Helena Vondráčková patří k nejvýraznějším osobnostem české hudební scény. Její hlas znají celé generace posluchačů a její kariéra trvá už desítky let. Během života potkala mnoho slavných lidí, spolupracovala s významnými umělci a zažila nespočet okamžiků, na které nikdy nezapomene. Některé vzpomínky jsou plné radosti, jiné přinášejí úsměv až s odstupem času. A právě o jednu takovou se nyní podělila.
Na první pohled by se mohlo zdát, že mezi dvěma slavnými ženami, které se pohybují ve světě showbyznysu už tolik let, nemůže nic překvapivého vzniknout. Obě mají za sebou mimořádné kariéry, obě poznaly slávu i náročné chvíle a obě si dokázaly vybudovat pevné místo v srdcích českého publika. Přesto se ukázalo, že i dlouholeté přátelství může přinést situaci, která člověka pořádně zaskočí.
Jiřina Bohdalová je totiž známá tím, že si rozhodně nebere servítky. Když se jí něco nelíbí, nemá potřebu předstírat opak. Její přátelé oceňují, že se nepřetvařuje a dokáže říct svůj názor přímo, bez ohledu na to, kdo stojí před ní. Nezáleží jí na tom, jestli mluví s obyčejným člověkem, nebo s někým, koho obdivují miliony lidí. Pokud má pocit, že někdo udělal chybu, umí se ozvat.
Tuto její vlastnost dobře znají i lidé z jejího blízkého okolí. Mezi nimi je například zpěvák Petr Janda, ale také Helena Vondráčková. A právě zpěvačka nyní připomněla příhodu, která ukazuje, jak otevřená a zásadová Jiřina Bohdalová dokáže být.
Vzpomínka se dostala na veřejnost během slavnostní vernisáže věnované životu a dílu legendární herečky. Výstava se konala v pražském Tančícím domě a přilákala řadu významných hostů. Setkání mělo připomenout nejen dlouhou uměleckou dráhu Jiřiny Bohdalové, ale také její osobnost, vztahy a příběhy, které se za desítkami let její práce nashromáždily.
Právě v takové atmosféře dostala Helena Vondráčková příležitost zavzpomínat na společné zážitky. A jeden z nich se odehrál daleko od České republiky, během cesty do Afriky.
Zpěvačka tam cestovala se skupinou Amfora. Během pobytu navštívili také kostel, kde je ještě před vstupem upozornili na důležité pravidlo. Uvnitř nebylo vhodné fotografovat ani pořizovat videozáznamy. Taková upozornění nejsou ničím neobvyklým. V mnoha náboženských prostorách je totiž důležité respektovat místní zvyklosti, soukromí věřících a samotný charakter místa.
Jenže to, co se následně odehrálo, se Heleně Vondráčkové vrylo do paměti.
V kostele totiž vystupoval mimořádný pěvecký sbor. Jeho gospelové vystoupení zpěvačku natolik uchvátilo, že měla pocit, jako by se ocitla u něčeho opravdu výjimečného. Hudba v ní vyvolala silné emoce a její zážitek byl tak intenzivní, že si chtěla alespoň malou část tohoto okamžiku uchovat.
Věděla, že podobný gospel už možná nikdy neuslyší. Atmosféra, hlasy zpěváků a celkové prostředí na ni hluboce zapůsobily. V takové chvíli člověk někdy jedná spontánně, protože má strach, že mu něco krásného navždy unikne.
Helena proto sáhla po fotoaparátu a rozhodla se kousek vystoupení tajně zaznamenat.
Možná si v tu chvíli myslela, že si nikdo ničeho nevšimne. Jenže vedle ní seděla žena, která měla velmi dobrý přehled o tom, co se kolem děje. Jiřina Bohdalová totiž celý okamžik viděla.
A nebyla to situace, kterou by hodlala jen tak přejít.
Po skončení návštěvy kostela přišel okamžik, na který Helena Vondráčková dodnes vzpomíná. Jakmile vyšly ven, její slavná kamarádka jí dala jasně najevo, že s jejím jednáním nesouhlasí. Nebyla to žádná nenápadná poznámka ani opatrné upozornění. Jiřina jí podle zpěvaččiných slov pořádně vynadala a důrazně jí vysvětlila, že takové chování nebylo vhodné.
Právě tato příhoda dokonale vystihuje povahu Jiřiny Bohdalové. Nezáleží na tom, zda jde o slavnou zpěvačku, dlouholetou přítelkyni, nebo někoho jiného. Pokud někdo nerespektuje pravidla, která byla předem jasně stanovena, dokáže mu to říct přímo do očí.
A co na to Helena Vondráčková? Z jejího vyprávění vyplynulo, že se rozhodně nepokoušela hádat ani hledat výmluvy. Sama totiž věděla, že Jiřina má pravdu. Přiznala, že její kamarádka měla v dané situaci naprosté oprávnění ji napomenout, a proto jí ani neodporovala.
Právě tento detail je možná na celém příběhu nejzajímavější. Helena Vondráčková, která sama patří k největším hvězdám české populární hudby, neměla problém uznat vlastní chybu. Nešlo o žádný velký konflikt, který by mezi oběma ženami zanechal trvalé následky. Naopak. Zpěvačka příhodu vypráví jako vzpomínku na ženu, která se nebojí být upřímná ani k lidem, na kterých jí záleží.
Podobné okamžiky často vypovídají o přátelství více než velká veřejná gesta. Skutečný přítel totiž nemusí vždy souhlasit a někdy je právě ten, kdo nás upozorní na naše chyby, mnohem důležitější než člověk, který nám pouze lichotí.
Vernisáž v Tančícím domě tak nebyla jen připomínkou bohaté kariéry Jiřiny Bohdalové. Nabídla také pohled na její povahu a vztahy s lidmi, kteří ji znají dlouhá léta. Výstava měla podle plánů zůstat otevřená minimálně do jara a její návštěvníci měli možnost poznat další stránky života slavné herečky.
Helena Vondráčková nakonec svou vzpomínkou připomněla něco, co se v prostředí celebrit někdy ztrácí: ani velká jména nejsou nad pravidly a ani dlouholeté přátelství neznamená, že si lidé musí navzájem všechno odpouštět bez jediného slova.
A tak se z obyčejné návštěvy afrického kostela stal příběh, který po letech znovu pobavil veřejnost a zároveň ukázal, proč si Jiřina Bohdalová získala pověst ženy, která vždy říká věci na rovinu.
Helena Vondráčková nakonec sama uznala, že její kamarádka měla pravdu. Tajné natáčení gospelového vystoupení možná tehdy považovala za způsob, jak si uchovat krásnou vzpomínku. Jiřina Bohdalová jí ale připomněla, že některé okamžiky je potřeba prožít bez fotoaparátu – a především s respektem k ostatním.