Byl to okamžik, na který člověk nikdy nemůže být připravený. Václav Neckář měl krátce před koncertem vystoupit před publikem, zazpívat své známé písně a udělat to, co dělal celý život. Jenže tentokrát se jeho svět během několika minut změnil. Dozvěděl se, že zemřela jeho manželka Jaroslava, žena, která stála po jeho boku desítky let.
Přesto se večer vydal na pódium.
Na první pohled mohl koncert působit jako kterýkoli jiný. Lidé přišli poslouchat známého zpěváka, zazpívat si jeho písně a strávit večer s hudbou. Jen málokdo z nich ale mohl tušit, jak těžké chvíle Václav právě prožíval.
Jaroslava Neckářová zemřela v pondělí ve věku 76 let po dlouhé nemoci. V posledních letech ji trápily především vážné problémy s ledvinami. Kvůli nim musela pravidelně docházet na dialýzu, a to dokonce třikrát týdně. Její zdravotní stav proto rodina dlouhodobě sledovala s velkými obavami.
Pro Václava však nebyla Jaroslava pouze nemocnou ženou, o kterou se bylo potřeba starat. Byla jeho životní partnerkou.
Jejich společný příběh trval mnoho let a vytvořili spolu rodinu. Měli syna Václava, který se později spolu se svou manželkou podílel na péči o matku. Rodina tak v posledním období držela při sobě a snažila se Jaroslavě pomáhat, jak jen mohla.
Ještě na začátku roku 2015 Václav o její nemoci otevřeně hovořil. Věděl, že její zdravotní stav je vážný, a zároveň se sám dlouhodobě potýkal se zdravotními problémy. Péče o Jaroslavu proto nebyla jednoduchá ani pro něj.
Přesto za ní chodil a snažil se být nablízku.
Už několik měsíců před její smrtí musela Jaroslava kvůli vážným komplikacím do nemocnice. Václav za ní pravidelně dojížděl a podle tehdejších informací s ní trávil několik hodin denně. Nebyl to pro něj snadný čas.
Když tehdy mluvil o jejich odloučení, dal jasně najevo, jak moc mu manželka chybí. Jeho slova ukazovala, že jejich vztah nebyl jen formálním manželstvím, ale skutečným životním poutem.
Jaroslava navíc nebyla ženou, která by celý život zůstávala ve stínu svého slavného manžela.
Ještě před svatbou i během své profesní kariéry měla vlastní výraznou cestu. Pod dívčím jménem Žlábková působila jako přední baletka. Tancovala v Plzni, ve Výmaru, v Komické opeře v Berlíně a také v souboru Balet Praha.
Její kariéra ji tedy zavedla na významná divadelní a baletní jeviště. Později své zkušenosti předávala také mladším tanečníkům a určitou dobu učila tanec na pražské konzervatoři.
Vedle profesního života ale postupně vznikala především rodina.
S Václavem Neckářem měli syna Václava a jejich společný život pokračoval přes desítky let. Jaroslava tak byla součástí nejen zpěvákova soukromí, ale i období, kdy se jeho kariéra měnila a kdy sám procházel těžkými životními zkouškami.
Václav totiž nebyl člověkem, který by měl celý život bezstarostný.
Jeho vlastní zdravotní problémy ho v minulosti výrazně zasáhly. Přesto se dokázal vracet k hudbě a pokračovat v práci. Koncertování pro něj nebylo pouze zaměstnáním. Bylo součástí jeho života.
A právě proto přišel jeden z nejtěžších okamžiků až těsně před vystoupením.
Zpráva o Jaroslavině smrti ho zastihla v pondělí před koncertem ve Zlíně. Člověk by v takové chvíli pochopil, kdyby se rozhodl vystoupení zrušit. Václav ale nakonec na pódium přišel.
Rozhodnutí nebylo snadné.
Publikum před ním možná vidělo známého zpěváka, který plní svůj program. Za jeho vystoupením se však skrývala osobní tragédie, o které se právě dozvěděl.
Později přiznal, že to pro něj bylo nesmírně těžké. Zpíval s vědomím, že právě přišel o ženu, kterou miloval.
A právě tento okamžik se stal jednou z nejsilnějších částí celého příběhu.
Nešlo o to, že by bolest necítil. Právě naopak. Vystoupit před lidmi v takové chvíli pro něj podle jeho vlastních slov znamenalo obrovskou psychickou zátěž. Přesto se rozhodl koncert odzpívat.
Později vysvětloval, že o zrušení koncertu neuvažoval. Připomněl si totiž i jinou bolestnou situaci z minulosti, kdy během turné zemřela jeho maminka. Ani tehdy s bratrem koncerty nezrušili.
Pro Václava tedy hudba v těchto chvílích představovala také závazek vůči lidem, kteří přišli.
Ale pod světly pódia zůstával člověk, který právě ztratil svou životní partnerku.
Až když se člověk podívá na celý příběh zpětně, jednotlivé detaily do sebe začnou zapadat. Dlouhodobá nemoc. Pravidelné dialýzy. Pobyt v nemocnici. Manžel, který za ní každý den dojížděl. Rodina, která se o ni starala. A nakonec telefonát, který přišel v nejméně vhodnou chvíli.
Jaroslava odešla po dlouhé nemoci a její rodina ji podle dostupných informací doprovázela až do posledního období jejího života. Její syn Václav se společně s otcem a svou manželkou podílel na péči o ni.
Za jejím příběhem tak nezůstala pouze vzpomínka na manželku slavného zpěváka.
Zůstala po ní také vlastní umělecká stopa. Žena, která jako mladá baletka vystupovala na významných scénách, později učila tanec a vybudovala si vlastní profesní cestu. A především žena, která po mnoho let sdílela svůj život s Václavem Neckářem.
Právě proto byla zpráva o jejím odchodu pro zpěváka tak bolestná.
A teprve na úplném konci příběhu člověk pochopí, co se skutečně odehrálo v den, kdy měl zpívat ve Zlíně.
Václav Neckář se totiž o smrti své milované Jaroslavy dozvěděl jen krátce před koncertem. Přesto večer vystoupil a celý koncert odzpíval. Před publikem tak stál muž, který právě přišel o svou životní lásku – a přesto se rozhodl nezklamat lidi, kteří za ním přišli.
