Pavlína Pořízková, žena, která se stala symbolem světového modelingu a tváří těch nejluxusnějších značek, se rozhodla odkrýt mrazivé vzpomínky na své začátky ve městě módy. Paříž, která pro mnohé začínající dívky představuje splněný sen, se pro mladou Pavlínu stala místem hlubokého ponížení a krutých předsudků. Atmosféra v tamních agenturách byla v té době prosycena neskrývaným despektem vůči komukoli, kdo přicházel zpoza železné opony. Pořízková přiznává, že pohled tehdejších módních magnátů na dívky z východního bloku byl plný stereotypů, které dnes působí až neuvěřitelně brutálně.
Emoce, které doprovázejí její vyprávění o prvních castinzích, jsou i po desetiletích nesmírně syrové. Pavlína popsala, jak se na ni a její kolegyně dívali jako na méněcenné bytosti. Panovaly o nich představy, že jsou neupravené, „chlupaté“ a pro vysokou módu naprosto nepoužitelné. Nejsmutnější na celém příběhu však byl neustálý tlak na její postavu. Přestože byla Pavlína štíhlá a mladá, v očích přísných pařížských agentů byla považována za příliš „tlustou“. Tento diktát nereálné dokonalosti a neustálé narážky na její vzhled vytvářely v jejím nitru pocit naprostého selhání a osamělosti uprostřed cizího města.
Scény, kdy musela čelit pohrdavým pohledům a uštěpačným poznámkám o svém původu, se jí hluboce zaryly do paměti. Pravda o tehdejším modelingu v Paříži byla taková, že krása nebyla darem, ale zbožím, které muselo splňovat ty nejpřísnější a často nesmyslné parametry. Pavlína Pořízková se cítila jako v pasti, kde byla každá její přirozená vlastnost vnímána jako nedostatek. Její vyprávění o tom, jak se musela prát o svou důstojnost v prostředí, které ji chtělo zlomit a přetvořit k nepoznání, odhaluje syrovou realitu světa za nablýskanými moly.
Dnes se Pavlína na tyto těžké časy dívá s nadhledem, ale stopy na její duši zůstaly jako varování pro všechny, kteří vidí v modelingu jen snadnou cestu ke štěstí. Dokázala všem, že se mýlili, a stala se hvězdou první velikosti, ale cena za tento úspěch byla vykoupena pocity méněcennosti v době, kdy byla ještě dítětem. Její upřímnost o tom, jak ji tehdy vnímali – jako neelegantní a neforemnou dívku z východu – odkrývá drsnou tvář showbyznysu, kde se za krásou často skrývá jen chlad, nezájem a kruté odmítání všeho, co nezapadá do předem určených šablon.
