Laďka Něrgešová prožívá období, které by dokázalo člověka psychicky vyčerpat. Oblíbená moderátorka už více než rok čelí vážnému onemocnění mozku, náročné léčbě a následkům, které výrazně zasáhly do jejího každodenního života. Přesto se stále snaží žít naplno a hledat okamžiky, které jí dávají důvod usmívat se.
Nyní se rozhodla ukázat další část svého života. A tentokrát nešlo o televizní obrazovku ani o léčbu. Laďka nechala své fanoušky nahlédnout do světa, který jí v posledních měsících pomáhá zvládat všechno, co přišlo.
Po těžké diagnóze totiž našla nečekaný způsob, jak zaměstnat nejen ruce, ale především svou mysl.
Začala intenzivně malovat.
Její obrazy nejsou obyčejnou dekorací. Často na nich zachycuje anděly a motivy, které mají pro ni velmi osobní význam. Když se člověk podívá pozorněji, zjistí, že za jednotlivými detaily se skrývají emoce, vzpomínky i lidé, kteří jsou pro moderátorku nejdůležitější.
Jedním z obrazů je například zlatý anděl na modrém pozadí. Na první pohled působí klidně a něžně. Při bližším pohledu jsou ale vidět dvě malá srdíčka.
A právě ta mají svůj vlastní příběh.
Laďka jimi připomněla své dvě děti – dceru Medu a syna Adama. Právě oni jsou pro ni podle jejích slov jedním z největších důvodů, proč chce pokračovat a být tady co nejdéle.
Malování se pro ni postupně stalo způsobem, jak vyjádřit to, co se někdy těžko říká slovy. Akrylové barvy nanáší na plátno špachtlí a její díla si získala značný zájem. V době, kdy její život určují lékařské kontroly, léčba a nejistota, jí tak vzniká prostor, kde může alespoň na chvíli rozhodovat ona sama.
Její příběh ale začal mnohem dříve.
V červnu 2025 podstoupila operaci, při níž jí lékaři odstranili glioblastom – závažný nádor mozku. Od té doby prochází náročnou léčbou. Z obrazovky na určitou dobu zmizela, její život se dramaticky změnil a musela se vyrovnávat nejen s fyzickými následky nemoci, ale také s psychickou zátěží.
Přesto se postupně snažila vracet k tomu, co jí bylo blízké. K práci, lidem kolem sebe, cestování, dětem i obyčejným radostem.
Ani její současný život proto není jen o nemocnici.
Laďka cestuje, když jí to zdravotní stav dovolí, a snaží se využít chvíle, kdy se cítí lépe. V posledních měsících například navštívila Barcelonu a Řím. Dokonce i v době léčby si tak plní sny, které by možná za jiných okolností odkládala.
To všechno ale neznamená, že by nemoc zmizela.
Její léčba stále pokračuje a cesta rozhodně není u konce. V posledních týdnech se navíc objevily zdravotní komplikace, kvůli kterým podle médií přibližně měsíc nemohla vysílat. Následná léčba však její stav stabilizovala natolik, že se mohla postupně vracet k práci i ke svým dětem.
Pro Laďku je přitom práce mnohem víc než jen zaměstnání. Je součástí její identity a také způsobem, jak zůstat aktivní a mezi lidmi.
Možná právě proto se ani nyní nechce vzdát běžného života.
Její cesta je přitom o to bolestnější, že s podobnou nemocí se v minulosti setkala přímo ve své vlastní rodině.
Laďčina maminka zemřela na glioblastom. Stejnou diagnózu, která později zasáhla i ji samotnou, tedy poznala už z pozice dcery.
„Pořád to bolí,“ přiznala dříve moderátorka. A právě zkušenost s matčinou nemocí podle jejích slov ještě více posílila její přání zůstat co nejdéle se svými vlastními dětmi.
To je možná také důvod, proč se na svůj současný život snaží dívat jinak.
Nečekat, až bude všechno dokonalé.
Neodkládat radost na později.
A především nepřestat žít jen proto, že se její život změnil.
V minulosti už otevřeně mluvila o tom, jak těžké pro ni byly první týdny po operaci. Některé úplně obyčejné věci pro ni najednou představovaly problém a potřebovala pomoc okolí. Přesto se postupně začala vracet do života.
Také proto dnes její fotografie, obrazy a krátké zprávy na sociálních sítích působí úplně jinak než dříve.
Není v nich snaha předstírat, že se nic neděje.
Naopak.
Laďka svou nemoc neskrývá. Mluví o ní otevřeně, ukazuje léčbu a připouští, že některé dny jsou velmi těžké. Současně ale nechce, aby se její život smrskl pouze na diagnózu.
A právě v tom spočívá její současná síla.
Ne v tom, že by se nebála.
Ne v tom, že by měla jistotu, co bude za měsíc.
Ale v rozhodnutí pokračovat.
Malovat.
Pracovat.
Cestovat.
Být se svými dětmi.
A hledat krásu i ve dnech, které by mohly být naplněné pouze strachem.
V posledním období proto ukázala svým fanouškům také své nové obrazy. Andělé, srdce a další motivy se staly jakýmsi tichým deníkem jejího života. A právě jeden detail z jejího obrazu nakonec prozradil nejvíc.
Dvě srdíčka.
Dvě děti.
Dva důvody, kvůli kterým nechce přestat bojovat.
Laďka totiž navzdory všemu, čím prochází, poslala svým fanouškům jednoduchý vzkaz: „Já se zlomit nenechám…! Teď je mi prostě hezky.“
Není to tvrzení, že je po všem. Není to ani zpráva, že nemoc zmizela. Je to něco mnohem osobnějšího – rozhodnutí užít si okamžik, který je právě teď.
A možná právě proto její příběh tolik lidí zasahuje. Laďka Něrgešová v padesáti letech stále čelí velmi těžké životní zkoušce, ale zároveň ukazuje, že i uprostřed nejistoty mohou existovat chvíle radosti. A že někdy stačí dvě malá srdíčka na plátně, aby bylo jasné, pro koho chce člověk bojovat dál.
