Jméno Zdeňka Macury bylo před lety synonymem pro vše, co je na českém bulvárním světě nepochopitelné, divoké a někdy až mrazivě absurdní. Jako muž, který se neúnavně snažil „zachraňovat“ známé osobnosti před jejich vlastním životem, se stal součástí mnoha mediálních kauz, o kterých se vedly vášnivé debaty v hospodách i na internetových fórech. Jeho někdejší aktivita, která hraničila s posedlostí, mu sice zajistila okamžitou pozornost, ale zároveň ho v očích veřejnosti zařadila do kategorie lidí, jejichž chování je pro běžného smrtelníka naprosto nečitelné. Dnes, s odstupem času, se však zdá, že mediální bouře kolem něj utichly a Zdeněk Macura se stáhl do ústraní, které je pro mnohé překvapivě klidné.
Co se tedy změnilo? Macura se po letech, kdy byl prakticky každý den přítomen v titulcích novin, rozhodl pro život mimo hlavní proud. Už žádné velkolepé výjezdy k vilám celebrit, žádné demonstrativní tiskové konference na ulici a žádné dramatické výzvy k záchraně, které nikdo nechtěl. Zdeněk dnes žije život, který je v mnoha ohledech mnohem obyčejnější, než by kdokoli čekal. Stále si sice udržuje své specifické názory na svět a občas se ozve prostřednictvím svých vlastních kanálů na internetu, ale už dávno není tím mužem, který by hledal konfrontaci s médii za každou cenu.
Při pohledu na jeho současné fungování je zřejmé, že se dokázal odpoutat od role „zachránce celebrit“ a našel si jiný smysl života. Ať už jde o práci, která ho nyní živí, nebo o jeho soukromé aktivity, Macura působí jako člověk, který si uvědomuje, že jeho dřívější mediální obraz mu spíše škodil, než aby mu pomáhal. Svou energii nyní směřuje jinam, k tématům, která jsou pro něj osobně důležitá, a to bez ohledu na to, zda o tom napíše bulvár, nebo ne. Tato změna kurzu je pro mnohé jeho někdejší sledovatele zklamáním, pro samotného Zdeňka je však zřejmě cestou k určité formě osobního klidu.
Zůstává ovšem otázkou, zda je tato proměna trvalá. Macura byl vždy nevyzpytatelný a jeho schopnost znovu na sebe strhnout pozornost byla téměř legendární. Dnešní Zdeněk však působí dojmem, že už si svou porci slávy – nebo lépe řečeno mediálního šílenství – vybral až do dna. Sledují ho stále ti, kteří si pamatují jeho divoké roky, ale on už jim neposkytuje ten „kontent“, na který byli zvyklí. Je to příběh člověka, který na čas ovládl český mediální prostor, aby se následně rozhodl, že skutečné štěstí leží mimo objektivy fotoaparátů. Ať už si o jeho minulosti myslíme cokoli, jeho dnešní klid je důkazem toho, že i ten největší „showman“ může jednoho dne říct dost a odejít ze scény vlastní cestou.
