Český umělecký svět zasáhla zpráva, na kterou nebyl připravený. Ve věku 78 let zemřel herec Jiří Bartoška, jedna z nejvýraznějších osobností české kultury, muž s nezaměnitelným charismatem, osobitým humorem a úsměvem, který si dokázal získat lidi napříč generacemi. Jeho odchod hluboce zasáhl nejen diváky, ale především přátele a kolegy, kteří s ním sdíleli dlouhá léta profesního i osobního života.
Mezi těmi, kteří zprávu přijali s obrovským smutkem, byla také Dagmar Havlová. Bývalá první dáma České republiky měla k Bartoškovi blízký vztah a jeho smrt pro ni znamenala další bolestnou ztrátu. Když se o jeho odchodu dozvěděla, rozhodla se své pocity neskrývat. Její slova na sociálních sítích ukázala, jak hluboce se jí tato zpráva dotkla.
Podobně silně reagovala také herečka Iva Janžurová. Ta ještě krátce předtím doufala, že se s Bartoškou setká na filmovém festivalu v Karlových Varech. Místo dalšího společného setkání však přišla zpráva, která jí vzala slova.
Za smutnými reakcemi známých osobností se skrývá příběh muže, který pro českou kulturu znamenal mnohem víc než jen slavného herce.
Muž, kterého si lidé oblíbili nejen kvůli jeho rolím
Jiří Bartoška patřil k hercům, kteří dokázali zaujmout už pouhou přítomností. Měl přirozenou eleganci, výrazný hlas a smysl pro humor, díky němuž působil jako člověk, se kterým by si mnozí rádi sedli ke stolu a dlouho si povídali.
Diváci ho znali z řady filmů a seriálů. Výrazně se zapsal například do povědomí publika díky seriálu Cirkus Humberto, filmům Je třeba zabít Sekala, Anděl Páně nebo Teorie tygra. Každá z těchto rolí ukázala jinou stránku jeho hereckých schopností.
Bartoška však nebyl pouze filmovou hvězdou. Dlouhá léta stál také v čele Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Pod jeho vedením se festival stal jednou z nejvýznamnějších kulturních událostí v České republice a místem, kde se potkávaly světové filmové hvězdy, tvůrci i milovníci kinematografie.
Přesto si zachovával pověst člověka, který se nebral příliš vážně. Dokázal být elegantním představitelem českého filmu a současně kamarádem, jenž si uměl udělat legraci ze sebe i ze života.
Právě tato kombinace profesionality, šarmu a lidskosti způsobila, že jeho odchod vyvolal tak silné emoce.
Dagmar Havlová promluvila o bolesti, kterou už dlouho nezažila
Když se Dagmar Havlová dozvěděla, že její přítel zemřel, sdílela na Instagramu osobní vzkaz. Její slova byla krátká, ale prozradila mnohé o tom, jak těžce tuto zprávu přijala.
„Před hodinou mi volal kamarád, že umřel Barťák. Poprvé po odchodu manžela brečím. Napíšu vzpomínku na Jirku jindy. Teď to nějak nelze. Andreo, Kačko, Janku, upřímnou soustrast,“ napsala.
Z jejího vyjádření bylo patrné, že v danou chvíli nedokázala hledat správná slova. Nechtěla se pouštět do dlouhého vzpomínání ani popisovat všechny společné zážitky. Potřebovala pouze vyjádřit svůj smutek a poslat soustrast rodině zesnulého herce.
Zmínka o Václavu Havlovi byla obzvlášť silná. Dagmar Havlová se tak vrátila k bolesti, kterou prožila po smrti svého manžela v prosinci 2011. Ztráta Jiřího Bartošky v ní zřejmě znovu otevřela emoce spojené s loučením s blízkým člověkem.
Její slova zároveň připomněla, že za veřejně známou tváří bývalé první dámy stojí žena, která stejně jako ostatní lidé prožívá přátelství, zármutek a chvíle, kdy je těžké přijmout, že někdo blízký už není.
Bartoška pro ni nebyl pouze známým hercem. Jejich vztah byl založený na osobní blízkosti a vzájemné úctě. Proto nebylo překvapivé, že se s jeho odchodem nedokázala okamžitě vyrovnat.
Iva Janžurová doufala, že ho ještě potká
Silné emoce neskrývala ani Iva Janžurová, jedna z nejvýraznějších českých hereček. Zpráva o Bartoškově smrti ji zastihla ve chvíli, kdy se těšila na další ročník filmového festivalu v Karlových Varech.
V rozhovoru pro CNN Prima NEWS přiznala, že o úmrtí věděla teprve krátce a že už plakala. Její reakce byla spontánní a hluboce osobní.
„Na vzpomínání je v tuhle chvíli strašně brzo. Vím to asi půl hodiny a už jsem probrečela ubrus u stolu,“ uvedla.
Poté popsala, co pro ni Jiří Bartoška znamenal. Podle jejích slov byl jedinečnou osobností, kterou nebylo možné napodobit ani nahradit. Vyzařovalo z něj přátelství, kolegialita, laskavost, radost a humor. Současně dokázal dát důležitým okamžikům vážnost, kterou si zasloužily.
Janžurová vzpomínala také na jeho působení během festivalu v Karlových Varech. Jeho přítomnost pro ni byla součástí atmosféry, na kterou se každý rok těšila.
„Zrovna dnes jsem si do kalendáře zapisovala datum, kdy filmový festival bude. Doufala jsem, že tam Jiřího uvidím a potkám se tam s ním, protože to byl vždy krásný okamžik,“ svěřila se.
Právě tato slova vystihla bolest, kterou přináší náhlá ztráta. Člověk dál plánuje běžné věci, počítá s dalším setkáním a těší se na rozhovor, který měl teprve přijít. Potom se ale dozví, že už žádná další příležitost nebude.
Vzpomínky zaplavily českou uměleckou scénu
Na Jiřího Bartošku vzpomínali také další známí umělci. Jeho smrt zasáhla Jiřinu Bohdalovou, Evu Holubovou, Zdeňka Svěráka, Ondřeje Vetchého i režiséra Zdeňka Trošku.
Každý z nich vnímal Bartošku trochu jinak, společným jmenovatelem však byla úcta k jeho osobnosti. Někteří připomínali jeho herecké mistrovství, jiní jeho humor a schopnost vytvořit kolem sebe přátelskou atmosféru.
Ondřej Vetchý vyjádřil obavu, že svět bez Bartošky bude méně přívětivým místem. Jiřina Bohdalová zase reagovala s bolestí a nepochopením, proč musí odcházet právě lidé, kteří mají ještě tolik co nabídnout.
Vzpomínky přicházely také od lidí, kteří s ním spolupracovali při filmových projektech nebo se s ním pravidelně setkávali na festivalu. Pro mnohé nebyl jen kolegou, ale člověkem, jehož přítomnost dokázala proměnit obyčejné setkání v příjemný zážitek.
Zármutek se tak neomezil pouze na jednu generaci herců. Bartoškův odchod zasáhl celé prostředí českého filmu, divadla i televizní tvorby.
Boj s nemocí, o kterém mluvil s nečekaným nadhledem
Jiří Bartoška v minulosti otevřeně hovořil také o svém boji s rakovinou. O nemoci přemýšlel způsobem, který odpovídal jeho osobitému pohledu na život. Nesnažil se předstírat, že strach neexistuje, ale odmítal dovolit, aby se stal jediným tématem jeho každodenního života.
V rozhovoru pro časopis Reflex přirovnával svůj přístup k nemoci k tomu, jak lidé přistupují k jiným zdravotním problémům. S typickým nadhledem zdůrazňoval, že nechtěl, aby se rakovina stala středobodem všeho, co dělá.
Jeho postoj vystihoval charakter člověka, který se ani v těžkých chvílích nechtěl vzdát humoru. Kolegové na něj vzpomínali jako na někoho, kdo si dokázal zachovat optimismus a chuť do života i tehdy, když okolnosti nebyly jednoduché.
Jeho příběh byl připomínkou toho, že slavní lidé procházejí podobnými životními zkouškami jako ostatní. Rozdíl je často jen v tom, že jejich příběhy sleduje mnohem větší publikum.
Poslední zpráva, která zůstala v paměti
Jiří Bartoška zemřel 8. května 2025 ve věku 78 let. Jeho odchod znamenal konec jedné významné kapitoly české filmové historie. Zanechal po sobě desítky rolí, dlouholetou práci pro karlovarský festival a vzpomínky lidí, kteří ho měli rádi.
Pro Dagmar Havlovou to byla ztráta blízkého přítele, která jí připomněla bolest spojenou se smrtí manžela. Pro Ivu Janžurovou znamenala konec naděje na další setkání, na které se už těšila. A pro českou kulturní scénu odešel člověk, jehož charisma a osobitý styl byly po desetiletí nepřehlédnutelné.
Možná právě proto jeho smrt vyvolala tolik emocí. Nešlo jen o rozloučení se slavným hercem, ale také s člověkem, který pro své okolí představoval přátelství, humor a pocit, že některá setkání mají své pevné místo v životě.
Dagmar Havlová tehdy nedokázala napsat dlouhou vzpomínku. Iva Janžurová se během rozhovoru neubránila slzám. Jejich slova ukázala, že za filmovými cenami, slavnými rolemi a veřejnými vystoupeními existují vztahy, které nelze nahradit.
A právě na ty bude česká kulturní scéna vzpomínat možná nejdéle: na Jiřího Bartošku nejen jako na velkého herce, ale také jako na přítele, který dokázal lidem kolem sebe přinášet radost a jehož odchod zanechal citelnou prázdnotu.
