Ještě nedávno se Jiří Krampol snažil působit, že se nevzdává. I když jeho zdravotní stav už nebyl zdaleka takový jako dříve, dokázal se mezi lidmi usmívat, vtipkovat a bavit své okolí. Kdo ho znal dlouhá léta, mohl mít pocit, že ani tentokrát si nenechá vzít svou typickou energii.
Jenže v létě 2025 začalo být stále jasnější, že situace je vážnější.
Legendární herec a bavič se znovu ocitl v nemocnici. A tentokrát kvůli zdravotním problémům musel udělat něco, co pro člověka zvyklého na společnost a setkávání s přáteli nebylo vůbec jednoduché.
Zrušil svou plánovanou narozeninovou oslavu.
Na 11. července měl Jiří Krampol oslavit 87. narozeniny. Přátelé se na setkání těšili a všechno bylo připravené. Místo společného přípitku a vzpomínek ale přišla zpráva, že oslavu je nutné odložit. Krampol znovu skončil v nemocnici.
Pro jeho okolí to nebyla úplně nečekaná zpráva. Jeho zdravotní potíže se v posledních měsících zhoršovaly a do společnosti se už často dostával pouze na invalidním vozíku.
Ještě v polovině června se přitom objevil na oslavě 83. narozenin svého přítele, hudebníka Antonína Gondolána. A právě tyto poslední veřejné fotografie dnes působí zvláštním dojmem.
Krampol na nich sedí na vozíku, ale usmívá se. Popíjí limonádu, baví ostatní a podle svědectví působil v dobré náladě.
Jako by chtěl dát všem kolem sebe najevo, že se nic nemění.
Jenže jeho tělo už mu postupně dovolovalo stále méně.
Problémy s chůzí se staly natolik výraznými, že se bez invalidního vozíku prakticky neobešel. Pro muže, který byl po většinu života velmi aktivní, to musela být obrovská změna.
Krampol byl známý svou energií, pohybem a výraznou osobností. Po desetiletí vystupoval na jevišti, v televizi a před publikem. Lidé si ho spojovali s humorem a schopností rozesmát druhé.
Najednou byl odkázán na vozík.
A krátce nato přišla další hospitalizace.
Jeho přátelé začali mít skutečný strach.
Jeden z jeho blízkých přátel tehdy prozradil, že se na narozeninovou oslavu všichni těšili. Jenže v dané chvíli bylo mnohem důležitější, aby se Krampol dostal do pořádku.
„Nejdůležitější je, aby byl Jirka v pořádku,“ uvedl jeho blízký člověk.
Krampolův telefon v té době nikdo nezvedal. Jeho přítel navíc popsal, že s ním mluvil krátce předtím a herec podle jeho hlasu vůbec nepůsobil dobře.
Sotva mluvil.
Tato věta možná řekla o jeho tehdejším stavu víc než dlouhé popisy.
Ještě před několika týdny se dokázal smát ve společnosti. Teď měl podle lidí z okolí tak málo sil, že byl problém už samotný telefonát.
Nebyla to přitom jeho první vážná hospitalizace v daném roce.
Už v únoru 2025 skončil na jednotce intenzivní péče. Důvodem bylo zavodnění organismu, které souviselo s nedostatečnou funkcí srdce. Jeho tělo zadržovalo obrovské množství tekutin a stav byl natolik vážný, že lékaři museli zasáhnout.
Podle tehdejších informací mu z těla odstranili přibližně 18 litrů vody.
Pro člověka v pokročilém věku šlo o mimořádně náročnou situaci.
Přesto se Krampol po této zkušenosti znovu snažil pokračovat.
Nechtěl, aby ho lidé vnímali pouze jako nemocného člověka.
Chtěl být stále Jiřím Krampolem.
Člověkem, který se umí zasmát, udělat si legraci a mezi přáteli zapomenout na zdravotní problémy alespoň na několik hodin.
A právě proto působila jeho červnová návštěva narozenin Antonína Gondolána téměř povzbudivě.
Přestože se pohyboval na invalidním vozíku, podle svědků byl v dobré náladě. Usmíval se a dokázal bavit své okolí.
Mohlo se zdát, že se situace opět trochu stabilizovala.
Pak ale přišel červenec.
Krampol měl oslavit 87. narozeniny. Místo toho se znovu ocitl v nemocnici.
Oslava musela být odložena.
A právě tady se ukázalo, jak rychle se jeho situace změnila.
Ještě nedávno mohl sedět mezi přáteli, popíjet limonádu a rozdávat úsměvy. Teď už nebylo jisté, kdy se z nemocnice vrátí a zda bude mít dostatek sil na plánované setkání.
Pro jeho přátele bylo nejdůležitější jediné: aby se jeho stav zlepšil.
Krampol přitom poslední rok života strávil v domě sociálních služeb v Praze. Zpočátku se do takového zařízení stěhovat nechtěl, později si ale na nové prostředí zvykl.
Jeho pokoj se stal místem, kde měl více klidu a potřebnou péči.
Pro člověka, který byl celý život zvyklý na pohyb a společnost, to však byla zásadní životní změna.
Přesto se snažil udržet si kontakt s lidmi.
Přátelé za ním chodili a on se podle nich stále snažil být tím stejným Krampolem, kterého znali desítky let.
Jenže nemoc postupně určovala jeho možnosti.
A právě v posledních týdnech bylo vidět, že jeho tělo už nezvládá to, co dříve považoval za samozřejmost.
Nejprve se zhoršila chůze.
Potom přišla závislost na invalidním vozíku.
Následovala další hospitalizace.
A nakonec musel zrušit i oslavu vlastních narozenin.
Přitom právě narozeniny pro něj měly být důvodem k setkání s lidmi, které měl rád.
Místo oslavy ale přišlo čekání.
Čekání na to, zda se jeho zdravotní stav zlepší.
Čekání, zda se bude moci vrátit mezi své přátele.
A především čekání, zda se podaří další zdravotní krizi zvládnout.
Krampol však ještě v té době nebyl člověkem, který by se chtěl vzdát.
Jeho životní příběh byl plný návratů. Zvládl desítky let práce, stovky televizních vystoupení, divadelní představení i kariéru jednoho z nejznámějších českých dabérů.
A i když už mu zdraví nedovolovalo žít jako dříve, jeho okolí stále mluvilo především o tom, že chce zůstat mezi lidmi.
Právě proto je dnes jeho poslední období tak silné.
Nešlo o náhlou změnu během jediného dne.
Byl to postupný proces.
Nejdříve méně pohybu. Potom vozík. Nemocnice. Oslava, která se neuskutečnila.
A pak už přicházely další a další zdravotní komplikace.
Největší zlom přitom přišel právě ve chvíli, kdy měl Krampol slavit své 87. narozeniny.
Místo narozeninového stolu ale skončil znovu v nemocnici.
Jeho přátelé tehdy ještě doufali, že se situace obrátí k lepšímu. Nikdo z nich však netušil, že se blíží úplný konec.
Jiří Krampol zemřel 26. července 2025 ve věku 87 let. Jeho zdravotní stav byl v posledních týdnech velmi vážný a právě opakované hospitalizace patřily k poslednímu období jeho života.
A právě zpětně získává jeho zrušená narozeninová oslava úplně jiný význam.
Nebyla to jen jedna odložená společenská událost.
Bylo to poslední narozeninové setkání, které už se nikdy neuskutečnilo.
Ještě v červnu se Jiří Krampol smál mezi přáteli a dokázal na chvíli zapomenout na své zdravotní problémy. O několik týdnů později už kvůli zhoršenému stavu nemohl přijít ani na vlastní oslavu.
A možná právě proto dnes fotografie z jeho posledního období působí tak silně.
Na některých z nich už sedí na invalidním vozíku.
Přesto se usmívá.
Přesto se snaží bavit ostatní.
A přestože jeho tělo postupně ztrácelo sílu, jeho povaha zůstávala stejná.
Krampol totiž ještě krátce před koncem ukázal něco, co ho provázelo prakticky celý život: i v těžkých chvílích se snažil zůstat člověkem, který rozdává dobrou náladu.
Jen tentokrát už mu na to zbývalo stále méně sil.
