V českém kulturním světě zavládnul hluboký smutek. Zpráva, která se v neděli dostala mezi pracovníky známého Divadla Spejbla a Hurvínka, byla natolik bolestná, že jí mnozí zpočátku nedokázali uvěřit. Člověk, se kterým dlouhá léta sdíleli práci, společné chvíle, přípravy představení i každodenní divadelní život, náhle odešel. Zůstalo po něm prázdné místo, vzpomínky a otázky, na které už nebude možné dostat odpověď.
Divadlo Spejbla a Hurvínka patří k nejvýznamnějším českým loutkovým scénám. Jeho jména znají celé generace diváků. Spejbl, Hurvínek, Mánička, paní Kateřina a Žeryk provázejí české rodiny už desítky let a jejich představení se stala součástí kulturní tradice. Za každým vystoupením se však skrývá práce mnoha lidí, kteří nejsou vždy vidět před publikem, ale bez nichž by divadelní kouzlo nikdy nevzniklo.
Jedním z nich byl také Jan Černohorský, kterému přátelé říkali Johny. Pracoval jako osvětlovač a zvukař a v posledních letech byl součástí technického týmu Divadla Spejbla a Hurvínka. Jeho práce nebyla vždy na očích diváků, přesto byla pro každé představení nesmírně důležitá.
Divadelní svět je zvláštní prostředí. Lidé, kteří v něm pracují, spolu tráví mnoho času, připravují jednotlivá představení, řeší nečekané situace a společně prožívají úspěchy i náročné chvíle. Postupně mezi nimi vznikají vztahy, které často přesahují běžné pracovní kontakty. Proto může být ztráta jednoho kolegy tak bolestná pro celý tým.
Když se pracovníci divadla dozvěděli, co se stalo, rozhodli se svou bolest sdílet také s veřejností. Na sociálních sítích zveřejnili dojemné rozloučení, ve kterém přiznali, že zprávě stále nemohou uvěřit.
„V neděli nás zastihla zpráva, které ještě stále nemůžeme uvěřit. Náš milý kolega Honza Černohorský přišel tragicky o život,“ napsali jeho kolegové.
Jejich slova nebyla dlouhá, ale nesla v sobě hluboký smutek. Zároveň připomněli, že na svého kolegu nezapomenou a že si budou vážit každé společné chvíle, kterou s ním mohli prožít.
„Milý Honzo, od té chvíle jsme myšlenkami s tebou. Děkujeme ti za každou společnou chvíli a přejeme ti, ať tě na tvé další cestě provází laskavé světlo,“ uvedli v závěru svého rozloučení.
Jan Černohorský se narodil 16. května 1980. Bylo mu pouhých 46 let. Jeho život byl úzce spojený s Kladnem, kde se dlouhodobě podílel na kulturním dění a kde si vytvořil řadu přátelských vztahů.
Více než osmnáct let pracoval v kladenském Divadle Lampion. Působil tam jako zvukař a osvětlovač. Lidé, kteří ho znali, si ho tak mohli spojovat nejen s pražským Divadlem Spejbla a Hurvínka, ale také s dlouholetou prací na místní divadelní scéně.
Jeho působení však zdaleka nekončilo u technické stránky představení. Hudba byla další velkou součástí jeho života. Jan Černohorský byl muzikantem, zpíval a hrál na kytaru. Byl členem kapely Loužek a svou hudbou doprovázel také různé kulturní akce a vernisáže.
Pro mnoho lidí tak nebyl pouze kolegou z divadelního prostředí. Byl také kamarádem, hudebníkem a člověkem, který se aktivně zapojoval do života svého města.
Zpráva o jeho smrti zasáhla také Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně. Jeho pracovníci zveřejnili vlastní vzpomínku, ve které zdůraznili, že Johny byl sice součástí muzejního týmu jen krátce, ale přátelství s ním trvalo mnohem déle. Připomněli jeho dobrosrdečnost, vynalézavost a výraznou osobnost.
Jejich slova ukazují, že jeho odchod nezasáhl pouze jedno pracoviště. Smutek se rozšířil mezi lidi z různých částí kladenského kulturního života.
Na Jana Černohorského zavzpomínali také zástupci pražského divadla Semafor. I tam ho znali jako kolegu, osvětlovače a muzikanta. Ve svém vyjádření přiznali, že zprávě o jeho tragickém odchodu stále odmítají uvěřit.
Velmi osobní vzpomínku zveřejnila také kapela Zrní. Její členové si ho budou pamatovat především jako veselého, srdečného člověka, který byl často spojován s kytarou a společným muzicírováním.
Právě takové vzpomínky ukazují, jakou stopu může člověk zanechat v životech ostatních. Nemusí být televizní hvězdou ani známou osobností, aby na něj lidé vzpomínali s velkou úctou a láskou.
Ačkoli se veřejnost o jeho smrti dozvěděla prostřednictvím oznámení divadla, jedna zásadní okolnost zůstává nejasná. Okolnosti tragické události nebyly v původních zprávách podrobně vysvětleny a blízcí ani kolegové nezveřejnili další podrobnosti.
Jisté je, že Jan Černohorský zemřel v neděli 1. listopadu 2026 ve věku pouhých 46 let. Jeho odchod zasáhl kolegy z Divadla Spejbla a Hurvínka, Divadla Lampion, Semaforu i hudební přátele.
Česká kulturní scéna tak přišla o člověka, který sice nestával pravidelně před kamerami ani na hlavním jevišti, ale jeho práce a osobnost byly důležitou součástí světa, který miloval.
Zůstávají po něm hudba, společné vzpomínky a lidé, kteří na něj nezapomenou. A právě jejich slova jsou v těchto dnech nejvýmluvnějším připomenutím toho, jak moc může jeden člověk znamenat pro své okolí.
