Bývalý český premiér Mirek Topolánek patří k lidem, kteří byli vždy zvyklí jít přímo za svým cílem. Když se pro něco rozhodl, dokázal tomu věnovat veškerou energii a nenechal se snadno odradit překážkami. Dnes však čelí zkoušce, kterou nelze srovnávat s žádným politickým soubojem ani profesní výzvou. Jeho protivníkem je vážná nemoc a každý další krok pro něj znamená mnohem víc než pouhé splnění dalšího úkolu.
O svém přístupu k životu a boji s rakovinou promluvil Topolánek na veřejné debatě pořádané v rámci senátní předvolební kampaně Dagmar Peckové. Jeho vystoupení připomnělo, že za známou tváří bývalého předsedy vlády se skrývá člověk, který musí stejně jako ostatní pacienti hledat způsob, jak se vyrovnat s nejistotou, náročnou léčbou a otázkami, na které někdy neexistují jednoduché odpovědi.
Topolánek přitom zůstává věrný svému charakteru. Nesnaží se předstírat, že je všechno snadné, ale zároveň nechce svůj život podřídit pouze nemoci. Místo toho se soustředí na jednotlivé cíle a snaží se postupovat krok za krokem.
Když se člověk musí naučit dívat na život jinak
Vážná diagnóza dokáže změnit každodenní život během jediného okamžiku. Plány, které ještě nedávno působily samozřejmě, najednou dostávají jiný význam. Člověk začíná více přemýšlet o čase, o svých blízkých i o tom, co chce ještě zažít a dokončit.
Pro člověka, který byl dlouhá léta zvyklý rozhodovat, plánovat a nést odpovědnost, může být podobná situace obzvlášť náročná. Nemoc totiž nelze řídit stejným způsobem jako pracovní projekt. Ani pevná vůle nedokáže zaručit výsledek léčby.
Přesto může pomoci při zvládání jednotlivých dnů. Právě na tuto stránku svého přístupu Topolánek upozornil, když popisoval, jak se snaží se svou situací vypořádat. Podle něj vždy platilo, že pokud se do něčeho pustil naplno a rozhodl se, že to dokáže, udělal maximum pro to, aby svého cíle dosáhl.
Tento způsob uvažování si zachovává i nyní. Rozdíl je však v tom, že současná výzva se netýká kariéry ani veřejného života. Jde o vlastní zdraví a o snahu využít co nejlépe možnosti, které má k dispozici.
Síla vůle, která se nedá zaměnit za jistotu
O Topolánkově přístupu se dá říct, že se snaží zachovat si aktivní roli i v situaci, kdy mnoho věcí nemůže ovlivnit. Nesoustředí se pouze na vzdálenou budoucnost, ale hledá konkrétní body, ke kterým může směřovat.
Právě ty označuje za milníky. Nejde o velká veřejná prohlášení ani o sliby, že všechno dobře dopadne. Jsou to cíle, na které se může soustředit a za nimiž chce důsledně jít.
Takový přístup může být pro člověka s vážnou nemocí důležitý. Když je budoucnost nejistá, konkrétní úkoly pomáhají zachovat pocit směru. Každý dokončený krok pak může znamenat něco víc než jen další položku na seznamu povinností.
Zároveň je důležité rozlišovat mezi odhodláním a jistotou výsledku. Ani nejsilnější vůle nemůže nahradit lékařskou péči nebo ovlivnit všechny okolnosti nemoci. Topolánkův přístup však ukazuje, že člověk může hledat způsob, jak zůstat aktivní, i když nemá pod kontrolou celý vývoj situace.
A právě tato schopnost soustředit se na to, co lze udělat dnes, může být v těžkých chvílích významnější než velká slova o odvaze.
