Prožil desítky let odhalováním příběhů, které mnozí lidé raději nechtěli znát. Setkával se s nebezpečnými zločinci, rozkrýval složité kriminální případy a odhaloval skutečnosti, které často zůstávaly skryté před veřejností. Josef Klíma patří k nejznámějším osobnostem české investigativní žurnalistiky. Během své dlouhé kariéry si získal respekt nejen díky odvaze, ale také schopnosti dostat se k informacím, o kterých ostatní pouze spekulovali.
Tentokrát se však pozornost veřejnosti obrátila k jeho vlastnímu životu. Muž, který tolik let zpovídal ostatní a přinášel divákům příběhy plné napětí, se ocitl v situaci, kdy musel sám čelit velmi osobnímu a náročnému tématu. Jeho zdraví totiž v posledním období prošlo vážnou zkouškou.
Když se nedávno objevil na veřejnosti při představení své nové detektivní knihy Jako lovná zvěř, mnozí návštěvníci možná očekávali především rozhovor o literatuře, kriminalitě a současné společnosti. Klíma však otevřeně promluvil také o něčem mnohem osobnějším. O nemoci, která mu změnila pohled na život, o nejistotě, která ho stále provází, a o tom, proč už nechce plánovat příliš daleko dopředu.
Ještě před několika lety by podobné úvahy pravděpodobně vůbec nepatřily mezi jeho hlavní starosti. Klíma byl zvyklý pracovat, připravovat nové projekty, setkávat se s lidmi a plánovat další profesní aktivity. Jeho práce byla dlouhodobě spojena s neustálým hledáním nových témat. Jenže zdravotní problémy mu připomněly, že ne všechno lze ovlivnit vlastní vůlí.
Jeho potíže začaly podezřelým kožním útvarem na noze. Zpočátku mohlo jít o problém, který by člověk snadno podcenil. Lékařská vyšetření však odhalila mnohem závažnější skutečnost. Jednalo se o melanom, tedy zhoubný nádor vycházející z pigmentových buněk kůže.
Následovala operace, při které lékaři nádor odstranili. Tím však jeho zdravotní komplikace neskončily. Později se objevil další problém, tentokrát v oblasti nosu. Vyšetření ukázala, že jde o bazaliom, další typ kožního nádoru.
I v tomto případě bylo nutné přistoupit k chirurgickému zákroku. Situace byla natolik komplikovaná, že odstranění nádoru vyžadovalo také plastickou operaci. Pro Klímu tak začalo období lékařských návštěv, zákroků a pravidelných kontrol.
Přesto se snažil pokračovat ve své práci. Nechtěl se vzdát psaní ani veřejných vystoupení. Jeho profesní život byl pro něj vždy důležitý a práce mu pomáhala udržovat běžný rytmus i v období, kdy se musel soustředit především na své zdraví.
Nemoc však zasáhla také jeho soukromé úvahy. Klíma přiznal, že po oznámení diagnózy začal přemýšlet o věcech, které si dříve příliš nepřipouštěl. Objevily se obavy z budoucnosti, z dlouhého pobytu v nemocnici i z toho, co by mohlo následovat.
Zvlášť náročné bylo období, kdy se připravovala kniha věnovaná jeho životu a novinářské kariéře. Původně chtěl své vzpomínky zpracovat vlastními silami. Po zjištění vážné diagnózy však začal pochybovat, zda bude mít dostatek času a energie, aby celý projekt dokončil.
Nakonec se na vzniku knihy Josef Klíma: Tváří v tvář zločinu významně podílela novinářka Karolína Lišková. Zpracovala jeho vyprávění i archivní materiály a pomohla zachytit profesní cestu muže, který se stal jednou z výrazných tváří české investigativní žurnalistiky.
Klíma o svých obavách mluvil také v pořadu České televize 13. komnata. Připustil, že po oznámení diagnózy ho napadaly i myšlenky na smrt. Bylo to období, během kterého si uvědomoval, jak zásadně se může život změnit během krátké chvíle.
Dnes se ale snaží soustředit především na přítomnost. Nadále píše, pracuje na nových projektech a setkává se se čtenáři. Nedávno například představil svou detektivní knihu Jako lovná zvěř, která se věnuje mimo jiné současným způsobům, jakými sexuální predátoři vyhledávají své oběti prostřednictvím internetu a sociálních sítí.
Při této příležitosti se rozpovídal také o své rodině. Zmínil, že má doma vnoučata, a upozornil na důležitost toho, aby rodiče věnovali pozornost tomu, s kým jejich děti komunikují na internetu. Jeho vlastní zkušenost s odhalováním kriminálních případů mu totiž ukázala, jak nebezpečné mohou být některé situace, které se na první pohled zdají nevinné.
Jeho nová kniha tak není pouze dalším detektivním příběhem. Souvisí také s tématy, která Klíma dlouhodobě považuje za důležitá a která se snaží přibližovat veřejnosti.
V poslední době se však stále častěji mluví především o tom, jak se mu daří po náročné léčbě. A právě zde přichází informace, která vysvětluje, proč je jeho pohled na budoucnost nyní tak odlišný.
Josef Klíma totiž uvedl, že se podle vlastních slov nachází v remisi. Nádory lékaři odstranili a jeho zdravotní stav se zlepšil. To je bezpochyby pozitivní zpráva. Přesto nemůže říct, že má definitivně vyhráno. Lékaři ho nadále pravidelně sledují a nikdo mu nedokáže s naprostou jistotou zaručit, že se onemocnění znovu neobjeví.
Sám svou současnou situaci popsal slovy: „Jsem takzvaně v podmínce.“ Tím chtěl vyjádřit, že i když je léčba za určitou etapou, stále žije s vědomím, že musí být opatrný a pravidelně docházet na kontroly.
Právě tato nejistota ho přiměla změnit způsob, jakým plánuje svůj život. Dříve mohl přijímat pracovní nabídky a domlouvat besedy na dlouhé měsíce dopředu. Dnes se snaží plánovat maximálně na půl roku. Nechce totiž slibovat účast na akcích, u kterých si nemůže být jistý, zda je bude moci ze zdravotních důvodů skutečně absolvovat.
Nejde tedy o potvrzení, že se jeho stav zhoršil. Jde především o opatrnost a zkušenost člověka, který si prošel vážnou nemocí a dobře ví, že budoucnost nemusí vždy odpovídat našim představám.
Josef Klíma se přesto nevzdává své práce ani zájmu o svět kolem sebe. Nadále chce psát, vyprávět příběhy a setkávat se se čtenáři. Jeho zkušenost zároveň připomíná, jak důležité jsou pravidelné lékařské kontroly a včasné vyšetření podezřelých změn na kůži.
Pro člověka, který celý život odhaloval příběhy ostatních, je nyní největší výzvou vlastní nejistá budoucnost. A možná právě proto dnes na některé věci pohlíží jinak než dříve. Neplánuje roky dopředu, ale snaží se využít čas, který má právě teď, a pokračovat v tom, co ho celý život naplňovalo.
