní kariéru i práci spojenou s karlovarským filmovým festivalem. Na place byl navíc známý svou profesionalitou. Ani náročné scény ho proto jen tak nezastavily.
Tentokrát ale natáčení seriálu Reportérka přineslo situaci, která skončila v nemocnici.
Příběh seriálu přitom vyžadoval scénu, která měla působit velmi realisticky. Bartoška ztvárňoval novináře Karla Vlacha a jeho postava se dostala do konfliktu s neonacisty. Následovala rvačka, která rozhodně nepatřila k těm jednoduchým scénám, jež herec odehraje během několika minut a potom se jde dál.
Naopak.
Natáčení zabralo prakticky celý den.
Režisér Dan Svátek později popsal, že samotná bitka se natáčela dlouhé hodiny. Až na úplném konci přišla část, v níž měl být Karel Vlach zmlácen. Bartoška se při scéně opakovaně ocital na zemi a desítky minut se měl válet po studeném povrchu.
Pro herce to nebyla pohodlná práce. Přesto ji absolvoval.
A právě tady začíná příběh, který dnes působí zvláštně i proto, že se odehrál několik měsíců předtím, než se Bartoškův skutečný život výrazně změnil.
Tehdy totiž nikdo netušil, že nemocniční prostředí, které bylo součástí seriálového příběhu, se brzy stane součástí jeho reality.
Bartoška v Reportérce natáčel také scény odehrávající se v nemocnici. Pro potřeby seriálu vznikaly v upravených prostorách ústavu laboratorní diagnostiky na Vinohradech. Všechno mělo působit jako součást televizního příběhu.
Herci i štáb samozřejmě věděli, že jde o fikci.
Jenže později získaly tyto záběry úplně jiný význam.
Během natáčení totiž nikdo netušil, co přijde za několik měsíců. Bartoška se měl později potýkat s vážným zdravotním problémem a podstupovat chemoterapii. Jeho seriálová zkušenost s nemocnicí tak zpětně působila téměř symbolicky.
Ještě předtím však musel zvládnout náročnou akční scénu.
Režisér Dan Svátek si Bartoškovu profesionalitu velmi pochvaloval. Herec chtěl podle jeho slov natočit všech třináct připravených dílů. Přestože natáčení nebylo vždy jednoduché, nepřistupoval k práci způsobem, který by naznačoval, že se chce kvůli náročnosti některým scénám vyhýbat.
Naopak se snažil pokračovat.
A pak přišly první komplikace.
V následujících měsících už nebylo možné jednoduše oddělit filmovou realitu od té skutečné. Bartoška se dozvěděl o své nemoci a začal léčbu. Podle tehdejších informací šlo o rakovinu uzlin v mezihrudí.
Chemoterapie pokračovala a herec se rozhodl připravit na její důsledky po svém. Vlasy si raději oholil dopředu. Zároveň ale veřejně zdůrazňoval, že léčba podle jeho tehdejšího vyjádření probíhá úspěšně.
Přesto se nemohl okamžitě vrátit k herecké práci.
To, co se před kamerou odehrálo jako dramatická scéna, tak najednou dostalo úplně jinou váhu. Na obrazovce měl Bartoška představovat muže, který se stal obětí brutálního útoku. V reálném životě pak sám čelil mnohem vážnější zkoušce.
A právě fotografie z nemocničního prostředí mohly vyvolávat dojem, že herec utrpěl při natáčení opravdu vážné zranění. Rozseknuté obočí a jeho vzhled tomu rozhodně nepřidávaly na klidu.
Jenže skutečnost byla trochu jiná.
Bartoška se totiž do nemocnice nedostal proto, že by během natáčení utrpěl skutečné vážné zranění při rvačce. Jeho pobyt souvisel s následky samotného natáčení a především s tím, co jeho tělo během náročné práce muselo zvládnout. Scéna byla fyzicky vyčerpávající a herec během ní opakovaně padal na zem.
Na place se přitom nesetkával pouze s náročnými scénami. Režisér později vzpomínal také na další stránku Bartoškovy osobnosti.
Jedním z pozoruhodných detailů bylo jeho kouření.
Bartoška tehdy kouřil velmi často a podle Svátkových vzpomínek si zapálil prakticky kdekoliv. Režisér dokonce přiznal, že právě dlouhé hodiny strávené v uzavřených prostorách během natáčení ho nakonec přiměly s kouřením skončit. Byl prý po dokončení práce tak překouřený, že cigarety definitivně odložil.
Dnes je ale mnohem silnější jiná část celého příběhu.
Zpětně totiž působí až zvláštně, že Bartoška nejprve před kamerou natáčel nemocniční prostředí a fyzicky náročné scény, aby se o několik měsíců později skutečně ocitl v situaci, kdy jeho vlastní zdravotní stav začal zásadně ovlivňovat jeho život.
V době, kdy vznikaly záběry seriálu, nikdo nemohl vědět, jak blízko má fikce k realitě.
Až později se ukázalo, že právě tehdejší natáčení patřilo k posledním obdobím, kdy Bartoška mohl pracovat naplno bez toho, aby jeho nemoc určovala jeho každodenní program.
Přesto se ani tehdy nevzdal svého typického přístupu k práci.
To nejzajímavější na celé události proto není jen samotná fotografie herce s poraněným obočím nebo skutečnost, že po náročné scéně skončil v péči lékařů. Mnohem silnější je to, co přišlo až potom.
Teprve v dalších měsících vyšlo najevo, že skutečným problémem nebyla filmová rvačka.
Bartoška začal podstupovat chemoterapii kvůli rakovině uzlin v mezihrudí. Léčba pokračovala a herec kvůli ní musel na určitou dobu ustoupit od herecké práce. Přesto tehdy veřejnosti vzkázal, že léčba probíhá úspěšně.
A právě proto dnes fotografie z natáčení Reportérky působí jinak než v době, kdy vznikly.
Za rozseknutým obočím totiž nebyl jen televizní příběh a tvrdá filmová scéna. Byl za ním herec, který krátce nato vstoupil do mnohem skutečnějšího a těžšího boje.
To, co tehdy vypadalo jako obyčejná filmová nehoda a náročný den na place, se tak zpětně stalo zvláštní kapitolou v životě Jiřího Bartošky.
A možná právě proto mají tyto staré záběry dnes takovou sílu. Ukazují člověka, který ještě netušil, jak náročné období ho čeká — a přesto dál stál před kamerou, padal na zem, vstával a pokračoval v práci.
