Dovolená měla být chvílí odpočinku, změny prostředí a alespoň krátkého zapomenutí na každodenní starosti. Pro známého českého herce Zdeňka Žáka se ale během několika okamžiků změnila v úplně jiný příběh. Místo klidných dnů na severní Moravě přišel náhlý kolaps a rychlý převoz do nemocnice.
Čtyřiasedmdesátiletý herec, kterého diváci znají například ze seriálu Život na zámku, se ocitl v nemocnici v Třinci. Když se o jeho stavu začaly objevovat první informace, mnohé fanoušky znepokojilo především to, že tentokrát nešlo jen o obyčejnou nevolnost.
Sám Žák potvrdil, že mu nebylo dobře a že jeho potíže nějak souvisejí s ledvinami. Z nemocničního lůžka přitom nemluvil o žádném velkém dramatu. Spíše stručně popsal, co se stalo, a přiznal, že by si přál jediné – aby mu zase bylo lépe.
Jenže za touto krátkou větou se skrýval mnohem delší příběh.
Zdeněk Žák totiž se svým zdravím bojuje už řadu let. Problémy s ledvinami se u něj objevily poté, co výrazně přibral. Tehdy podle svých slov během krátké doby získal přibližně dvacet kilogramů a právě jeho manželka trvala na tom, aby vyhledal lékařskou pomoc. Vyšetření následně odhalila vážný problém.
Jedna z jeho ledvin podle jeho vlastních slov přestala fungovat a druhá byla výrazně poškozená. Od té doby se jeho život změnil. Pravidelně musí podstupovat dialýzu, která nahrazuje část práce ledvin a stala se pevnou součástí jeho každodennosti.
Přesto se Žák dlouho snažil žít co nejvíce normálně. Nechtěl, aby jeho zdravotní stav definoval celý jeho život. Pokračoval v práci, objevoval se na jevišti a zůstával aktivní i přes omezení, která s sebou jeho nemoc přinášela.
Ještě před dovolenou dokázal o svém stavu mluvit poměrně klidně. Dokonce říkal, že se cítí lépe a že dialýzu zvládá. Přestože mu lékaři v minulosti naznačovali, že transplantace by mohla být řešením, herec k ní přistupoval velmi zvláštním způsobem.
Nechtěl totiž automaticky přijmout možnost, že by dostal ledvinu, pokud by na ni čekali mnohem mladší pacienti.
Právě v tom se ukázal jeho pohled na život. Žák veřejně hovořil o tom, že pokud bude mít možnost pokračovat na dialýze, nechce zabírat místo někomu mladšímu, komu by transplantace mohla zásadně změnit život. Nebyla to lhostejnost k vlastnímu zdraví. Spíše zvláštní směs pokory, nadhledu a smíření s tím, co mu osud přinesl.
Jenže nemoc se nedá vždy naplánovat.
Na dovolené se jeho stav náhle zhoršil. Dne 2. září 2026 zkolaboval a skončil v nemocnici v Třinci. Pro člověka, který byl zvyklý své zdravotní problémy zvládat a pokračovat v práci, to byl další nečekaný zásah.
A právě tady začal příběh, který později nabral ještě vážnější rozměry.
Zdeněk Žák se totiž z nemocnice nemohl jednoduše vrátit ke svému běžnému životu. Jeho zdravotní komplikace začaly ovlivňovat také práci, která pro něj vždy znamenala mnohem víc než jen zaměstnání.
Divadlo je totiž jednou z nejdůležitějších součástí jeho života.
Žák strávil na jevišti desítky let a odehrál obrovské množství představení. Dokonce ani v minulosti ho zdravotní potíže vždy nedokázaly zastavit. Už v roce 2012 se mu během představení udělalo velmi špatně, točila se mu hlava a nemohl se zvednout. Kolegové tehdy přivolali sanitku a ukázalo se, že herec přechodil zápal plic.
Jeho současná situace však byla jiná.
Po kolapsu na dovolené se ukázalo, že tentokrát bude muset zvolnit opravdu výrazně. V následujících dnech se začaly objevovat informace o dalších zdravotních komplikacích a divadla musela řešit jeho pracovní závazky.
Pro někoho, kdo je zvyklý být na jevišti, může být právě nucená pauza jednou z nejtěžších částí celého období.
Zdeněk Žák měl přitom stále několik představení, ve kterých účinkoval. Jeho zdravotní stav ale neumožňoval návrat podle původních plánů. Divadelní vedení proto nakonec muselo hledat náhradníky.
A tím se jeho příběh dostal do další, mnohem smutnější roviny.
Nešlo už jen o několik dní v nemocnici. Jeho nepřítomnost začala být patrná i na scéně, kde byl po desetiletí doma.
Později byl herec převezen z Třince do nemocnice v Kolíně, aby byl blíž své rodině. V té době už se podle jeho slov přidaly další problémy. Zmínil potíže s nohou a také to, že lékaři se potřebují nejprve soustředit na srdce, než bude možné řešit další komplikace.
Zprávy o jeho zdravotním stavu tak postupně začaly být stále znepokojivější.
Přesto je důležité oddělit skutečná vyjádření od různých dramatických spekulací. Jeho dcera později odmítla některé zprávy, které jeho stav vykreslovaly jako bezprostřední ohrožení života. Jisté však bylo, že herec skutečně potřeboval nemocniční péči a že návrat k běžnému pracovnímu tempu nebyl v danou chvíli možný.
A právě tady se ukazuje největší paradox celého příběhu.
Muž, který byl po celý život zvyklý stát před publikem, najednou nemohl rozhodovat o tom, kdy se na jeviště vrátí. Muž, který dokázal pokračovat v práci i přes zdravotní omezení, musel tentokrát svou práci odložit.
A nejdůležitější informace přichází až na samém konci.
Zdeněk Žák už dříve otevřeně přiznal, že bez pravidelné dialýzy by jeho život nebyl možný. Sám velmi konkrétně popsal svou závislost na přístrojích a vysvětlil, že chodí na dialýzu několikrát týdně.
Právě jeho ledviny tedy nebyly jen jedním z mnoha zdravotních problémů. Šlo o dlouhodobý a zásadní stav, se kterým žije už několik let.
A nynější kolaps na dovolené ukázal, že ani jeho obrovská životní energie a chuť pokračovat v práci nemusí vždy stačit.
Zdeněk Žák však ani v této situaci nepůsobil jako člověk, který by se chtěl litovat. I přes zdravotní komplikace zůstává jeho největším přáním především to, aby se jeho stav zlepšil. Pro herce, který zasvětil značnou část života divadlu, přitom nyní zůstává otevřená otázka, kdy a zda se bude moci znovu postavit před diváky.
Jeho příběh tak není jen o jednom kolapsu na dovolené. Je o člověku, který se dlouhé roky snažil žít navzdory vážným zdravotním problémům, pokračoval v práci a nechtěl se vzdát života, který miloval.
A možná právě proto působí současná pauza z jeviště tak silně. Tentokrát totiž nejde o několik vynechaných představení. Pro Zdeňka Žáka je divadlo součástí života – a právě o tuto část svého života nyní musí alespoň na čas bojovat jiným způsobem.
