«Jsem ráda, že se léčím. Dává mi to naději…» Jaroslava Obermaierová poprvé promluvila o rakovině a prozradila, co jí dnes pomáhá nevzdávat se

Ještě před několika týdny měla pocit, že jí každým dnem ubývají síly. Obyčejné činnosti ji vyčerpávaly, mluvení pro ni bylo náročné a představa návratu k běžnému životu se zdála stále vzdálenější. Jaroslava Obermaierová, kterou si čeští diváci zamilovali především jako Vilmu Nyklovou ze seriálu Ulice, prochází v osmdesáti letech jedním z nejtěžších období svého života. Tentokrát však přišly také zprávy, které přinesly alespoň trochu optimismu.

Oblíbená herečka se rozhodla otevřeně promluvit o tom, jak se jí daří, jak snáší léčbu a co se v poslední době změnilo. Její slova jsou překvapivě plná vděčnosti. Přestože se její život nyní točí kolem nemocnice, lékařů a pravidelných cest na léčbu, objevuje se v jejím vyprávění něco, co ještě nedávno možná sama hledala – naděje.

Pro člověka, který byl celý život zvyklý pracovat, být aktivní a spoléhat se především na vlastní síly, není jednoduché přijmout, že najednou musí zpomalit. Obermaierová se však snaží novou situaci zvládnout po svém. Nechce se vzdát svého domova, svého každodenního režimu ani drobných radostí, které jí pomáhají překonávat náročné dny.

Ještě nedávno přitom její zdravotní stav vyvolával značné obavy. Herečka začala mít vážné problémy s dýcháním a musela vyhledat lékařskou pomoc. Při vyšetřeních lékaři zjistili tekutinu v oblasti plic, kterou bylo nutné odsát. Následná vyšetření však odhalila mnohem závažnější problém.

Zpráva o rakovině plic byla pro ni obrovským šokem. Diagnózu se dozvěděla přibližně před měsícem a půl a prakticky okamžitě musela začít řešit, jak bude její další život vypadat. V takové chvíli se člověku během několika okamžiků změní všechny priority. Plány, pracovní povinnosti i každodenní starosti najednou ustupují do pozadí.

Obermaierová se ocitla v situaci, kterou si nikdo nepřeje zažít. Přesto se rozhodla podstoupit doporučenou léčbu a svěřit se do péče odborníků. Chemoterapie absolvuje ambulantně v pražské nemocnici na Karlově náměstí. Nemusí tedy zůstávat v nemocnici nepřetržitě, po jednotlivých návštěvách se může vracet domů.

Samotná léčba však není jedinou překážkou, kterou musí překonávat. Velkou zátěží jsou také cesty z její chalupy v Hulicích do Prahy. Právě tam se totiž cítí nejlépe a nechce se svého venkovského zázemí vzdát ani v této obtížné době.

Pražský byt na Žižkově sice stále má, ale život na venkově jí přináší mnohem větší klid. V Hulicích zná své sousedy, má tam své zvyky a ví, že se může na okolí obrátit, když bude potřebovat pomoc. V době, kdy se musí vyrovnávat s novou diagnózou, je pro ni takové prostředí mimořádně důležité.

Cesty do hlavního města jsou ovšem náročné. Vzdálenost, která by za normálních okolností nemusela představovat velký problém, se při současném provozu může výrazně protáhnout. A pro člověka, který podstupuje onkologickou léčbu, znamená každá další hodina na cestě značnou zátěž.

Herečka otevřeně přiznává, že touží především po klidu. Potřebuje se vyrovnat s tím, co se stalo, a nechce být neustále vystavena stresu a dalším povinnostem. Na chalupě má navíc dobré sousedy, kteří jí mohou pomoci, a také přátele, kteří jsou zvyklí ji navštěvovat.

Důležitou roli v jejím životě hraje také jediný syn Jaroslav. Právě on jí v současné době poskytuje velkou oporu a pomáhá jí zvládat pravidelné cesty do Prahy. Doprovází ji na léčbu a stará se o to, aby se po náročných návštěvách nemocnice mohla bezpečně vrátit domů.

Pro Obermaierovou je jeho pomoc nesmírně důležitá. Nemusí se sama starat o každou maličkost a může se více soustředit na své zdraví. V rozhovorech opakovaně naznačila, že si jeho péče velmi váží. V takové chvíli totiž člověk pozná, jak důležité je mít vedle sebe někoho, na koho se může spolehnout.

Změnil se také její pohled na budoucnost. Ještě nedávno přemýšlela o tom, zda by se mohla vrátit do seriálu Ulice, kde dlouhá léta ztvárňovala nezapomenutelnou Vilmu Nyklovou. Její postava se stala jednou z nejznámějších tváří tohoto seriálu a diváci si ji s herečkou dodnes spojují.

Nyní však pracovní plány ustoupily do pozadí. Obermaierová se chce především soustředit na léčbu a na to, aby se její zdravotní stav co nejvíce zlepšil. Návrat před televizní kamery v současnosti není její prioritou.

Pro její fanoušky je důležité také to, že se jí po odsátí tekutiny z plic výrazně ulevilo. Lépe se jí dýchá a postupně se jí vrátil i hlas. To je pro ženu, která během své kariéry propůjčila hlas mnoha zahraničním herečkám a filmovým postavám, velmi významná změna.

Její hlas ostatně patří k tomu, co si diváci pamatují. Desítky let práce před kamerou i za mikrofonem z ní udělaly jednu z výrazných osobností českého herectví. O to bolestnější muselo být období, kdy jí i obyčejné mluvení způsobovalo potíže.

Nyní však přichází povzbudivější zprávy. Herečka podle svých slov chemoterapii snáší dobře a samotný fakt, že se léčí, jí psychicky pomáhá. Neznamená to samozřejmě, že by měla nemoc za sebou nebo že by bylo možné předvídat další vývoj. Její současná slova ale ukazují, že se po prvotním šoku dokázala znovu soustředit na konkrétní kroky a na každodenní život.

A právě její vyjádření o léčbě patří k nejsilnějším částem celého rozhovoru.

„Léčbu snáším dobře. Víte, po tom šoku, kdy vám řeknou, co vám je, jste ráda, že se léčíte. Mně ten pocit prospívá, to dobře cítím. Jsem moc vděčná lékařům, kteří se mě ujali. Dává mi to nějakou naději,“ svěřila se Jaroslava Obermaierová.

Její další přání jsou přitom překvapivě obyčejná. Nehovoří o velkých plánech ani o návratu ke slávě. Chtěla by znovu žít svůj klidný život na chalupě, na jaře pozorovat, jak pod oknem rozkvétají květiny, a příští rok se opět vydat do lesa s košíkem na houby.

Právě tyto drobné představy jí nyní pomáhají dívat se dopředu. A možná v nich spočívá největší síla jejího současného odhodlání.

Obermaierová dobře ví, že ji čeká ještě mnoho náročných okamžiků. Přesto se nechce vzdát naděje, kterou jí léčba přináší. Po prvotním šoku se snaží přijmout novou realitu a soustředit se na to, co může ovlivnit právě teď.

Její příběh tak není jen vyprávěním o vážné nemoci. Je také připomínkou toho, jakou hodnotu mohou mít obyčejné věci, které jsme dříve považovali za samozřejmost. Klidný den na chalupě, rozhovor se sousedy, pomoc od syna nebo možnost znovu se nadechnout bez takových obtíží.

A právě na tyto chvíle se nyní slavná herečka těší nejvíce.